Má pět titulů v Lize mistryň, což je nejen na házenkářské, ale i celosportovní scéně něco mimořádného. Jana Knedlíková zároveň dlouhé roky patřila k oporám českého národního týmu. Další zápas za reprezentaci už ale definitivně nepřidá. Během dubnové kvalifikace se Švýcarskem se chystá v Brně konkrétně 11. dubna 2023 od 19:30 hodin v hale Vodová rozloučit se s reprezentací. Očekávají se  obrovské emoce. S Jany Knedlíkové se totiž stala legenda.

Pro řadu začínajících hráček je ikonou, pro mnoho expertů zase prototypem lídra. Jana Knedlíková definitivně uzavírá kapitolu v reprezentačním dresu.

Jak říkám...

Kdy se vám začaly poprvé honit hlavou myšlenky na konec v reprezentaci?

„Nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí. Ale věk se zastavit nedá, cítím, že už je čas. Čas dát prostor novým hráčkám. Začalo se mi to honit hlavou na mistrovství světa ve Španělsku 2021. Tam přišel první impuls."

Skloubit klubové závazky a závazky k národnímu týmu není už tak jednoduché jako dřív?

„Právě tenhle důvod hraje zásadní roli. Někdo si možná nedokáže úplně představit, co vlastně znamená reprezentovat. Člověk hraje celou sezonu klubové soutěže, a když je týden pauza, odcestuje na reprezentaci. Vrátí se zpátky a hned pokračuje v klubu. Upřímně už to nezvládám. Vím, že tělo stárne. Možná bude pro řadu lidí těžko pochopitelné, proč pokračuju v klubu a reprezentaci ne, ale nedokážu si představit, že bych třeba s holkami absolvovala Golden League. Tam se hrály tři zápasy za sebou ve čtyřech dnech a s normálním ligovým režimem středa – víkend jsem takové množství zápasů absolvovala několik let za sebou. Zákonitě se to na tělu projeví."

Posledním domácím zápasem v reprezentaci pro vás už navždy zůstane utkání s Francií, které skončilo  v Plzni skalpem olympijských vítězek. To není špatná vzpomínka, že?

„V nejlepším se má skončit. Mám z toho utkání takový pocit, že jsme si ho všechny moc užily. V Plzni byla super atmosféra, sešly jsme se ještě ve starší generaci, hrála s námi Iveta Korešová… Vzpomínky jsou, a ještě budou příjemné. Rozhodně je vždycky fajn porazit Francii. Ale samozřejmě tím, že se nám před rokem kvalifikace celkově nepovedla, úspěch to trochu zastínilo."

Jak jste prožila všechny ty roky v národním týmu?

„Chtěla bych říct, že reprezentovat svoji zemi je obrovská čest. Vážím si toho, že jsem mohla být v národním týmu. Kdyby šel stopnout čas a člověk by nestárnul, tak budu reprezentovat s radostí dál. I když jsem hrála v zahraničí, ráda jsem se vracela. Byla to vždy pěkná změna. Zpět mezi svoje kamarádky, do českého humoru. V nároďáku byla skvělá parta, se kterou bylo příjemné  společně bojovat a mít úspěch. To byla také naše největší síla, že jsme držely spolu."

Najdete jeden moment, jeden šampionát, který byl dominantní?

„Nejvýraznější pro mě byla asi – možná trochu překvapivě – má vůbec první úspěšná kvalifikace a následující mistrovství Evropy 2012. Vrátily jsme se mezi elitu asi po deseti letech. Najednou jsme mohly hrát proti holkám, které jsme znaly jen  z televize. Tenkrát jsme měly ve skupině domácí Srbky, Norky a Ukrajinky, takže samé top týmy. A podařilo se nám postoupit ze skupiny dál."

Teď jste pro řadu mladých nadějí zase vy ta holka, kterou znají  z televize?

„Kdybyste se mě zeptal před deseti lety, kam bych si přála v kariéře směřovat, ani bych se neodvážila mít takové sny."

Koneckonců minulou sezonu jste přidala kromě norského titulu a poháru s Kristiansandem také váš pátý titul v Lize mistryň. Je to i pro vás také neuvěřitelná bilance?

