Známý český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské trojici s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Osobnost, kterou zná každý. Před padesáti lety, při příležitosti jeho šedesátých narozenin, se ho zeptali, co si myslí o sportu. A tady je odpověď.
„Ptát se mě na sport, to jste si vybrali toho pravého! Nikdy jsem se nerozčiloval, jestli někdo vyhrál nebo prohrál. Bral jsem to na vědomí jenom tak, jak se bere na vědomí, že padaly kroupy nebo pršelo. Kdysi jsem chodíval na hokej, to ale kvůli kamarádům, kteří tam hráli. Hodně jsem plaval. Ještě střílím a chytám ryby, to však není sport, jen lidská činnost známá už od jeskynního člověka. Sport, to jsou hry a tělocvik. Když slyším o Zátopkovi, Čáslavské nebo diskobolovi Daňkovi, smekám před nimi, vážím si jich, jako si vážím každého, kdo něco pořádně umí.“