Když sportují, tak organizovaně nebo individuálně?
Používají moderní komunikační prostředky přiměřeně nebo nadbytečně?
Vedou rodiče své děti ke zdravému životnímu stylu? Přispívá státní
politika v oblasti sportu k potřebnému rozvoji pohybových schopností a
dovedností mladé generace?...
… To jsou jen některé z otázek, které si už dlouho
pokládám a snažím se na ně nalézat odpovědi. K tomu mimo jiné přispívá i
spolupráce našeho Sdružení sportovních svazů České republiky se
Střediskem analýz a empirických průzkumů SANEP. V posledních dvou letech
se uskutečnilo několik průzkumů, které zjišťovaly vztahy dětí a mládeže
k pohybovým aktivitám, zdravým životním návykům atd. Validita všech
průzkumů byla vysoká, zúčastnilo se jich od 35 tis. do 47 tis.
respondentů, z nichž byly v souladu se sociodemografickým rozložením
obyvatel vybrány reprezentativní vzorky od 3,5 tis. do 5,2 tis.
dotázaných.
O faktu, že pohyb byl odnepaměti přirozenou a
existenčně důležitou součástí života člověka, může dnes pochybovat jen
málokdo. Výsledky těchto průzkumů bohužel jasně dokumentují, že podíl
přirozeného, aktivního pohybu v životě našich nejmladších generací se
stále snižuje, což rozhodně není z mnoha důvodů optimální nejen pro děti
samotné, ale ani nijak povzbudivé pro vývoj společnosti jako celku. S
výsledky aktuálního průzkumu, který proběhl na konci minulého roku, vás
chci v několika následujících komentářích seznámit, ale už dnes musím s
politováním konstatovat, že zjištěná fakta nijak nenaznačují, že by se
negativní trend zastavoval, natož otáčel. Tato skutečnost je alarmující
mimo jiné proto, že negativní trendy lze pozorovat i v průběhu pouhých
dvou let, tedy velmi krátkého období vývoje společnosti.
Mírným optimismem mě ale naplňuje skutečnost, že
uvedená problematika čím dál více zajímá nejen mě, ale jako závažnou a
důležitou ji stále intenzivněji vnímá i odborná veřejnost. V posledním
listopadovém dnu roku 2022 bylo Sdružení sportovních svazů České
republiky jedním z partnerů a spoluorganizátorů konference Pohyb a
zdraví, kterou uspořádala a garantovala Univerzita Karlova v Praze. Na
této konferenci vystoupili odborníci z různých oblastí lékařství,
sociologie, psychologie, adiktologie, výchovného poradenství apod.
Postupně si vás dovolím seznámit i s jejich některými zajímavými
myšlenkami, konstatovanými varujícími fakty i s návrhy řešení.
Prezentaci výsledků průzkumu i některých myšlenek odborníků začnu dnes pouhým konstatováním skutečnosti:
Část populace, která vůbec nesportuje:
Dospělí Děti
Listopad 2022 35,4 % 26,3 %
Září 2021 33,1 % 25,4 %
Leden 2021 27,5 %
Listopad 2022 35,4 % 26,3 %
Září 2021 33,1 % 25,4 %
Leden 2021 27,5 %
Slovy „klasika“ bychom se mohli a měli zeptat: „a
není to málo, Antone Pavloviči?“, ale tato fakta ve skutečnosti nejsou
vůbec úsměvná. Více než třetina dospělých a více než čtvrtina dětí (do
18 let) má negativní vztah k aktivnímu pohybu. Odpovědi „nesportuji“
totiž znamenaly, že nesportují vůbec, tedy nejen organizovaně, ale ani
individuálně nebo aspoň občas s přáteli – prostě nikdy. Přičemž znovu
zdůrazňuji, že zarážející jsou nejen absolutní procenta nesportujících,
ale i jejich zvyšující se trend. Vzpomínat v těchto souvislostech na
doby mého mládí, už si ani netroufám, mnoho lidí by mi totiž asi
nevěřilo, že tehdy jsme nějakou formou sportovali vlastně všichni a
pohyb jsme pokládali za samozřejmou a příjemnou součást života.
Tolik prosté konstatování, které ale nelze jen
přijmout a nechat být. Je třeba zkoumat, proč lidi čím dál více
nesportují, jaké okolnosti na to mají vliv, ale také jaká nebezpečí,
zejména pro fyzické a psychické zdraví život bez pohybu přináší apod.
Toto zamyšlení si ale necháme až na později, jelikož do celé mozaiky
trávení volného času přidáme i další, bohužel také neveselé kamínky, končí komentář Zdeněk Ertl.
(rp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
