Za skončeným Pohárem šesti zemí, který od 6. února do 19. března 2016 plnil stadiony v Paříži, v Londýně, v Římě, v Dublinu, v Cardiffu a v Edinburghu, se ohlédl Eduard Krützner. Medák, jak ragbisté legendárnímu bývalému hráči a trenérovi říkají, byl od sedmdesátých let po několik desetiletí mnohokrát mezi diváky na stadiónech tehdy ještě Poháru pěti zemí, nyní sledoval měření sil nejlepších evropských týmů v televizi na programech francouzské televize.
Jak hodnotí Pohár šesti zemí Medák?
Ragbisté Anglie získali v Poháru šesti národů Grand Slam, když všechna utkání vyhráli
Po Světovém poháru, který suverénně ovládla mužstva z jižní polokoule a ukázala ostatním účastníkům, jakým směrem se současné ragby ubírá, byly evropské týmy nuceny provést odborné analýzy svých vystoupení na RWC, aby zjistily příčiny neúspěchů. Poté v Evropě federace zpracovaly strategický plán na čtyřleté období do příštího Světového poháru, který se uskuteční v roce 2019 v Japonsku.
Nejvíce byla zklamaná Anglie, jako pořadatelská země se nedostala do závěrečných bojů, a to stálo místo trenéra. Novým trenérem se stal zkušený Eddie Jones, který ve velmi krátkém čase dokázal hráčům Anglie vtisknout moderní agresivní systém hry s důrazným rojem, dobrými spojkami a dobře sehraným útokem. Hra je založena na stále efektivní podpoře hráče s míčem, hledáním mezer v obraně soupeře i používání nebezpečných taktických kopů.
Jejich hra se nejvíce přiblížila systémům, které úspěšně využívaly mužstva jižní polokoule. To mělo za následek, že mužstvo Anglie, vyhrálo všechna svá utkání a po osmnácti letech získala zaslouženě znovu Grand Chelem.
Mužstvo Francie na RWC také zklamalo, a tak došlo již k předem avizované změně na postu trenéra, P. S. Andrého vystřídal zkušený dlouholetý trenér Guy Noves. Ten si dal za cíl vrátit mužstvu typickou francouzskou hru, založenou na kvalitní hře útočné řady, podpořenou sehraným rojem s chytrými spojkami. Hra měla být pro hráče, ale také pro diváky, daleko zajímavější. To se mu bohužel zatím vůbec nepodařilo. Hra byla chaotická, bez jakékoli koncepce s neuvěřitelnými problémy na postech spojek, ale i celé útočné řady. Vše je zřejmě dané tím, že ve francouzské Top 14 hraje příliš cizinců, zejména na důležitých postech, jako spojky, tvořivé 3/4, ale i křídla. A tak Centra pro formování hráčů, vlastně vychovávají řadu nezaměstnaných, protože na jejich místech hrají cizinci, kteří často nestojí tolik peněz jako domácí borci. Teď se vede velká odborná diskuse, jak tuto nepříznivou situaci vyřešit, ale problém je v tom, že kluby mají své sponzory a s vedením federace nechtějí spolupracovat, protože Sportovní kalendář je příliš nabitý a hráči nemají dostatek času na regeneraci. Hráči mají příliš mnoho těžkých zápasů a soutěž se hraje i v termínech zápasů Poháru šesti zemí. Potenciál ve Francii mají, což dokazuje vysoké vítězství U-20 nad Anglií, ale chybí daleko lepší spolupráce mezi vedením Federace a kluby.
Velkým zklamáním byla hra Itálie. Nakonec sám kapitán Perisse řekl, že jejich hra byla ze všech účastníků jasně nejhorší, i když vyrovnané utkání sehráli pouze se slabou Francií. Také tady dochází k výměně trenéra – francouzský trenér Brunet, zde končí a jde trénovat Bordeaux-Begles, nástupce nebyl zatím určen.
Wales s Irskem a Skotsko (tyto unie daly důvěru svým osvědčeným trenérům) předváděly velmi dobrou hru. Tato mužstva mají velmi silné roje, ale hlavně podle mého názoru nejlepší spojky, které velmi dobře řídí hru, čehož úspěšně využívají rychlí a důrazní útočníci. Jejich taktické kopy jsou výborné, stejně jako jejich chytání. Obě mužstva prokazují, jak je důležité se věnovat právě této individuální technice, která je tolik účinná proti stále se zdokonalující kolektivní obraně.
Nyní mají všechna tato mužstva rok na to, aby bylo možno porovnat pokrok a zlepšení v jejich hře tak, aby se nejvíce přiblížila modernímu pojetí mužstev z jižní polokoule.
V současné době probíhá diskuze a hodnocení uplynulého Poháru 6 zemí. Byla zde nastolena otázka, zda by poslední mužstvo v tomto případě Itálie, neměla hrát baráž s vítězem ENC1 A Gruzií. Důvodem je, že Itálie dlouhodobě nedosahuje úrovně ostatních pěti zemí. Ze 17 startů v Poháru byla jedenáctkrát poslední a za celou dobu působení v Poháru dokázala zvítězit jen 12 krát.
Velmi kladně je hodnocena práce trenéra Anglie Eddie Jonese. Anglie rozhodně předváděla nejlepší hru a za zmínku stojí, že v pěti zápasech dostala jen 4 pětky. Naopak výkon Francie je velmi kriticky hodnocen. Příslib trenéra Guy Novese, že hra bude založena na tradiční francouzské schopnosti umět improvizovat, zejména útočnou řadou, k tomu měl opravdu daleko. Důkazem je, že ze všech účastníků položila nejméně pětek, v pěti zápasech jen sedm.
