Trpí li člověk nějakým zdravotním postižením, je to jistě situace, do které se nikdo z lidí  nechce nikdy  dostat. Přesto se to stává častěji, než bychom si mysleli.

V budoucnosti takto postiženého člověka záleží pak nejvíce  na tom, jak se k dalšímu životu postaví on i jeho okolí. Pokud se člověk s pomocí svého okolí dokáže se svým postižením vyrovnat, může prožít stejně plnohodnotný života jako kdokoliv jiný. Chce-li se věnovat například sportu, může se problém vyskytnout pouze tehdy, jestliže žije v místě, kde pro tyto aktivity osob se zdravotním postižením nejsou vytvořeny dostatečné podmínky a takových míst je u nás, bohužel, stále ještě dost.

Někdy je ovšem nutné vyjít příležtosti vstříc na půl cesty. Pro ty, kteří takto na svou šanci dosáhnou už pak není nic překážkou. Osoby se zdravotním postižením jezdí na kolech, na lyžích, hrají hokej, zlézají horské vrcholy nebo skáčí na padácích, soutěží na paralympiádách a mnohdy jsou lepší, než zdraví sportovci ve stejných disciplínách.

Možná je to dáno tím, že lidé se zdravotním postižením vnímají své šance  na uplatnění mnohem intenzivněji a zodpovědněji, protože jich mají mnohem méně než ti, kteří si nakonec svého zdraví a nabízených možností ani příliš neváží a berou vše jako samozřejmost. Ti, ke kterým se osud nezachoval právě nejlépe a kdo těch možností mají v životě méně, se jich pak určitě snaží maximálně využít a známe mnoho příkladů, kdy se jim to daří víc než dobře.

Foto © Depositphotos.com/ Maxisports