Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy spustilo 1. 7. 2018 v souladu se zákonem o podpoře sportu č. 115/2001 Sb. Rejstřík sportovních organizací, sportovců, trenérů a sportovních zařízení. Informační dopis o tom byl rozeslán na všechny hlavní sportovní organizace, včetně podrobného manuálu.
Po přečtení průvodního dopisu a manuálu si dovoluji upozornit všechny, kteří se chystají zapisovat údaje do tohoto Rejstříku na svůj komentář pro Prvnizpravy.cz zveřejněný 2. 7. 2018 a část zde i cituji.
„Současný občanský zákoník je účinný již čtyři a půl roku, přesto některé pojmy a zejména jejich význam nejsou ještě správně vnímány. Ukázalo se to například v minulém roce při vypisování dotačních programů u Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy pro oblast sportu a pokračuje to v podstatě do současnosti. Významný vliv na to má i nepřehlednost a velká různorodost organizačních struktur jednotlivých spolků, svazů a střešních organizací (svazem svazů) ve sportovním prostředí. Řada spolků, které ve svém názvu mají hrdě slovo svaz, jsou jen spolky s pobočnými spolky a dokonce i někteří, kteří o sobě prohlašují, že jsou střešními organizacemi, čili svazem svazů, jsou také jen spolky s pobočnými spolky.
Největší problém je podle mého mínění ve vnímání pobočných spolků. Z hlediska právního režimu pobočných spolků je v prvé řadě třeba uvést, že pobočné spolky jsou takové právnické osoby, jež jsou současně organizačními jednotkami jiných právnických osob, konkrétně jiných spolků, takže jejich právní osobnost (tj. způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, srov. § 15 odst. 1 obč. zák.) je odvozena od právní osobnosti spolku hlavního a je na ni též existenčně vázána. To plyne mimo jiné i z toho, že zrušením hlavního spolku se zrušuje i spolek pobočný, srov. § 230 odst. 1 obč. zák., takže existence pobočného spolku je časově omezena dobou trvání spolku hlavního.
Pobočný spolek tedy může mít práva a povinnosti a také může práva vlastním právním jednáním nabývat a zavazovat se k povinnostem, avšak vždycky jen v rozsahu určeném stanovami (ovšem stanovami hlavního spolku) a navíc ještě zapsaném do spolkového rejstříku. Stanovy, míněny pochopitelně právě jen stanovy hlavního spolku, totiž mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku (opět hlavního), případně mohou určit, který orgán spolku je oprávněn rozhodnout o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku a jakým způsobem se pobočný spolek zakládá, přitom také určí rozsah jeho právní osobnosti.
Je třeba si uvědomit, že pobočný spolek je organizační jednotkou spolku, avšak není (a nemůže být) tím pádem jeho členem, takže ani nemůže vykonávat členská práva. Organizační jednotka totiž je v postavení určité součásti (útvaru, sekce atd.) hlavního spolku.
Svoboda volby názvu ve spojení s tradicí přitom může být značně matoucí, protože název základní nebo místní organizace často nese jak členská organizace určitého svazu, tedy člen spolku spolků, tak i pobočný spolek některého hlavního spolku, který však naopak členem hlavního spolku není.
Spolky, pobočné spolky, svazy – pojmy pro mnohé ještě dnes neznámé
Je proto třeba si vždy a stále uvědomovat základní rozdíl mezi spolkem s pobočnými spolky, jež jsou právnickými osobami stejně jako spolek hlavní, a spolky spolků, totiž svazy. Rozhodující je, že spolky, jež založily spolek spolků (jako svůj svaz) nebo do takového spolku spolků vstoupily, jsou logicky jeho členy, ať už se přitom jmenují základní organizace, místní organizace nebo jakkoli jinak. Naproti tomu pobočné spolky, které založil hlavní spolek ve svých stanovách, případně ve stanovách určil, kdo a jak je má založit, jsou organizačními jednotkami hlavního spolku, jsou sice jeho součástmi, ale nejsou jeho členy, ať už se přitom jmenují základní organizace, místní organizace nebo jakkoli jinak.
Podle ustanovení § 214 odst. 2 obč. zák. Totiž mohou spolky k uplatňování společného zájmu vytvořit nový spolek jako svůj svaz (a v takovém případě vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu). Z toho plyne, že existují spolky (srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2865/2006), pro něž je příznačné především členství právnických osob (třeba pokud jde právě o sportovní svazy) a fyzické osoby se jejich členy (tj. členy takových svazů) dokonce ani stát nemohou.“
Na závěr si dovoluji doporučit, že než začnete do rejstříku zapisovat nějaké údaje o vaší sportovní organizaci, podívejte se do svých stanov, rozvažte si, kdo je vaším členem, koho vy jste členem a zda váš člen má vůbec právnickou osobnost.
