Horolezectví je sportem, který lze provozovat celoročně. Právě ty nejvyšší a nejdobývanější vrcholy jsou zasněžené celoročně a cesta na jejich vrchol je v srpnu stejně náročná  jako v prosinci. Jen zkušení vysoskohorští borci vědí, které roční období zvolit, aby na pokoření jedné ze střech světa byla co největší naděje. Jistota totiž není nikdy.
Jeden z našich nejznámějších horolezců Radek Jaroš si ke zdolání K2 zvolil červen 2014. Možná mu to teď ani nikdo nevěří, protože momentálně intenzivně rehabilituje. V lednu totiž podstoupil operaci, při níž mu byl zkrácen další prst, tentokrát na levé noze – zřejmě důsledek omrzlin z některého z minulých vysokohorských výstupů, prý z Anapurny.

I za této situace se už ale intenzivně věnuje přípravám, které musel kvůli operaci přerušit. Původně totiž měl v plánu co nejvíce trénovat na běžkách v Jizerských horách. Ostatně, situace se tak nějak vyrovnala sama, protože v Jizerkách bylo právě letos – jako by to zima chtěla Jarošovi usnadnit – sněhu poskrovnu, takže by toho asi i tak moc nenaběhal.
K2 je poslední osmitisícovka, kterou Radek Jaroš dosud nepokořil. Ví už teď, že bude muset jít až daleko za hranice svých sil a proto přípravu nepodceňuje. Ještě před výstupem na K2 jede počátkem června do Peru, aby se dostatečně aklimatizoval na  čtvrté nejvyšší hoře Jižní Ameriky Huascaránu. Už měl totiž příležitost si ověřit, že tento systém přípravy  funguje dokonale. No, a pak už vzhůru za stanoveným cílem. Radek je pevně přesvědčen, že tentokrát se mu to, i přes stálé problémy s tréninkem, opravdu podaří. Na 27. června už má rezervované letenky do Pákistánu.

Foto © Depositphotos.com/rcaucino