Tým Promet Excalibur trojnásobného vítěze soutěže Africa Eco Race Tomáše Tomečka dorazil poslední prosincové úterý do Maroka. Po slavnostním startu 27. prosince 2015 v Monaku ho čekal přesun „po svých“ do francouzského přístavu Séte a poté dvoudenní plavba napříč Středozemním mořem do marockého Nadoru. Postřehy z přesunu poslal čtenářům webu ÚAKM z novinářského vozu Vojtěch Morávek mladší.
Jako po dálnici
Představte si jízdu po noční dálnici. Kabina vozu je plná lidí, ale nikdo moc nemluví. Tmu potlačuje jen nevýrazné osvětlení palubní desky tatry a monitor mého počítače. Řidič se věnuje volantu, oči má upřené do tmy před sebe. Ostatní podřimují, a pokud náhodou ne, těžko to v šeru poznat. Každý se zaobírá svými myšlenkami. Ve vzduchu je cítit napjatý klid, který o sobě dává vědět vždy před něčím významným.
Cesta na start závodu byla dlouhá a monotónní, tak jsem si mohl dovolit být myšlenkami v minulosti a představoval jsem si Rally Paříž-Dakar v roce 1985, kdy se jí poprvé zúčastnila česká posádka. Jiří Moskal na Liazu tehdy obsadil třinácté místo. O rok později bylo našich posádek na startu podstatně více a poprvé se představila také značka Tatra. Na pódiový úspěch jsme museli ještě dvanáct měsíců počkat, než v roce 1986 dokázal Karel Loprais dovézt svoji tatru na druhém místě. Byl to ohromný úspěch tatrovácké techniky! Jen si představte, že kluci „z východu“ tehdy chodili okukovat například stahovací kurty ke konkurenci, nebo´t nic takového nebylo u nás k mání.
Legendy
V době, kdy se česká legenda teprve rodila, jiné dakarské existovaly. Tou první se stal už za svého života Thierry Sabine, zakladatel Rallye Paříž-Dakar. Podařilo se mu přitáhnout do Afriky správné dobrodruhy a pomotat jim hlavu tak moc, že se tam znova chtěli vracet. Když odhlédnu od vítěze prvního ročníku Dakaru v roce 1979 Cyrila Neveho, který později dokázal svůj úspěch ještě zopakovat, tak v roce 1981vítězí na Range Roveru René Metge. Jednalo se bezesporu o začátek jeho neskonalé vášně pro dakarskou soutěž. I letos je jejím sportovním ředitelem.
Zlom v roce 2008
Dodnes diskutovaným zlomem historie anabáze do Dakaru se stal rok 2008. Pamatuji si to i po sedmi letech, jako by se to událo včera. Čekali jsme na technickou kontrolu v Lisabonu a zbývalo jen pár hodin do startu závodu. Tehdy bylo zvykem jednu nebo dvě spíše divácké etapy odjet před plavbou do Afriky ještě v Evropě. Pořadatelé zastavili přejímky vozidel a svolali nás na nenadálou rozpravu. V sále místního kina byli všichni, narváno až k prasknutí. Do ztichlého davu ředitel závodu oznámil zrušení ročníku! Důvodem bylo údajné bezpečnostní riziko hrozící v Mauretánii. Současně pořadatelé vyjádřili přání, abychom se na startu příští rok všichni opět sešli. Napřesrok však už bylo všechno jinak… „Dakar“ se přesunul z Afriky do Jižní Ameriky, kde začala jeho nová éra.
Spolu s námi pozorně naslouchajícími byl v roce 2008 i René Metge a Jean-Luis Schlesser. Jean-Louis je bývalý závodník formule 1. Jezdil ji v době, kdy sednout do monopostu znamenalo nechat ležet pud sebezáchovy při odchodu z domu na botníku. Současně je také dvojnásobným dakarským vítězem z konce minulého tisíciletí. Oba pánové měli „palice dubové“, nechtělo se jim jinam a hodlali s tím něco udělat.
