Jak tráví děti svůj volný čas? Aktivně, nebo pasivně? Věnují se dostatečně přiměřeným pohybovým aktivitám?
Když sportují, tak organizovaně nebo individuálně?
Používají moderní komunikační prostředky přiměřeně nebo nadbytečně?
Vedou rodiče své děti ke zdravému životnímu stylu? Přispívá státní
politika v oblasti sportu k potřebnému rozvoji pohybových schopností a
dovedností mladé generace?...
… To jsou jen některé z otázek, které si už dlouho
pokládám a snažím se na ně nalézat odpovědi. K tomu mimo jiné přispívá i
spolupráce našeho Sdružení sportovních svazů České republiky se
Střediskem analýz a empirických průzkumů SANEP. V posledních dvou letech
se uskutečnilo několik průzkumů, které zjišťovaly vztahy dětí a mládeže
k pohybovým aktivitám, zdravým životním návykům atd. Validita všech
průzkumů byla vysoká, zúčastnilo se jich od 35 tis. do 47 tis.
respondentů, z nichž byly v souladu se sociodemografickým rozložením
obyvatel vybrány reprezentativní vzorky od 3,5 tis. do 5,2 tis.
dotázaných.
O faktu, že pohyb byl odnepaměti přirozenou a
existenčně důležitou součástí života člověka, může dnes pochybovat jen
málokdo. Výsledky těchto průzkumů bohužel jasně dokumentují, že podíl
přirozeného, aktivního pohybu v životě našich nejmladších generací se
stále snižuje, což rozhodně není z mnoha důvodů optimální nejen pro děti
samotné, ale ani nijak povzbudivé pro vývoj společnosti jako celku. S
výsledky aktuálního průzkumu, který proběhl na konci minulého roku, vás
chci v několika následujících komentářích seznámit, ale už dnes musím s
politováním konstatovat, že zjištěná fakta nijak nenaznačují, že by se
negativní trend zastavoval, natož otáčel. Tato skutečnost je alarmující
mimo jiné proto, že negativní trendy lze pozorovat i v průběhu pouhých
dvou let, tedy velmi krátkého období vývoje společnosti.
Mírným optimismem mě ale naplňuje skutečnost, že
uvedená problematika čím dál více zajímá nejen mě, ale jako závažnou a
důležitou ji stále intenzivněji vnímá i odborná veřejnost. V posledním
listopadovém dnu roku 2022 bylo Sdružení sportovních svazů České
republiky jedním z partnerů a spoluorganizátorů konference Pohyb a
zdraví, kterou uspořádala a garantovala Univerzita Karlova v Praze. Na
této konferenci vystoupili odborníci z různých oblastí lékařství,
sociologie, psychologie, adiktologie, výchovného poradenství apod.
Postupně si vás dovolím seznámit i s jejich některými zajímavými
myšlenkami, konstatovanými varujícími fakty i s návrhy řešení.
Prezentaci výsledků průzkumu i některých myšlenek odborníků začnu dnes pouhým konstatováním skutečnosti:
Část populace, která vůbec nesportuje:
Dospělí Děti
Listopad 2022 35,4 % 26,3 %
Září 2021 33,1 % 25,4 %
Leden 2021 27,5 %
Listopad 2022 35,4 % 26,3 %
Září 2021 33,1 % 25,4 %
Leden 2021 27,5 %
Slovy „klasika“ bychom se mohli a měli zeptat: „a
není to málo, Antone Pavloviči?“, ale tato fakta ve skutečnosti nejsou
vůbec úsměvná. Více než třetina dospělých a více než čtvrtina dětí (do
18 let) má negativní vztah k aktivnímu pohybu. Odpovědi „nesportuji“
totiž znamenaly, že nesportují vůbec, tedy nejen organizovaně, ale ani
individuálně nebo aspoň občas s přáteli – prostě nikdy. Přičemž znovu
zdůrazňuji, že zarážející jsou nejen absolutní procenta nesportujících,
ale i jejich zvyšující se trend. Vzpomínat v těchto souvislostech na
doby mého mládí, už si ani netroufám, mnoho lidí by mi totiž asi
nevěřilo, že tehdy jsme nějakou formou sportovali vlastně všichni a
pohyb jsme pokládali za samozřejmou a příjemnou součást života.
Tolik prosté konstatování, které ale nelze jen
přijmout a nechat být. Je třeba zkoumat, proč lidi čím dál více
nesportují, jaké okolnosti na to mají vliv, ale také jaká nebezpečí,
zejména pro fyzické a psychické zdraví život bez pohybu přináší apod.
Toto zamyšlení si ale necháme až na později, jelikož do celé mozaiky
trávení volného času přidáme i další, bohužel také neveselé kamínky, končí komentář Zdeněk Ertl.
(rp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