Ohlédnutí Eduarda Krütznera za Pohárem šesti zemí v ragby
Překvapením je také skutečnost, že během celého turnaje byl úspěšný pouze jeden drop-goal, a to ještě italským hráčem Carlem Cannou, to je nejméně od roku 1990.
Jak hodnotí Pohár šesti zemí Medák?
Ragbisté Anglie získali v Poháru šesti národů Grand Slam, když všechna utkání vyhráli
Po Světovém poháru, který suverénně ovládla mužstva z jižní polokoule a ukázala ostatním účastníkům, jakým směrem se současné ragby ubírá, byly evropské týmy nuceny provést odborné analýzy svých vystoupení na RWC, aby zjistily příčiny neúspěchů. Poté v Evropě federace zpracovaly strategický plán na čtyřleté období do příštího Světového poháru, který se uskuteční v roce 2019 v Japonsku.
Nejvíce byla zklamaná Anglie, jako pořadatelská země se nedostala do závěrečných bojů, a to stálo místo trenéra. Novým trenérem se stal zkušený Eddie Jones, který ve velmi krátkém čase dokázal hráčům Anglie vtisknout moderní agresivní systém hry s důrazným rojem, dobrými spojkami a dobře sehraným útokem. Hra je založena na stále efektivní podpoře hráče s míčem, hledáním mezer v obraně soupeře i používání nebezpečných taktických kopů.
Jejich hra se nejvíce přiblížila systémům, které úspěšně využívaly mužstva jižní polokoule. To mělo za následek, že mužstvo Anglie, vyhrálo všechna svá utkání a po osmnácti letech získala zaslouženě znovu Grand Chelem.
Mužstvo Francie na RWC také zklamalo, a tak došlo již k předem avizované změně na postu trenéra, P. S. Andrého vystřídal zkušený dlouholetý trenér Guy Noves. Ten si dal za cíl vrátit mužstvu typickou francouzskou hru, založenou na kvalitní hře útočné řady, podpořenou sehraným rojem s chytrými spojkami. Hra měla být pro hráče, ale také pro diváky, daleko zajímavější. To se mu bohužel zatím vůbec nepodařilo. Hra byla chaotická, bez jakékoli koncepce s neuvěřitelnými problémy na postech spojek, ale i celé útočné řady. Vše je zřejmě dané tím, že ve francouzské Top 14 hraje příliš cizinců, zejména na důležitých postech, jako spojky, tvořivé 3/4, ale i křídla. A tak Centra pro formování hráčů, vlastně vychovávají řadu nezaměstnaných, protože na jejich místech hrají cizinci, kteří často nestojí tolik peněz jako domácí borci. Teď se vede velká odborná diskuse, jak tuto nepříznivou situaci vyřešit, ale problém je v tom, že kluby mají své sponzory a s vedením federace nechtějí spolupracovat, protože Sportovní kalendář je příliš nabitý a hráči nemají dostatek času na regeneraci. Hráči mají příliš mnoho těžkých zápasů a soutěž se hraje i v termínech zápasů Poháru šesti zemí. Potenciál ve Francii mají, což dokazuje vysoké vítězství U-20 nad Anglií, ale chybí daleko lepší spolupráce mezi vedením Federace a kluby.
Velkým zklamáním byla hra Itálie. Nakonec sám kapitán Perisse řekl, že jejich hra byla ze všech účastníků jasně nejhorší, i když vyrovnané utkání sehráli pouze se slabou Francií. Také tady dochází k výměně trenéra – francouzský trenér Brunet, zde končí a jde trénovat Bordeaux-Begles, nástupce nebyl zatím určen.
Wales s Irskem a Skotsko (tyto unie daly důvěru svým osvědčeným trenérům) předváděly velmi dobrou hru. Tato mužstva mají velmi silné roje, ale hlavně podle mého názoru nejlepší spojky, které velmi dobře řídí hru, čehož úspěšně využívají rychlí a důrazní útočníci. Jejich taktické kopy jsou výborné, stejně jako jejich chytání. Obě mužstva prokazují, jak je důležité se věnovat právě této individuální technice, která je tolik účinná proti stále se zdokonalující kolektivní obraně.
Nyní mají všechna tato mužstva rok na to, aby bylo možno porovnat pokrok a zlepšení v jejich hře tak, aby se nejvíce přiblížila modernímu pojetí mužstev z jižní polokoule.
V současné době probíhá diskuze a hodnocení uplynulého Poháru 6 zemí. Byla zde nastolena otázka, zda by poslední mužstvo v tomto případě Itálie, neměla hrát baráž s vítězem ENC1 A Gruzií. Důvodem je, že Itálie dlouhodobě nedosahuje úrovně ostatních pěti zemí. Ze 17 startů v Poháru byla jedenáctkrát poslední a za celou dobu působení v Poháru dokázala zvítězit jen 12 krát.
Velmi kladně je hodnocena práce trenéra Anglie Eddie Jonese. Anglie rozhodně předváděla nejlepší hru a za zmínku stojí, že v pěti zápasech dostala jen 4 pětky. Naopak výkon Francie je velmi kriticky hodnocen. Příslib trenéra Guy Novese, že hra bude založena na tradiční francouzské schopnosti umět improvizovat, zejména útočnou řadou, k tomu měl opravdu daleko. Důkazem je, že ze všech účastníků položila nejméně pětek, v pěti zápasech jen sedm.
Ohlédnutí Eduarda Krütznera za Pohárem šesti zemí v ragby
Překvapením je také skutečnost, že během celého turnaje byl úspěšný pouze jeden drop-goal, a to ještě italským hráčem Carlem Cannou, to je nejméně od roku 1990.
(ps, Eduard Krützner , SportovniListy.cz & Českeragby.cz, foto: Petr Skála)
Email
Tisk