Přesun Dakaru
V roce 2009 byl sice „Dakar“ převelen do Jižní Ameriky, nicméně v témže roce se jel první ročník Africa Race s lidmi, kteří nechali svůj závodní život a srdce v Africe. Zároveň uvěřili, že jinde to může být cokoliv, jen ne dakarský maratón.
Po dvě léta Tomáš Tomeček zkoušel to „cokoliv“ v Argentině a Chille aby poznal, že na americkém kontinentu své místo nenalezl a proto se vrátil do Afriky. Trojnásobný vítěz soutěže Africa Race z let 2011, 2012 a 2014 nikdy potom svého rozhodnutí nelitoval.
Do Monaka na kamiónu Balai
Cestou do Monaka na start Africa Race 2016 byla závodní tatra naložena na jednom ze dvou kamiónů Balai a kolonu uzavíral asistenční kamion s náhradními díly a dvěma mechaniky. Noční myšlenky na původní Rallye Paříž-Dakar zahnalo svítání a za plného světla jsme sjeli z hor do Monaka. Technické a administrativní přejímky se stávají rutinou a než jsme se nadali, začal slavnostní start Africa Eco Race 2016. Musím přiznat, že jsem si ho představoval trochu honosněji. Posádky vozů rychle zamávaly pod rampou a hned „valily“ po ose o tři sta kilometrů dál do přístavu ve francouzském Séte. Po pár desítkách minut bylo v Monaku po všem a startovní pódium se mohlo rozebrat.
To už jsme měli v novinářském Nisanu Patrol také zakódovaný směr Séte. Nalodili jsme se a pluli prakticky dvě noci, než jsme 29. prosince 2015 zakotvili v marockém Nadoru.
Po Maroku projedeme území Západní Sahary, překročíme hranici do Mauretánie, abychom si užili duny na Sahaře. Tradiční cíl bude 10. ledna 2016 na břehu Růžového jezera blízko Dakaru v Senegalu. Teď už si všichni přejeme, aby posádka Tomáš Tomeček – Ladislav Lála dorazila do cíle zdravá a co nejvýše v konečném pořadí soutěže Africa Eco Race 2016, která je skutečným závodem do Dakaru.
Jako po dálnici
Představte si jízdu po noční dálnici. Kabina vozu je plná lidí, ale nikdo moc nemluví. Tmu potlačuje jen nevýrazné osvětlení palubní desky tatry a monitor mého počítače. Řidič se věnuje volantu, oči má upřené do tmy před sebe. Ostatní podřimují, a pokud náhodou ne, těžko to v šeru poznat. Každý se zaobírá svými myšlenkami. Ve vzduchu je cítit napjatý klid, který o sobě dává vědět vždy před něčím významným.
Cesta na start závodu byla dlouhá a monotónní, tak jsem si mohl dovolit být myšlenkami v minulosti a představoval jsem si Rally Paříž-Dakar v roce 1985, kdy se jí poprvé zúčastnila česká posádka. Jiří Moskal na Liazu tehdy obsadil třinácté místo. O rok později bylo našich posádek na startu podstatně více a poprvé se představila také značka Tatra. Na pódiový úspěch jsme museli ještě dvanáct měsíců počkat, než v roce 1986 dokázal Karel Loprais dovézt svoji tatru na druhém místě. Byl to ohromný úspěch tatrovácké techniky! Jen si představte, že kluci „z východu“ tehdy chodili okukovat například stahovací kurty ke konkurenci, nebo´t nic takového nebylo u nás k mání.
Legendy
V době, kdy se česká legenda teprve rodila, jiné dakarské existovaly. Tou první se stal už za svého života Thierry Sabine, zakladatel Rallye Paříž-Dakar. Podařilo se mu přitáhnout do Afriky správné dobrodruhy a pomotat jim hlavu tak moc, že se tam znova chtěli vracet. Když odhlédnu od vítěze prvního ročníku Dakaru v roce 1979 Cyrila Neveho, který později dokázal svůj úspěch ještě zopakovat, tak v roce 1981vítězí na Range Roveru René Metge. Jednalo se bezesporu o začátek jeho neskonalé vášně pro dakarskou soutěž. I letos je jejím sportovním ředitelem.
