O dějinách kola a automobilu můžeme napsat tlustou knihu nebo spíš několik takových knih. O úsilí všech věků, o nadějích zakončených úspěchem i rozmetaných vzápětí nezdarem, o bludech a záblescích genia, vypsat zkrátka všechnu obrovskou námahu, z níž se rodí vynález.

Chceme-li se dostat ke sportům spojeným s koly, musíme začít s představením strojů, které byly vytvořeny na cestě pokroku a ve kterých můžeme vidět přímé předchůdce kola a i automobilu.

Za praotce dnešních hbitých, lehoučkých kol se pokládá všeobecně draisina, sestrojená roku 1817 bádenským lesmistrem svobodným pánem Karlem Draisem. Připojený obrázek je tak jasný, že nepotřebuje výkladu. Tato draisina přešla oklikou přes Francii, kde na ní byly uspořádány první závody, do Anglie. Tam byla patentována Johnsonem a stala se brzy pod názvem „hobby-horse“ častým a komickým zjevem na silnicích. Draisina pronikla i do Čech.  VE dvacátých letech devatenáctého století byly dokonce na těchto strojích, v rámci programu velké slavnosti svobodných zednářů v pražské „Kanálce", i „velké parádní závody".

Dalším krokem ve vývoji kola byl velocipéd, který FrancouzI Michaux a Lallement vystavili roku 1867 na pařížské světové výstavě. Dřevěný stroj měl už otáčivé přední kolo ve vidlici, osa kola měla kliky a šlapátka, jejichž vynálezem se Michaux stal vlastním otcem kola. Pro pořádek musíme poznamenat, že Němci vynález klik kladou už do roku 1854. Podle nich je vynalezl šveinfurtský mechanik Filip Mořic Fischer.

Francouzský stroj viděl na pařížské výstavě Josef Pechánek z Hořic, který si jej pak doma sestrojil a také na něm úspěšně jezdil. Pechánek byl tak prvým českým cyklistou. Ve stejné době jízdu na kole velmi zpříjemnil Francouz Thevénon  vynálezem pryžových obručí na kola.

Zadní kolo se zmenšovalo, přední zvětšovalo rok od roku. Se zavedením ocele jako materiálu, z něhož byla kola zhotovena, se stalo kolo typickým „vysokým kolem“ čili „bicyklem“. Významného vylepšení se kolo dočkalo roku 1869, kdy výrobce rámů v Melunu jménem Surriray opatřil přední i zadní kolo kuličkovými ložisky.

V této podobě se kolo značně rozšířilo. Je to také doba počátku cyklistického sportu. U nás v Čechách je spojena hlavně se jmény bratří Kohoutů. Jízda na vysokém kole nebyla nikterak snadná, neboť mělo tendenci překotit se dopředu. Zabránit tomu pomáhalo zmenšování předního kola. Snaha po rychlosti vedla k převodu ozubenými kolečky nebo řetězovému, kterým se pohyb klik přenášel na kolo tak, že se několikrát otočilo, než se jednou otočily kliky. Tak vznikl stroj nazvaný „Kenguru“, klokan, s řetězovým převodem na přední kolo. Od toho typu vedla klikatá cesta, jako u všech opravdu velkých vynálezů, k nízkému kolu „bezpečníku“ Angličana Lawsona z roku 1879 a postupem doby až k dnešnímu kolu, které své nynější podoby nabylo v devadesátých letech devatenáctého století.