Říká se, že je dobré pamatovat si lidi při své cestě na vrchol, protože je téměř jisté, že je potkáte, až budete padat dolů. Nahoře to navíc nesmírně fouká. Tenhle vichr se ale zřejmě líbí Romanu Ječmínkovi, muži č. 1 českého motoristického sportu. Roky ubíhají, doba se mění, ale prezident Autoklubu České republiky se stále drží. Prostě fenomén.
Roman Ječmínek je jedna z nejkontroverznějších osob na české sportovní scéně s opravdu hroší kůží. Po boku svých vlivných přátel se hřeje tak dlouho, dokud slunce svítí. V mžiku však neváhá jednoho kamaráda vyměnit za druhého, záleží, jak je který zrovna prospěšný. Hraje evidentně vysokou hru a je mu jedno s kým.
Výsostná role Autoklubu ČR
V čele českého motocyklového sportu stojí Autoklub České republiky od února 2001. V této roli nahradil Českou motocyklovou federaci. Cestu Romana Ječmínka, která už tehdy mířila velmi vysoko, detailně popsal magazín Svět motorů v roce 2011, který popisoval několikaletý tlak, jenž Autoklub vyvíjel na tehdejší vládnoucí garnituru s cílem řídit český motocyklový sport a s tím ruku v ruce získávat a přerozdělovat státní dotace. Vlivným kamarádem Romana Ječmínka byl tehdejší ministr školství Eduard Zeman, který podle magazínu pomohl svými dopisy Ječmínkovi převzít autoritu. Tím však výčet jeho vysoce postavených přátel nekončí. Ještě před Zemanem byl jeho favoritem Ivan Pilip, který vedl školský resort v roce 1997. Jeho jménem neváhal Roman Ječmínek zaslat dopis přímo do sídla Mezinárodní motocyklové federace s žádostí o převzetí autority. Škoda jen, že „kamarád Ivan“ si na svůj podpis takového dopisu vůbec nepamatoval, proto ho označil za podvrh a podvod Romana Ječmínka. Od roku 2001, kdy se Ječmínkův Autoklub skutečně do čela motoristů dostal, se však „proslavil“ i mnohými nepopulárními kroky, jak je shrnul magazín Svět motorů.
- Říjen 2002 – Ječmínek vyhrožoval, že zruší závodní tahače jako sport, pokud Martin Koloc nestáhne žalobu na Autoklub ČR.
Prosinec 2009 – Ječmínek plánoval zákaz MS superbiků v Brně poté, co je přestala pořádat organizace jeho mladšího syna Radka, výkonného ředitele Autoklubu.
Květen 2010 – Několik automobilových jezdců přišlo o licenci, protože startovali na závodech, které se Autoklubu ČR nelíbily. Romanu Ječmínkovi začala moc evidentně chutnat.
Další metou, kterou Roman Ječmínek hrdě dobyl, byla společnost Sazka, kde dlouhých 16 let zastával funkci místopředsedy představenstva, šest let byl prvním náměstkem generálního ředitele a pravou rukou tehdejšího šéfa Aleše Hušáka. Dvojice Ječmínek-Hušák byla svého času nedotknutelná. A provokovala natolik, že opakovaná výjezdní pracovní zasedání do Hušákova luxusního sídla na Menorce, kdy jedna cesta tam a zpět pro jednoho přišla na 300 až 500 tisíc korun, doslova zvedala ze židle celé české sportovní hnutí včetně samotných sportovců, kterým v tu samou chvíli Sazka utahovala opasky. Kauza s výstavbou Sazka areny v Praze však oběma zlomila vaz. Kdo si ale myslel, že s potápějícím se Titanicem zůstane kapitán a jeho první důstojník na palubě až do konce, šeredně se spletl. Roman Ječmínek byl prvním, který se proti Aleši Hušákovi obrátil.
