Jezdectví patří mezi vůbec nejnáročnější sporty. Zde se člověk nespoléhá jen sám na sebe, ale za partnera má zvíře, v tomto případě koně. Historie jezdectví sahá až do středověku, kdy ještě existovali rytíři.

Zde se utkávali v soubojích na koních. Už v tehdejší době začaly vznikat úplně první jízdárny. Bylo tomu tak v Evropě, čili se dá říct, že za právě kolébku jezdectví je považován tento kontinent.

Jezdectví se provozovalo i u vojáků a potažmo i ve válce, ale tomu se nedá říkat sportovní odvětví. V současné době má tento sport několik disciplín – parkurové skákání, drezura, jezdecká všestrannost, skok mohutnosti, vytrvalost a voltiž. Samostatnou jednotkou jsou pak dostihy a krasojízda. Mezi zajímavosti se řadí například to, že jde o jediný olympijský sport, kde se účastní člověk a zvíře dohromady a navíc spolu závodí muži i ženy dohromady a ani mezi koňmi se nedělají rozdíly.

U nás je jezdectví jako takové známé od roku 1891, kdy ho do širokého povědomí dostal pražský Sokol. Tehdy měla vliv převážně i Morava, protože v Hodoníně vznikla Armádní jezdecká škola a tím to vlastně u nás začalo. Nejvydařenějším obdobím pro český jezdecký sport byly jednoznačně dvacátá a třicátá léta. Nejvýše se náš jezdec umístil na pátém místě v drezuře roku 1924.

Foto © Depositphotos.com/ nikascorpionka