Mnoho lidí jejich úsilí asi nevidělo, protože bylo dopoledne všedního dubnového dne a navíc pršelo jako z konve. Na ulici s případným názvem U Břehu v pražské čtvrti Hostivař ale doslova před očima rostla protipovodňová hráz proti již několikrát rozlité říčce Botič. Budovali ji ve spolupráci s odborníky z VOP dobrovolní hasiči z Prahy 15. Nešlo sice o sportovní disciplínu požárního sportu, ale přesto při této práci bylo dosaženo slušných výkonů. Za zhruba 30 minut postavilo 15 lidí více než osmdesát metrů této mobilní protipovodňové zábrany a na další desítky metrů měli připravené podpěrné konstrukce.
Zábrany by měly zaručit ochranu zdejších obydlí až do výše 150 cm povodňové vlny. Klasicky stavěnou, stejně dlouhou zábranu z pytlů s pískem by stavěli možná celé dopoledne. Tento den však hasiči chtěli vybudovat hráz ne osmdesát metrů, ale půl kilometru… Povedlo se jim to?
„Když jsme vyhlásili výběrové řízení na protipovodňová opatření,“ říká Květoslav Marek, referent krizového řízení pro Prahu 15,“ přihlásili se nám ještě dvě firmy. První nabízela dřevěné zábrany, které na nás moc velký dojem neudělaly. Další zase předvedla, jak se dají využít proti povodni dřevěné palety, které kryje plastová fólie. Bohužel nedomysleli, že při povodních plavou ve vodě také stromy a větve, které snadno folii protrhnou.“
U zábran z Dolního Bousova ho zaujala rychlost stavby, odolnost plastových panelů, vyztužených kovovou konstrukcí a jednoduchost systému, který umožňuje, aby s jednotlivými panely snadno manipulovali dva lidé.
„Původně to měly být podlážky do vojenských stanů,“ vysvětluje výrobce i duchovní otec zábran, Josef Turek. „Vojáci stany sice koupili, ale dráže a bez podlah. Protože bylo zrovna po povodních, tak nás napadlo využít ocelí vyztužené sklolaminátové pláty jako zábrany proti povodňové vlně. Tehdy jsme netušili, co nás v tomto ohledu ještě čeká.“
Pohled po proudu, že protiprovodňová zábrana je hotova
Pohled proti proudu Botiče, že protipovodňová stěna byla postavena
Dalo to fušku, ale jak říkáme ... těžko na cvičišti, lehko při povodních
V průběhu vývoje měnili rozměry desek i jejich výztuž, protože jim v dolní části při tlaku vody desky praskaly a na pevném povrchu zase dole ujížděly. Ze zábran a jejich kovové konstrukce si v Bousově dokonce postavili vlastní bazén, kde testovali těsnost spojů. V prvé fázi dávali přes spodek zábran igelit a zatěžovali okraje pytli s pískem. Když ale pustili vodu z boku, proud pytle i s igelitem smetl a oni začínali opět znovu. Od pytlů s pískem nakonec úplně ustoupili poté, co jim jeden starosta líčil své zkušenosti z povodní. Také nechal jako mnozí další stavět protipovodňovou pytlovou hráz s tím, že po povodních si napytlovaný písek rozeberou místní. Hráz vodu nejenom nezadržela, ale po povodních starosta zjistil, že písek z hrazení se bere jako kontaminovaný materiál a podléhá zvláštnímu režimu likvidace.
O akci dobrovolných hasičů se psalo ještě zde ...
