Kdekdo z našich politiků, ale i někteří vrcholní sportovní funkcionáři se holedbali a holedbají tím, jak český stát podporuje „sportování kluků v trenýrkách“, jak podporuje český sport a bojuje s obezitou českého národa a jeho nízkým zapojením do pravidelné sportovní činnosti.

Jenže, ouha. Chyba lávky. Všechno je vlastně jinak. Český sport odvádí ročně do státního rozpočtu téměř 37 mld. Kč. Dalších 9 mld. Kč ročně odvádí do rozpočtů obcí a krajů a více než 6 mld. Kč ročně do rozpočtu zdravotních pojišťoven. Suma sumárum tedy sport tvoří každým rokem celkem 52 mld. Kč zdrojů pro státní a veřejné rozpočty.

A naprosto alarmující je, že 80% těchto příjmů státu, krajů, obcí a zdravotních pojišťoven jde z kapes českých domácností!

Když proti tomu postavíme dotace do sportu ze strany státu, které tvoří cca 3,5 mld. Kč ročně a ze strany krajů a obcí, ve výši cca 13 mld. Kč ročně, není lehké spočítat, že sport každoročně sanuje snížení schodku státního rozpočtu ve výši více než 35 mld. Kč.

Za posledních 25 let se výdaje státu na sport ve srovnání s celkovými výdaji státního rozpočtu v České republice zcela nepochopitelně snížily téměř o dvě třetiny. Navzdory tomu, že ve většině států minimálně EU zaznamenalo financování sportu ze státní kasy zcela opačný vývoj.

Sport je totiž všude ve vyspělém světě považován za největší fenomén 21.století, neboť osvícené vlády pochopily, že zdravá a aktivní společnost je méně nemocná, méně otylá, produktivnější a pozitivnější než společnost připoutaná k televizní obrazovce do obývákových křesel a pohovek či židlí restaurací, výčepů a hospod všeho druhu, anebo k interkomunikačním vymoženostem dnešní doby. O dalších společensky patologických jevech ani nemluvě.

Zatímco jiné státy usilují o první příčky v oblasti počtu sportující populace, snižování počtu nemocí spojených s tzv. metabolickým syndromem a výší dotací na sportování občanů svého státu, Česko obsazuje první příčky v pití piva či počtu obézních lidí.

Například Slovensko až do roku 1992 vycházelo ze stejné roviny financování sportu jako Česko. Avšak za téměř 22 let po rozdělení Československa vydává Slovensko na sport v poměru k ročnímu HDP téměř pětinásobek objemu dotací do sportu ve srovnání s ČR. Pokud by český stát chtěl držet krok se Slováky, musel by ročně dotovat sport ve výši zhruba 17 mld. Kč.

Že je to utopie? A proč? Jenom od roku 2006 připravily vlády ODS český sport o více než 5 mld. Kč ročních dotací, které mířily především do základních článků českého sportu – tělovýchovných jednot a sportovních hnutí.

A zastavily připravený vývoj financování sportu, který by při pravidelném ročním nárůstu kopírujícím růst státních dotací v letech 1998 – 2006 v roce 2015 dosáhl úrovně kolem 1% celkových výdajů SR, tedy kolem 11 mld. Kč.Skutečnost roku 2013 je však pod úrovní 0,3%.

Kalousek nejprve zcela nelogicky zrušil investiční programy, z nichž mohly TJ a SK financovat údržbu a obnovu svých sportovních zařízení, z nichž do sportovního hnutí plynuly do roku 2006 zdroje až ve výši téměř 3 mld. Kč.

Přitom v majetku sportovních organizací je sportovní zařízení v hodnotě přibližně 60 mld. Kč. A více než 90% tohoto zařízení je starší 25 let a z toho téměř polovina starší než 50 let. Každý hospodář dobře ví, že nemá –li majetek chátrat, tak jen na prostou obnovu je třeba ročně věnovat na opravy, obnovu a údržbu kolem 2% hodnoty majetku ročně, tedy cca 1,2 mld. Kč ročně.

Realitou dnešních dní jsou dotace ve výši kolem 150 milionů Kč ročně. Každým rokem tedy na sportovních zařízeních v majetku TJ a SK vzniká tzv. vnitřní dluh ve výši kolem 1 mld. Kč ročně, což způsobuje zanedbávání a chátrání sportovního zařízení v majetku sportovních organizací.