Během roku 2011 se v Sazce rozhořela skutečná válka. Roman Ječmínek přirovnával Aleše Hušáka k šachistovi, který chtěl hrát svou partii mimo šachovnici a jeho postupy ke „zlodějině za bílého dne“. Ale na sebe již takový příměr neměl. Všichni přitom vědí, že Ječmínek nebyl jen pouhým pěšákem. Proč být ale poražený, když může být hrdina! Hrdina, který chce zachránit Sazku a obnovit její provoz. Ječmínek totiž proti svému chlebodárci podal insolvenční návrh a bez mrknutí oka se obrátil na stranu insolvenčního správce Josefa Cupky. Že by mu tak moc leželo na srdci blaho celého českého sportu, lze jen těžko odhadovat. O jedno blaho tu však jednoznačně šlo – konkrétně o čtyřprocentní akciový podíl Autoklubu ČR v Sazce. Do mdlob však česká veřejnost upadala až ze zveřejněných částek, které akcionářům zkrachovalé Sazky připluly do domácích rozpočtů. Kromě pravidelných velmi vysokých odměn za členství v orgánech společnosti, služebních vozů i pro soukromé účely, výjezdních zasedání v luxusních destinacích a dalších benefitů, přitékaly do rodinné kasy další miliony korun. Navíc díky velmi výhodnému investičnímu životnímu pojištění u Credit Suisse si Roman Ječmínek odnesl na pojistném 13,2 milionu korun, po Hušákovi druhou nejvyšší částku.
ČTĚTE TAKÉ ...
Jiří Kejval, předseda ČOV: Ve sportu chybí dostatečné množství financí
Miroslav Jansta: Každou iniciativu, která by podpořila sport, je třeba vítat
Hašek: Když se má něco zachránit, musí chtít dva, ten kdo zachraňuje a ten kdo chce být zachráně
Když však začala posléze padat první trestní oznámení na Aleše Hušáka, Roman Ječmínek, tehdy už odvolaný z pozice místopředsedy představenstva Sazky, se od veškerého dění distancoval. O pochybných smlouvách údajně nic nevěděl, protože byly v kompetenci managementu společnosti. Odkdy funkce místopředsedy představenstva a pozice druhého nejvyššího muže Sazky není součástí managementu firmy? Rádoby ušlechtilým gestem o záchraně Sazky a veřejným lynčováním Aleše Hušáka však Roman Ječmínek v mnoha případech stejně narazil. Jako například u tehdejšího ministra školství Josefa Dobeše. „Pan Ječmínek je plně zodpovědný za Sazku a za to, že Sazka zlikvidovala český sport. Dovedla ho do klinické smrti a nic to nemění na tom, že pět minut po dvanácté opustil pana Hušáka a přeběhl na druhou stranu,“ řekl Josef Dobeš pro Mladou frontu DNES v říjnu 2011.
Ječmínek usedl loni do tzv. Národní rady pro sport, která funguje pod záštitou Ministerstva školství. Autoklub každoročně dostává od MŠMT příspěvek na svou činnost ve výši 71 milionů korun, o které se může jiným sportovním svazům jen zdát, k tomu ještě další miliony získává zvlášť na sportovní akce.
Jak je možné, že Roman Ječmínek, o kterém se říká, že je „hrobníkem českého sportu“ může figurovat v seskupení, které má rozhodovat o toku peněz do sportu a jeho transparentnosti? Je sestřelení Sazky dostatečným odborným předpokladem pro takovou činnost? S podivem je i samotná nominace Ječmínka, který byl do Rady nominován dodatečně. Z jakého důvodu, nikdo neuvádí.
Ječmínek se však dostal do ošemetné situace, kdy Autoklubu sama Národní rada pro sport pozdržela poskytnutí slíbené částky na závody Grand Prix v Brně z důvodu nesrovnalosti v hospodaření a netransparentního použití těchto prostředků, které zavání i porušením zákona. Peníze vyčleněné na Grand Prix v rezervě rozpočtu ministerstva školství je prý ministr ochoten poslat, pokud Ječmínek nařčení vyvrátí a navíc poskytne písemnou garanci, že tyto finanční prostředky přepošle na tuto akci.
