Před dvěma lety se zdálo, že český sport má snahu se dostat zpět na výsluní, stát se uznávaným partnerem a spoluvytvářet sociální kulturu české společnosti. Bohužel, díky zájmům některých PR agentur se nepodařilo zvoleným činovníkům seskupit sport a sladit noty tak, aby veřejnost neměla pocit, že olympijský výbor je vlastně pouze marketingová a billboardová agentura.
Co ve vzájemných přestřelkách chybí a co ohrožuje sport, bylo naprosto patrné při akci České olympijské akademie a ocenění trenéra roku. Tato chvályhodná akce připomněla, v jak těžké situaci jsou sportovní svazy, co se trenérského zázemí týče. Rozhodně nemůžeme konstatovat, že by české sportovní prostředí oplývalo přebytkem mladých a úspěšných trenérů, naopak.
Málokdo si vzpomene, kdo trénoval národní hokejový tým před vzájemnými výměnami dua Růžička – Hadamczik. Sparta Praha v zimě neměnila trenéra, protože jediný mezinárodně použitelný je u reprezentace. Lyžaři běžci prodlužují agónii s historicky úspěšným Miroslavem Petráskem, ale kdeže loňské sněhy jsou…
Český sport by měl bít velmi hlasitě na poplach, kromě financí chybí kvalitní odborné zázemí, pražská FTVS produkuje mnoho absolventů, jejich uplatnění stojí ale za zamyšlení. Že to jde jinak, ukazuje příklad biatlonu, nebál se dát šanci mladým trenérům, ne s nejvyšším vzděláním, ale s hladem po samovzdělávání a otevřeností k novým poznatkům. I oni mají lví podíl na vzniku nového českého fenoménu.
Český sport by si zasloužil, aby kromě vzájemných půtek se daly hlavy pomazané dohromady, a kromě jistě prospěšných seminářů jsme měli opět plnohodnotný systém výuky trenéru na nejvyšší úrovni. Možná by peníze za některé billboardy stačily na adekvátní zaplacení přednášejícím odborníkům.
Co ve vzájemných přestřelkách chybí a co ohrožuje sport, bylo naprosto patrné při akci České olympijské akademie a ocenění trenéra roku. Tato chvályhodná akce připomněla, v jak těžké situaci jsou sportovní svazy, co se trenérského zázemí týče. Rozhodně nemůžeme konstatovat, že by české sportovní prostředí oplývalo přebytkem mladých a úspěšných trenérů, naopak.
Málokdo si vzpomene, kdo trénoval národní hokejový tým před vzájemnými výměnami dua Růžička – Hadamczik. Sparta Praha v zimě neměnila trenéra, protože jediný mezinárodně použitelný je u reprezentace. Lyžaři běžci prodlužují agónii s historicky úspěšným Miroslavem Petráskem, ale kdeže loňské sněhy jsou…
Český sport by měl bít velmi hlasitě na poplach, kromě financí chybí kvalitní odborné zázemí, pražská FTVS produkuje mnoho absolventů, jejich uplatnění stojí ale za zamyšlení. Že to jde jinak, ukazuje příklad biatlonu, nebál se dát šanci mladým trenérům, ne s nejvyšším vzděláním, ale s hladem po samovzdělávání a otevřeností k novým poznatkům. I oni mají lví podíl na vzniku nového českého fenoménu.
Český sport by si zasloužil, aby kromě vzájemných půtek se daly hlavy pomazané dohromady, a kromě jistě prospěšných seminářů jsme měli opět plnohodnotný systém výuky trenéru na nejvyšší úrovni. Možná by peníze za některé billboardy stačily na adekvátní zaplacení přednášejícím odborníkům.
(jl, sportovnilisty.cz,foto arch.)
Email
Tisk