Zábrany použité na břehu Botiče mají dokonce jeden unikát. Jsou snad u nás jediné mezinárodně certifikované. V celém světě se používají jako standard v tomto oboru normy ženijního vojska USA. J. Turek je nechal příslušnými orgány testovat v bazénu na brněnském Výstavišti, který je postavený právě pro tyto účely. Podrobili zábrany tzv. dynamickým zátěžovým testům podle zmíněných norem. V některých případech šli ještě mnohem dál nad tyto normy. Měřili průsaky při různé výšce hladiny třikrát po 22 hodinách. Prováděli k pobavení návštěvníků strojírenského veletrhu divácky vděčné nárazové zkoušky vodním sloupcem, zpočátku polovinou stavidel, později naráz. Dělali důležité testy přelití, které jsou pro protipovodňové zábrany velice náročné, protože když přetéká přes horní hranu zábrany pravidelně voda, je tato hrana vysoce namáhaná a náchylná k destrukci. K tomu ještě přidali prudké a slabší vlnobití do 50 cm i nad 50 cm, kdy se více než hodinu přelévala nárazově přes hrany zábran voda. Na závěr prováděli zkoušku tzv. kládou. To se vezme kmen stromu o průměru 40 cm a o délce 5 m a do zábran se s ním narazí rychlostí 8,5 poté 9 a nakonec 10 km\h. Později přidali ještě jednu kládu, ale zábrany přes sebevětší snahu neprorazili ani neporazili.
Certifikační řízení není žádná laciná záležitost. Stálo stovky tisíc. „Systém jsme nechtěli dát do prodeje dříve, dokud jsme si nebyli odolností našeho výrobku jistí. Tady se jedná o lidské životy, neřkuli o miliardové škody. Certifikace ukázala, že v tomto ohledu naše zábrany mnohonásobně překračují americkou ženijní normu,“ dodává J. Turek. Protipovodňový systém má za sebou i „ostré“ nasazení. Při povodních na severu Čech odvrátil protipovodňovou vlnu a zachránil majetky v hodnotě miliónů.
Časem se ukázalo, že protipovodňové zábrany přece jen mají drobný nedostatek. Oproti jiným jsou mnohem lacinější, takže pro získávače dotací a grantů nejsou dostatečně přitažlivé. Tím, že jsou mobilní, zase nesplňují podmínky, zadávané z Bruselu. V praxi je prokázané, že největší škody dělá velká voda kolem cca metru, možná metru a půl. Je nejčastější, nejrychlejší a nejšpinavější. Ideální pro nasazení mobilních zábran. Na vize, že by každý kraj měl v zásobě dva či tři kontejnery se zmíněným protipovodňovým systéme, které by byly okamžitě k dispozici, můžeme tak nejspíše zapomenout. Proto, jak říkají odborníci na povodně, je u nás v Česku nejlepší dobrá smlouva s pojišťovnou. Možná ale, že letošní dubnová zkušenost u Botiče, při které byli významnými účastníky dobrovolní hasiči z Prahy 15, tuto lety nabytou praxi alespoň trochu naruší.
Zábrany by měly zaručit ochranu zdejších obydlí až do výše 150 cm povodňové vlny. Klasicky stavěnou, stejně dlouhou zábranu z pytlů s pískem by stavěli možná celé dopoledne. Tento den však hasiči chtěli vybudovat hráz ne osmdesát metrů, ale půl kilometru… Povedlo se jim to?
„Když jsme vyhlásili výběrové řízení na protipovodňová opatření,“ říká Květoslav Marek, referent krizového řízení pro Prahu 15,“ přihlásili se nám ještě dvě firmy. První nabízela dřevěné zábrany, které na nás moc velký dojem neudělaly. Další zase předvedla, jak se dají využít proti povodni dřevěné palety, které kryje plastová fólie. Bohužel nedomysleli, že při povodních plavou ve vodě také stromy a větve, které snadno folii protrhnou.“
U zábran z Dolního Bousova ho zaujala rychlost stavby, odolnost plastových panelů, vyztužených kovovou konstrukcí a jednoduchost systému, který umožňuje, aby s jednotlivými panely snadno manipulovali dva lidé.