Člen Národní rady pro sport, která má zachovávat transparentnost finančních toků se chová takto netransparentně? Jeho židle však nemusí být tak pevná a pomyslný trůn, na kterém sedí, začíná mít první trhlinky. Původně domluvených 40 milionů na Grand Prix vláda nekompromisně ponížila na 30 milionů, z nichž deset milionů půjde z vládní rozpočtové rezervy a 20 milionů z rozpočtové kapitoly MŠMT. I tak se jedná o historicky nejvyšší příspěvek na tuto akci. A Ječmínek, který by měl spíš hledat argumenty pro svou záchranu, opět překvapuje svou suverénností. Nechal se totiž citovat, že taková částka pořadatele nevytrhne a na Grand Prix je potřeba ideálně 75 milionů.
V listopadu 2014 totiž Autoklub České republiky a Jihomoravský kraj podepsali memorandum o spolupráci. Kromě Grand Prix se má memorandum dotýkat i více sportovních akcí na území jižní Moravy. Podle Romana Ječmínka je na jižní Moravě řada motoristických aktivit, například Rally Hustopeče nebo motokrosový areál ve Vranově u Brna, který by se mohl stát centrem mládežnického motokrosu pro celou Moravu.
ČTĚTE TAKÉ ...
Tomáš Král: Sport by měl být co nejvíce odpolitizován
Ivo Valenta: Sportovci by měli být suverénní a nezávislí na politické vůli či zvůli
Marcel Chládek: Chci, aby došlo k velmi dramatické změně celého systému financování sportu
Ano, zase ta tolikrát omílaná podpora mládeže. Pokud by však měla mít obrysy, jak si je před lety představoval sám Roman Ječmínek, má se současná mladá generace opravdu na co těšit. V unikátní brožuře s názvem Jednotný tréninkový systém v motoristickém sportu, kterou Ječmínek sepsal pod hlavičkou Ústřední rady Automotoklubu Svazarmu v roce 1978, je jeho představa následující: „Politický sport má díky své popularitě a masovosti všechny předpoklady k uspokojování zájmů a zálib obyvatelstva a jeho získávání pro aktivitní socialistickou výstavbu naší vlasti. Z tohoto hlediska má motoristický sport nesporně příznivé podmínky pro politickovýchovnou práci, jak mezi dospělými, tak zejména u mládeže. Politickovýchovná práce je chápána jako cílevědomá společenská činnost, která z hlediska specifických podmínek, funkce, úkolů a možností naší branné organizace působí na vědomí lidí, zejména mládeže tak, aby se jejich názory, postoje, vlastnosti, potřeby a zájmy, způsob myšlení a jeho smysl a praktická činnost utvářely podle socialistických zásad, v duchu marxismu-leninismu, na principech socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu!“
Městský soud v Praze předběžným opatřením omezil činnost Autoklubu ČR
Že by revoluce ve sportu? Návrat o desítky let zpět? V prosinci uplynulého roku se totiž v centru Prahy objevily krásné závodní i sériové automobilové skvosty a s nimi i osobnosti českého motorsportu v rámci akce Prague Rally Revival. Některá auta přitom zdobily zajímavé samolepky, kde malý chlapeček kálí na ječmen. A zasvěcení vědí, že spojitost se jménem šéfa Autoklubu Romana Ječmínka není vůbec náhodná. Kálící mladík přitom symbolizuje závodníky, příznivce motorsportu a všechny, kteří mají rádi závodní auta a tímto gestem dali najevo, co si o šéfovi Autoklubu doopravdy myslí.
Takto vás vidí mládež, pro kterou jste v minulosti již tolik „obětoval“, pane Ječmínku. Druhá iniciativa přitom vznikla i na Facebooku pod názvem Odstranit Ječmínka z AČR.
(pk,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
