Sport má být radost z pohybu, rozmanité vysoké výkony. Patří sem i láska ke zvířatům, k vodě i vzduchu, z pokoření téměř nepokořitelného.

Sporty, ve kterých jsou zapojena zvířata jsou asi nejvíc pod drobnohledem a často se diskutuje otázka jejich týrání. S ochránci zvířat se setkáváme nyní mnohem častěji  i tam, kde se předtím zvířata využívala ve sportu docela samozřejmě. Bohužel se koní, ptáků nebo psů nemůžeme zeptat, kdo má pravdu, zda ti, kteří tvrdí, že se zvířatům při sportu ubližuje nebo ti, kteří naopak podporují teorii, že pohyb je pro ně druhou přirozeností.

Jednoznačně to ale můžeme říci u psích zápasů, ve kterých si libují něteré země. Bojová plemena psů jsou cvičena k obrovské agresivitě, která je nutí útočit na svého protivníka  a zabíjet. Ano, některá zvířata mají tento pud zakódován ve své genetické výbavě, a i u nás se často řeší, zda bojová plemena není nutné zakázat, protože takový pes často zaútočí i na člověka. V evropských zemích je to záležitost špatného výcviku, někde je chov bojových psích plemen skutečně sešněrovám tvrdou legislativou. Spory o tom, co je lepší ale stále trvají  a každý z obou postojů má své přiznivce a odpůrce.

Ovšem využívat bojovnosti zvířete k tomu, aby se lidé bavili je odsouzeníhodným činem, ať se jedná o jakékoliv zvíře kdekoliv na světě, i když v zemích, kde tato tradice dosud funguje to za nic špatného nepovažují. Pes nebo jakékoliv zvíře – snad kromě posvátných krav -  je pro ně skutečně jen zvíře, a tím, čemu se při zápasech na život  a na smrt vystavuje  se už nikdo nezabývá. Naopak se jedná o byznys, který některým “lidem“ vydělá velké peníze, i když zvíře při tom v bolestech zahyne.

Foto © Depositphotos.com/ sergkondritskiy