Zlom v roce 2008
Dodnes diskutovaným zlomem historie anabáze do Dakaru se stal rok 2008. Pamatuji si to i po sedmi letech, jako by se to událo včera. Čekali jsme na technickou kontrolu v Lisabonu a zbývalo jen pár hodin do startu závodu. Tehdy bylo zvykem jednu nebo dvě spíše divácké etapy odjet před plavbou do Afriky ještě v Evropě. Pořadatelé zastavili přejímky vozidel a svolali nás na nenadálou rozpravu. V sále místního kina byli všichni, narváno až k prasknutí. Do ztichlého davu ředitel závodu oznámil zrušení ročníku! Důvodem bylo údajné bezpečnostní riziko hrozící v Mauretánii. Současně pořadatelé vyjádřili přání, abychom se na startu příští rok všichni opět sešli. Napřesrok však už bylo všechno jinak… „Dakar“ se přesunul z Afriky do Jižní Ameriky, kde začala jeho nová éra.
Spolu s námi pozorně naslouchajícími byl v roce 2008 i René Metge a Jean-Luis Schlesser. Jean-Louis je bývalý závodník formule 1. Jezdil ji v době, kdy sednout do monopostu znamenalo nechat ležet pud sebezáchovy při odchodu z domu na botníku. Současně je také dvojnásobným dakarským vítězem z konce minulého tisíciletí. Oba pánové měli „palice dubové“, nechtělo se jim jinam a hodlali s tím něco udělat.
Přesun Dakaru
V roce 2009 byl sice „Dakar“ převelen do Jižní Ameriky, nicméně v témže roce se jel první ročník Africa Race s lidmi, kteří nechali svůj závodní život a srdce v Africe. Zároveň uvěřili, že jinde to může být cokoliv, jen ne dakarský maratón.
Po dvě léta Tomáš Tomeček zkoušel to „cokoliv“ v Argentině a Chille aby poznal, že na americkém kontinentu své místo nenalezl a proto se vrátil do Afriky. Trojnásobný vítěz soutěže Africa Race z let 2011, 2012 a 2014 nikdy potom svého rozhodnutí nelitoval.
Do Monaka na kamiónu Balai
Cestou do Monaka na start Africa Race 2016 byla závodní tatra naložena na jednom ze dvou kamiónů Balai a kolonu uzavíral asistenční kamion s náhradními díly a dvěma mechaniky. Noční myšlenky na původní Rallye Paříž-Dakar zahnalo svítání a za plného světla jsme sjeli z hor do Monaka. Technické a administrativní přejímky se stávají rutinou a než jsme se nadali, začal slavnostní start Africa Eco Race 2016. Musím přiznat, že jsem si ho představoval trochu honosněji. Posádky vozů rychle zamávaly pod rampou a hned „valily“ po ose o tři sta kilometrů dál do přístavu ve francouzském Séte. Po pár desítkách minut bylo v Monaku po všem a startovní pódium se mohlo rozebrat.
To už jsme měli v novinářském Nisanu Patrol také zakódovaný směr Séte. Nalodili jsme se a pluli prakticky dvě noci, než jsme 29. prosince 2015 zakotvili v marockém Nadoru.
Po Maroku projedeme území Západní Sahary, překročíme hranici do Mauretánie, abychom si užili duny na Sahaře. Tradiční cíl bude 10. ledna 2016 na břehu Růžového jezera blízko Dakaru v Senegalu. Teď už si všichni přejeme, aby posádka Tomáš Tomeček – Ladislav Lála dorazila do cíle zdravá a co nejvýše v konečném pořadí soutěže Africa Eco Race 2016, která je skutečným závodem do Dakaru.
(ps, ÚAMK, SportovniListy.cz, foto: www.tomastomecek.cz)
Email
Tisk