Potom Kalousek sportu sebral příjmy z výtěžků loterií, které v roce 2011 tvořily bez Sazky téměř 2,5 mld. Kč ročně. O další miliardu ročně ze Sazky připravili sportovní prostředí jeho bývalí vůdcové. Tyto prostředky přitom ve valné většině šly na podporu činnosti základních článků sportu.

Až 90% zdrojů na činnost jednot a klubů si v současné době musí získat sportovní spolky samy, což vede ke zvyšování nároků na peněženky samotných sportovců i rodičů sportujících dětí a tím i k vytváření finančních bariér k přístupu dětí ke sportu. Téměř každá čtvrtá rodina (cca půl milionů dětí) dnes nemůže sportovat, protože na to nemá peníze.

Vyhlazovací finanční válku vůči základním článkům českého sportu pak v  uplynulých letech vystupňovala i změna metodiky a pravidel pro rozdělování finančních dotací do českého sportu z dílny MŠMT. Už několik let TJ a SK na dotace z MŠMT až na výjimky prakticky nedosáhnou, v původně schválených pravidlech rozdělování dotací na rok 2015 se dokonce objevila věta – TJ a SK žádosti na dotace nevyplňují…..

A bohužel až na nevýznamné výjimky nedoputují do TJ a SK ani zdroje na činnost, které s patřičnou mediální podporou rozděluje Český olympijský výbor.

Současná vláda má v ruce všechny nástroje, aby už od příštího roku vývoj financování činnosti zejména základních článků českého sportu otočila. Prostředky, které stát v současnosti vynakládá na podporu sportu, stěží pokryjí potřeby přípravu reprezentantů, talentované mládeže a vrcholového sportu.
A tak není možné situaci řešit způsobem vytloukání klínu klínem, tedy jiným přerozdělováním stávajících prostředků. Stát musí do sportu přidat zdroje v řádu 1 – 2 mld. Kč už v roce 2015 a potom postupně ve stejných objemech prostředky každoročně navyšovat, a to účelově, třeba i obnovou investičních programů na obnovu a rozvoj sportovní infrastruktury TJ a SK a vytvořením nových programů pro neinvestiční dotace na provoz, údržbu a činnost TJ a SK.

Dodatečné zdroje může kromě jiného hledat v opětovné novele loterijního zákona, kterou vrátí výnosy z loterií a sázkových her zpět tam, kam patří – tedy do českého sportu. Možností pro vytvoření dodatečných zdrojů pro financování českého sportu je však mnohem více. A to včetně zdrojů samotným sportem vytvořených.

Všechno ostatní budou jen planá gesta a prázdná slova v programovém prohlášení této vlády, v němž mimo jiné slíbila:

• Budeme podporovat zdravý životní styl, který je podstatnou složkou zdravotního stavu i schopnosti občana aktivně působit v moderní společnosti.

• Navýšíme čerpání z fondu prevence zdravotních pojišťoven na boj s obezitou mládeže.

 

•  Ve vzdělávacích programech posílíme výchovu ke sportu a zdravému životnímu stylu.

 

• Budeme motivovat k vytváření finančně dostupných sportovně-rekreačních programů v rámci mimoškolní činnosti.

 

•  Chceme stabilní prostředí financování sportovních klubů s důrazem na práci s mládeží, prostředí podporující spolufinancování sportovních činností.

 

• Připravíme nový zákon o podpoře sportu.

 

• Úkolem státu je postupně zajistit pro sport vícezdrojové financování ze státního rozpočtu, rozpočtu krajů, obcí a sponzorských zdrojů.

 

• Stanovíme kritéria pro veřejnou podporu mezinárodních sportovních akcí v České republice.

 

• Vytvoříme podmínky pro trenéry a sportovní instruktory mládeže včetně příležitostí pro druhou kariéru aktivních sportovců.

 

• Podpoříme občanská sdružení, spolky, neprofesionální organizace působící v oblasti sportu a tělovýchovy a jejich transparentní financování ze státního rozpočtu.

Převážná většina vládních příslibů se týká především sportovní činnosti v základních článcích českého sportu, tělovýchovných jednotách a sportovních klubech, kterých je dnes v ČR více než 20 000. Astátní rozpočet na rok 2015 je první příležitostí této vlády dokázat, že výše psané myslí opravdu vážně a chce to také opravdu splnit. Tak do toho, páni ministři.

(Michal Kraus,foto:aut.)