V roce 1925 kongres Mezinárodní hokejové ligy rozhodl, že když je hráč - hokejista profesionálem v jiném sportovním odvětví (na příklad ve fotbale), nemůže nastoupit jako amatér v národním hokejovém týmu. Tím bylo naše národní mužstvo výrazně oslabeno pro jedenáctý ročník soutěže, protože zavedením profesionalismu v našem fotbale byli hráči Káďa a Koželuh vyloučeni z účasti v československé národní hokejové reprezentaci.

Kanadský hokej zaznamenal od roku 1924 v Evropě značný nárůst obliby. Došlo k velkému rozšíření tohoto sportu a jména nových a nových států se začala objevovat na pořádaných mistrovstvích.

XI. mistrovství Evropy

V roce 1926 se soutěže zúčastnilo již devět národních týmů. Poprvé v historii musela být mužstva rozdělena do tří skupin a podle rozhodnutí kongresu Ligy tvořila mužstva, která se umístila na druhých místech jednotlivých skupin, skupinu další, jejíž vítěz rozmnožil počet tří vítězů skupin na čtyři a tito pak sehráli finálové zápasy. Mistrovství Evropy v tomto roce bylo zajímavé i další skutečností, že po sehrání finálové skupiny mužstva prokazovala takovou rovnocennost ve výkonnosti i v počtu dosažených bodů, že se muselo hrát druhé finále, aby se vůbec rozhodlo o mistru Evropy.

V našem mužstvu se pomalu objevují nová jména. První reprezentanti a průkopníci překročili zenit své výkonnosti a ustoupili do pozadí a na jejich místo nastupují mladší a noví. V tomto roce jsou to Pušbauer, Krasl, Doležal a Steigenhöfer.

Československé mužstvo hrálo v této sestavě: Peka, Pospíšil, Šroubek, Pušbauer, Loos, Jirkovský, Maleček, Krasl, Steigenhöfer, Doležal.

Mistrovství se hrálo ve dnech 11. až 17. ledna v Davosu a mělo tyto výsledky: 1.Švýcarsko - mistr Evropy, 2.Československo, 3.Rakousko, 4.Anglie, 5.Francie, 6.Belgie, 7. Španělsko, Itálie, Polsko.

XII. mistrovství Evropy

Hrálo se ve dnech 25. až 30. ledna 1927 ve Vídni. Naši prohráli s Rakouskem 0:1, s Belgií 0:2, s Německem 1:2, s Polskem remizovali 1:1 a vyhráli nad Maďarskem 5:0. Maďarsko na mistrovství nevstřelilo ani jednu branku.

Sestava ČSR: Peka, Pospíšil, Pušbauer, Loos, Doležal, Šroubek, Vindyš, Dr. Hartmann, Jirkovský, Krasl, Rada, Steigenhöfer, Maleček.

Konečné pořadí: 1.Rakousko, 2.Belgie, 3.Německo, 4.Polsko, 5.Československo, 6.Maďarsko

Naše mužstvo se ve Vídni bilo s obvyklým nadšením a energií a svým protivníkům podlehlo jen těsným brankovým poměrem. U mnohých starších hráčů se projevil nedostatek vytrvalosti a následky únavy. Je to zcela pochopitelné, uvážíme-li, že mnozí z nich byli u kolébky našeho kanadského hokeje již v roce 1911 a od té doby nás nepřetržitě a úspěšně reprezentovali na mistrovstvích Evropy. Byli to zakladatelé slávy a tradice českého hokeje. Zcela pochopitelně přišla výměna generací. Průbojné mládí se prosadilo a v dalším roce na mistrovství světa a Evropy v roce 1928 jelo národní mužstvo složené z mladých hráčů. Jediným mužem z řady prvých „kanaďanů" byl osvědčený a zkušený hráč Ing. Josef Šroubek.

XIII. mistrovství Evropy a II. mistrovství světa

Konalo se ve dnech 11. až 13. února 1928 jako součást Zimních olympijských her, a to ve švýcarském Svatém Mořici. Poprvé se hrálo současně mistrovství světa i Evropy v jediné soutěži. Kongres Mezinárodni ligy ve Vídni totiž v roce 1927 rozhodl, aby mistrovství Evropy v případě účasti zámořských reprezentantů (Kanady nebo Ameriky) bylo hráno jako mistrovství světa s tím dodatkem, že nejlépe umístěné evropské národní mužstvo získává titul mistra Evropy.

Do Svatého Mořice jelo tentokrát omlazené československé mužstvo se Šroubkem a, jak již tomu bylo i v minulých letech, s nepatrným předběžným tréninkem. Vylosování nám nepřálo. Dostali jsme se do skupiny s výborným a tvrdým Švédskem a stále se lepšícím Polskem, s nimi naši stěží remizovali již ve Vídni. Prvý zápas jsme hráli se Švédy. Prohráli jsme, získali jen druhé místo ve skupině, čímž jsme byli z další účasti vyřazeni.

Sestava ČSR: Peka, Pušbauer, Šroubek, Krasl, Maleček, Hromádka, Heinz, Steigenhöfer, Dorazil.

Konečné pořadí: 1.Kanada — mistr světa, 2.Švédsko — mistr Evropy, 3.Švýcarsko, 4.Anglie.

Roky 1927 a 1928 byly dobou generačního problému našeho hokeje a při výměně generací v mužstvu bylo pochopitelné, že při stále stoupající výkonnosti ostatních hokejových týmů v Evropě, nemohli naši hokejisté stále hrát jenom vedoucí roli. Rozmach hokeje je ostatně zřejmý i z velké účasti v tomto posledním ročníku soutěže. Jedenáct mužstev muselo být rozděleno do tří skupin, při čemž reprezentanti Kanady, mužstvo Toronta, hrálo pouze ve finálové skupině.


XIV. mistrovství Evropy

Hostitelskou zemí bylo tentokrát Maďarsko. Hrálo sev Budapešti ve dnech 29. ledna až 3. února 1929.

Sestava ČSR: Peka, Dr. Řezáč, Šroubek, Dorazil, Maleček, Hromádka, Pušbauer, Lichnovský, Heinz, Steigenhöfer.

Výsledky:    Polsko - Švýcarsko   2:0,   ČSR - Německo   2:1, Rakousko - Německo 1:0, Itálie - Belgie 1:0, Maďarsko - Belgie 1:1, Itálie - Maďarsko  2:1,   Rakousko - Maďarsko  3:0,  Rakousko - Švýcarsko 3:1.
Finále: Polsko - Rakousko 3:1, ČSR - Rakousko 3:1, ČSR - Itálie 1:0, Rakousko – Itálie 4:2, ČSR -  Polsko 2:1.

Konečné pořadí: 1.Československo, popáté mistrem Evropy, 2.Polsko. 3.Rakousko, 4.Itálie.

Naše reprezentační mužstvo podstoupilo na horké maďarské půdě těžké boje. Navíc za minimálního zájmu veřejnosti, došlo i k politickým projevům proti československému národu, a to nejen na kluzišti samém, ale i u zeleného stolu. Proto skvělý úspěch našich hokejistů završený pátým titulem mistrů Evropy byl tou nejkrásnější odpovědí.