Po přečtení průvodního dopisu a manuálu si dovoluji upozornit všechny, kteří se chystají zapisovat údaje do tohoto Rejstříku na svůj komentář pro Prvnizpravy.cz zveřejněný 2. 7. 2018 a část zde i cituji.
„Současný občanský zákoník je účinný již čtyři a půl roku, přesto některé pojmy a zejména jejich význam nejsou ještě správně vnímány. Ukázalo se to například v minulém roce při vypisování dotačních programů u Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy pro oblast sportu a pokračuje to v podstatě do současnosti. Významný vliv na to má i nepřehlednost a velká různorodost organizačních struktur jednotlivých spolků, svazů a střešních organizací (svazem svazů) ve sportovním prostředí. Řada spolků, které ve svém názvu mají hrdě slovo svaz, jsou jen spolky s pobočnými spolky a dokonce i někteří, kteří o sobě prohlašují, že jsou střešními organizacemi, čili svazem svazů, jsou také jen spolky s pobočnými spolky.
Největší problém je podle mého mínění ve vnímání pobočných spolků. Z hlediska právního režimu pobočných spolků je v prvé řadě třeba uvést, že pobočné spolky jsou takové právnické osoby, jež jsou současně organizačními jednotkami jiných právnických osob, konkrétně jiných spolků, takže jejich právní osobnost (tj. způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, srov. § 15 odst. 1 obč. zák.) je odvozena od právní osobnosti spolku hlavního a je na ni též existenčně vázána. To plyne mimo jiné i z toho, že zrušením hlavního spolku se zrušuje i spolek pobočný, srov. § 230 odst. 1 obč. zák., takže existence pobočného spolku je časově omezena dobou trvání spolku hlavního.
Pobočný spolek tedy může mít práva a povinnosti a také může práva vlastním právním jednáním nabývat a zavazovat se k povinnostem, avšak vždycky jen v rozsahu určeném stanovami (ovšem stanovami hlavního spolku) a navíc ještě zapsaném do spolkového rejstříku. Stanovy, míněny pochopitelně právě jen stanovy hlavního spolku, totiž mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku (opět hlavního), případně mohou určit, který orgán spolku je oprávněn rozhodnout o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku a jakým způsobem se pobočný spolek zakládá, přitom také určí rozsah jeho právní osobnosti.
Je třeba si uvědomit, že pobočný spolek je organizační jednotkou spolku, avšak není (a nemůže být) tím pádem jeho členem, takže ani nemůže vykonávat členská práva. Organizační jednotka totiž je v postavení určité součásti (útvaru, sekce atd.) hlavního spolku.
Svoboda volby názvu ve spojení s tradicí přitom může být značně matoucí, protože název základní nebo místní organizace často nese jak členská organizace určitého svazu, tedy člen spolku spolků, tak i pobočný spolek některého hlavního spolku, který však naopak členem hlavního spolku není.
Spolky, pobočné spolky, svazy – pojmy pro mnohé ještě dnes neznámé
Je proto třeba si vždy a stále uvědomovat základní rozdíl mezi spolkem s pobočnými spolky, jež jsou právnickými osobami stejně jako spolek hlavní, a spolky spolků, totiž svazy. Rozhodující je, že spolky, jež založily spolek spolků (jako svůj svaz) nebo do takového spolku spolků vstoupily, jsou logicky jeho členy, ať už se přitom jmenují základní organizace, místní organizace nebo jakkoli jinak. Naproti tomu pobočné spolky, které založil hlavní spolek ve svých stanovách, případně ve stanovách určil, kdo a jak je má založit, jsou organizačními jednotkami hlavního spolku, jsou sice jeho součástmi, ale nejsou jeho členy, ať už se přitom jmenují základní organizace, místní organizace nebo jakkoli jinak.
Podle ustanovení § 214 odst. 2 obč. zák. Totiž mohou spolky k uplatňování společného zájmu vytvořit nový spolek jako svůj svaz (a v takovém případě vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu). Z toho plyne, že existují spolky (srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2865/2006), pro něž je příznačné především členství právnických osob (třeba pokud jde právě o sportovní svazy) a fyzické osoby se jejich členy (tj. členy takových svazů) dokonce ani stát nemohou.“
Na závěr si dovoluji doporučit, že než začnete do rejstříku zapisovat nějaké údaje o vaší sportovní organizaci, podívejte se do svých stanov, rozvažte si, kdo je vaším členem, koho vy jste členem a zda váš člen má vůbec právnickou osobnost.
(rp,sportovnilisty.cz,foto:arch.)
Email
Tisk
