Podmínky milovníků cyklistiky se za poslední roky znatelně zlepšily. Je to ostatně dáno také nabídkou jízdních kol nejen pro rekreační jízdu, ale i pro různé adrenalinové aktivity, které lákají zejména mladé lidi.

Obce i města jim vycházejí vstříc a budují pro ně cyklostezky, na kterých  lze tento sport provozovat bezpečně. Na kolech jezdí celé rodiny, ale pro některé milovníky cyklistického sportu je i to málo.  Potřebují totiž ke sportování adrenalin a proto vítají trasy mnohem obtížnější, láká je zdolávání překážek, ovšem ne těch umělých, ale těch, které najdou jen v terénu. A tak se i u nás zabydlel nový cyklistický prvek, který se k nám dostal z ciziny – singltrek a singltrekové stezky.
Jedná se vlastně o jedny z nejlevnějších a nejsnáze budovaných cyklostezek, které jsou navíc šetrnější k přírodě.  Nijak ji nepoškozují, neboť vycházejí přímo z jejích zákonitostí. Singltreková trasa se buduje tak, že se upravují přirozené lesní stezky plné velkých kamenů, kořenů a výmolů, takže se dají zdolávat na horských kolech jako překážková dráha. Trasa nabízí různé stupně obtížnosti, takže je vhodná pro všechny věkové kategorie, pro zkušené cyklisty i začátečníky, vyřádí se zde i rodiny s dětmi. Voda samovolně odtéká z terénu a vsakuje se přirozenými cestami. Stezka tak není nikdy blátivá a není nutno ji po každém větším dešti kontrolovat.
Přestože je přirozeně zasazena do vybraného terénu, musí splňovat určité, přesně definované parametry. Její šířka je maximálně 1,8 m, nesmí nikdy stoupat víc než polovinu sklonu spádnice a úsek trasy by nikdy neměl mít celkový sklon větší než 15 %. Lidé si dříve sami vyšlapávali lesní cesty a chodníčky za účelem lovu nebo zkrácení cesty  a nyní se takto přirozeně vracejí do své minulosti.

Foto © Depositphotos.com/ Ivantsov