Vlasta Burian (9. dubna 1891— 31. ledna 1962), byl český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec, spisovatel, mim a imitátor. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky.
Kdo by i dnes neznal jeho filmy. Kamkoli přijel, budil rozruch. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy. Uniformy pak také na veřejnosti sám nosil. Byl také za první republiky příslušníkem Československé armády. Dokonce si prý vyběhal a uplatil hodnost nadporučíka.
Mladý Vlasta Burian měl také velikou zálibu ve sportu. Vynikal zejména ve fotbale, byl brankářem. Hrál za Union Žižkov, později za Viktorii Žižkov. Nejznámější je však jeho kariéra ve Spartě. Věnoval se také cyklistice a závodně hrál tenis. Pravidelně se zúčastňoval závodů a turnajů, které často vyhrával. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile v Dejvicích, kterou měl elegantně a luxusně zařízenou, velikou tělocvičnu a u vily postaven bazén a tenisový kurt. Vždy ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu. Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských.
V Národní politice 25.12.1936 byly otištěny jeho názory na sport. Posuďte, zda i po téměř 80 letech jsou aktuální.
Jaký je Váš názor na sport?
Miluji sport pro sport a doporučuji každému sportovci, aby se rovněž snažil provozovat svůj sport bez postranních úmyslů. Profesionalizmus, zejména ten skrytý, natropil už tolik škod, že je věru na čase, aby zejména mládež byla vedena v duchu Tyršových sokolských zásad k čistému sportu.
Jaký je Váš poměr ke sportu československému?
Sport pro sport nelze ovšem všeobecně pěstovat bez veřejné a státní podpory. A tu myslím, že jsme československému sportu ještě mnoho a mnoho dlužni. Podpora, které se našemu sportu dostává, je tak nedostatečná, že sotva najdeme v cizině podobného přikladu. Vidím-li ve filmu sportovní reportáže ze SSSR, Itálie nebo Německa, neubráním se srovnávání, které většinou dopadne v neprospěch naší tělovýchovy.
Čeho byste si přál od čsl. sportu a čsl. sportovců pro náš národ, stát?
Z tohoto, naprostého nepochopení vlivných činitelů plynou další důsledky, zejména onen nejdůležitější: nedostatečná výkonnost mezinárodní. Náš sport potřebuje více nadšení, bojovnosti a obětavosti jednotlivců. Neboť naši reprezentanti bojují za hranicemi často jakoby bez zájmu i nadšení a nezaslouží si mnohdy cti, které se jim dostalo, když byli vybráni jako zástupci celého národa.
Kdo by i dnes neznal jeho filmy. Kamkoli přijel, budil rozruch. Miloval rychlá auta, armádu a uniformy. Uniformy pak také na veřejnosti sám nosil. Byl také za první republiky příslušníkem Československé armády. Dokonce si prý vyběhal a uplatil hodnost nadporučíka.
Mladý Vlasta Burian měl také velikou zálibu ve sportu. Vynikal zejména ve fotbale, byl brankářem. Hrál za Union Žižkov, později za Viktorii Žižkov. Nejznámější je však jeho kariéra ve Spartě. Věnoval se také cyklistice a závodně hrál tenis. Pravidelně se zúčastňoval závodů a turnajů, které často vyhrával. Každodenně sportoval, proto měl ve své vile v Dejvicích, kterou měl elegantně a luxusně zařízenou, velikou tělocvičnu a u vily postaven bazén a tenisový kurt. Vždy ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu. Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských.
V Národní politice 25.12.1936 byly otištěny jeho názory na sport. Posuďte, zda i po téměř 80 letech jsou aktuální.
Jaký je Váš názor na sport?
Miluji sport pro sport a doporučuji každému sportovci, aby se rovněž snažil provozovat svůj sport bez postranních úmyslů. Profesionalizmus, zejména ten skrytý, natropil už tolik škod, že je věru na čase, aby zejména mládež byla vedena v duchu Tyršových sokolských zásad k čistému sportu.
Jaký je Váš poměr ke sportu československému?
Sport pro sport nelze ovšem všeobecně pěstovat bez veřejné a státní podpory. A tu myslím, že jsme československému sportu ještě mnoho a mnoho dlužni. Podpora, které se našemu sportu dostává, je tak nedostatečná, že sotva najdeme v cizině podobného přikladu. Vidím-li ve filmu sportovní reportáže ze SSSR, Itálie nebo Německa, neubráním se srovnávání, které většinou dopadne v neprospěch naší tělovýchovy.
Čeho byste si přál od čsl. sportu a čsl. sportovců pro náš národ, stát?
Z tohoto, naprostého nepochopení vlivných činitelů plynou další důsledky, zejména onen nejdůležitější: nedostatečná výkonnost mezinárodní. Náš sport potřebuje více nadšení, bojovnosti a obětavosti jednotlivců. Neboť naši reprezentanti bojují za hranicemi často jakoby bez zájmu i nadšení a nezaslouží si mnohdy cti, které se jim dostalo, když byli vybráni jako zástupci celého národa.
(kp, sportovnilisty.cz,foto: arch.)