„Původně to měly být podlážky do vojenských stanů,“ vysvětluje výrobce i duchovní otec zábran, Josef Turek. „Vojáci stany sice koupili, ale dráže a bez podlah. Protože bylo zrovna po povodních, tak nás napadlo využít ocelí vyztužené sklolaminátové pláty jako zábrany proti povodňové vlně. Tehdy jsme netušili, co nás v tomto ohledu ještě čeká.“
V průběhu vývoje měnili rozměry desek i jejich výztuž, protože jim v dolní části při tlaku vody desky praskaly a na pevném povrchu zase dole ujížděly. Ze zábran a jejich kovové konstrukce si v Bousově dokonce postavili vlastní bazén, kde testovali těsnost spojů. V prvé fázi dávali přes spodek zábran igelit a zatěžovali okraje pytli s pískem. Když ale pustili vodu z boku, proud pytle i s igelitem smetl a oni začínali opět znovu. Od pytlů s pískem nakonec úplně ustoupili poté, co jim jeden starosta líčil své zkušenosti z povodní. Také nechal jako mnozí další stavět protipovodňovou pytlovou hráz s tím, že po povodních si napytlovaný písek rozeberou místní. Hráz vodu nejenom nezadržela, ale po povodních starosta zjistil, že písek z hrazení se bere jako kontaminovaný materiál a podléhá zvláštnímu režimu likvidace.
O akci dobrovolných hasičů se psalo ještě zde ...
Zábrany použité na břehu Botiče mají dokonce jeden unikát. Jsou snad u nás jediné mezinárodně certifikované. V celém světě se používají jako standard v tomto oboru normy ženijního vojska USA. J. Turek je nechal příslušnými orgány testovat v bazénu na brněnském Výstavišti, který je postavený právě pro tyto účely. Podrobili zábrany tzv. dynamickým zátěžovým testům podle zmíněných norem. V některých případech šli ještě mnohem dál nad tyto normy. Měřili průsaky při různé výšce hladiny třikrát po 22 hodinách. Prováděli k pobavení návštěvníků strojírenského veletrhu divácky vděčné nárazové zkoušky vodním sloupcem, zpočátku polovinou stavidel, později naráz. Dělali důležité testy přelití, které jsou pro protipovodňové zábrany velice náročné, protože když přetéká přes horní hranu zábrany pravidelně voda, je tato hrana vysoce namáhaná a náchylná k destrukci. K tomu ještě přidali prudké a slabší vlnobití do 50 cm i nad 50 cm, kdy se více než hodinu přelévala nárazově přes hrany zábran voda. Na závěr prováděli zkoušku tzv. kládou. To se vezme kmen stromu o průměru 40 cm a o délce 5 m a do zábran se s ním narazí rychlostí 8,5 poté 9 a nakonec 10 km\h. Později přidali ještě jednu kládu, ale zábrany přes sebevětší snahu neprorazili ani neporazili.
Certifikační řízení není žádná laciná záležitost. Stálo stovky tisíc. „Systém jsme nechtěli dát do prodeje dříve, dokud jsme si nebyli odolností našeho výrobku jistí. Tady se jedná o lidské životy, neřkuli o miliardové škody. Certifikace ukázala, že v tomto ohledu naše zábrany mnohonásobně překračují americkou ženijní normu,“ dodává J. Turek. Protipovodňový systém má za sebou i „ostré“ nasazení. Při povodních na severu Čech odvrátil protipovodňovou vlnu a zachránil majetky v hodnotě miliónů.
Časem se ukázalo, že protipovodňové zábrany přece jen mají drobný nedostatek. Oproti jiným jsou mnohem lacinější, takže pro získávače dotací a grantů nejsou dostatečně přitažlivé. Tím, že jsou mobilní, zase nesplňují podmínky, zadávané z Bruselu. V praxi je prokázané, že největší škody dělá velká voda kolem cca metru, možná metru a půl. Je nejčastější, nejrychlejší a nejšpinavější. Ideální pro nasazení mobilních zábran. Na vize, že by každý kraj měl v zásobě dva či tři kontejnery se zmíněným protipovodňovým systéme, které by byly okamžitě k dispozici, můžeme tak nejspíše zapomenout. Proto, jak říkají odborníci na povodně, je u nás v Česku nejlepší dobrá smlouva s pojišťovnou. Možná ale, že letošní dubnová zkušenost u Botiče, při které byli významnými účastníky dobrovolní hasiči z Prahy 15, tuto lety nabytou praxi alespoň trochu naruší.
(ps, Antonín Karoch, Sportovnilisty.cz a Prvnizpravy.cz, Foto: Antonín Karoch)