„Když se ohlédnu zpátky, moje kariéra vážně byla víc než snová. Teď samozřejmě doufám, že se mi podaří Ligu mistryň vyhrát i pošesté. Jediné, co mi chybí a mrzí mě, je fakt, že se nám nikdy nepodařilo dostat s reprezentací na olympiádu. Je to  sen každého sportovce a byl by  to nezapomenutelný zážitek. Ale cesta olympijskou kvalifikací bývá extrémně složitá a náročná. Nevím, jestli mohla být reálná, ale člověk snít každopádně musí."

Velká kariéra se vám nicméně pootevřela i zaslouhou reprezentace, neníliž pravda?

„Je to tak. Za reprezentaci jsem začala hrát v momentě, kdy také došlo ke generační obměně a nemůžu říct, že jsem byla v pozici, kdybych před sebou měla zkušenější hráčku a mohla se od ní učit. Naopak jsem se snažila později v kariéře holkám zkušenosti a rady předávat, snad se mi to aspoň trochu povedlo a budou na mě vzpomínat v dobrém. Jinými slovy jsem se jim snažila dát to, co mně na začátku kariéry trochu chybělo."

Teď reprezentace prochází pod norským realizačním týmem generační obměnou také…

„V každém týmu je mládí potřeba. Naopak v reprezentaci byly generace, které se do týmu nezapojily, a proto vzniknul takový skok. Do olympiády v Los Angeles 2028, což je cíl, chybí pět let. Mladé holky během nich získají určitě obrovskou řadu zkušeností, měly by z nich vyrůst ostřílené hráčky a tahounky. Každá mezinárodní konfrontace je může jedině posunout a něco naučit. Ale víc než na olympiádu je potřeba se soustředit na kvalifikace a probojovat se na mistrovství, protože bez nich to nepůjde. Ta šance ani jiná není."

Co byste právě mladým hráčkám poradila, aby jednou měly kariéru podobnou té vaší?

„Je potřeba na sobě pracovat. Vážně makat. Holky si musí uvědomit, co chtějí a co je jejich cílem. Myslím si, že teď mají vycházející talenty daleko snazší možnost se učit od zkušenějších. Je také jednodušší sledovat mezinárodní dění v házené v médiích a ptát se hráček, které třeba zahraničním angažmá prošly. Mohou tak předat informace o tom, jak to dělají venku, co je dobré a co naopak nefunguje."

Teď čeká národní tým dvojzápas, ve kterém půjde o všechno, neboť o mistrovství světa si zahraje se Švýcarskem. Jak to vidíte?

„Švýcarsko hodně investovalo do programu na vývoj hráček a dělají velké pokroky. Zápas nebude jednoduchý, ale pokud holky budou samy sebou a budou hrát kolektivně, myslím, že to mají ve svých rukách. A že budou bojovat, o tom nepochybuju. Myslím, že je určitě lepší hrát odvetu doma.   V domácím prostředí se hraje líp."

Na zápase je plánovaná vaše oficiální rozlučka s kariérou v reprezentaci. Těšíte se?

„Jsem na to zvědavá. Moc nevím, co od toho čekat, jestli to bude spíš veselé, nebo smutné.  Co se týče akce v Brně, doufám, že se podaří vytvořit a napodobit atmosféra, kterou fanoušci vytvořili mužskému nároďáku proti Islandu. Ve světě jsou čeští fanoušci unikát a bylo by krásné, kdyby utkání vypadalo stejně."

Budou vás svrbět ruce?

„Bude  to pro mě těžké. Jakmile člověk nehraje a kouká na to zvenku, je to možná ještě horší než kdybych byla na hřišti. Budu holkám moc fandit, jen tentokrát už  budu sedět na tribuně."


Klub: Vipers Kristiansand (NOR)
Datum narození: 22. června 1989 (33 let)
Post: pravé křídlo  číslo dresu 3
Kariéra: HC Háje (–2007), DHC Slavia Praha (2007–2014), Mosonmagyaróvári KC SE (2014–2015), Győr (2015–2020), Vipers Kristiansand (2020–?)

V české reprezentaci: 124 zápasů, 265 gólů

Úspěchy: vítězka Ligy mistryň (2017, 2018, 2019, 2021, 2022), vítězka MOL Ligy (2010, 2011), vítězka maďarské ligy (2016, 2017, 2018, 2019), vítězka maďarského poháru (2015, 2016, 2018, 2019), vítězka norské ligy (2021, 2022), vítězka norského poháru (2021, 2022), vítězka české ligy v házené (2010), finalistka Ligy mistryň (2016), házenkářka sezony (2016, 2021)

---

Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu?
Více na facebookovém profilu webu zde.

---