Největší brzdou a největším nepřítelem lidského pokroku a rozvoje je nihilismus, defétismus a vlastní lenost či pohodlnost. Všechny tyto faktory potom škodí nejvíce, když jejich nositeli jsou lidé, kteří stojí v čele podniku, spolku, hnutí či jakéhokoli sdružení lidí.

Proto mě velmi a nemile překvapilo, když jeden z předsedů jednoho ze sportovních spolků, který navíc odpovídá za přípravu a účast reprezentantů ČR na olympijských hrách, v médiích prohlásí, že českému sportu chybí vize. Pokud on sám nemá po mnoha letech ve vedení významného českého sportovního spolku vizi, kudy by se měla ubírat budoucnost českého sportu, lze to pochopit, méně pochopitelné už ovšem je, že bez vize se snaží stát v Česku nejvyšší sportovní autoritou a svůj osobní deficit vize vnucuje celému sportovnímu prostředí.

Českému sportu chybí mnohé, protože za posledních 25 let kleslo financování sportu ze státu o dvě třetiny, takže chybí zdroje na provozování sportu zejména v základních článcích, majetek sportovních organizací chátrá a stále více peněz na sportování dětí musí vynakládat rodiče. A téměř každá čtvrtá rodina na financování sportu už zdroje nemá. Ztrácí se talenty, chybí systematická podpora, chybí kvalitní trenéři, lékařská péče i regenerace, řada tradičních úspěšných sportovních odvětví se propadá do mezinárodního bezvýznamna.

Státní správa v oblasti sportu disponuje jedním úsekem na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy o méně než 15 úřednících, kteří s bídou zvládnout vyřizovat rozdělování stále menšího objemu dotací do sportu. Na výkon státní správy, metodické řízení a vytváření koncepce rozvoje českého sportu už nejsou lidi.

Vize však českému sportu rozhodně nechybí. Vychází z toho, že sport je zásadním nástrojem pro zvyšování kvality života občanů České republiky. A vizí českého sportu je vybudovat v České republice aktivní a zdravou společnost.

Při realizaci této vize však musí spolupracovat nejenom stát a jeho instituce, ministerstva, kraje i obce, ale i sportovní prostředí samotné. Vizi nelze realizovat, bude-li kdokoli ze sportovního prostředí vytrhávat z komplexního řešení jednotlivé segmenty a dokonce je označovat za jedinou správnou cestu. A už vůbec ne, bude-li si kterýkoli šéf čehokoli usurpovat morální právo osobně o sportu rozhodovat. Sport v Česku se od 19. století rozvíjel jako spolková činnost, na níž se bez rozdílu a demokraticky podílejí všichni členové daného spolku, nikoli jako armádní sbor, kde je pravidlem rozhodování nedílná velitelská pravomoc.

Realizace vize českého sportu má tři základní priority, jejichž plnění musí probíhat ve vzájemné koordinaci na základě k tomu stanovených dílčích programů a jejich postupného uvádění v život:

1. Popularizace sportu pro všechny

V rámci realizace priority č. 1 je důležité, aby sportovní prostředí zejména v základních článcích českého sportu, tedy v tělovýchovných jednotách a sportovních klubech, za přispění státu, krajů i obcí postupně naplňovalo dva základní programy:

• Program zdravých pohybových aktivit mládeže,

který formují školské vzdělávací programy, programy a tabulky tělesné zdatnosti dětí, zajímavé formy systému školních sportovních soutěží, jednotný program výuky plavání a dalších specifických dovedností (například lyžování) a definice a systémová podpora sportovně-rekreačních programů, které zajišťují nejen pro vlastní členy, ale i pro široké okolí základní články sportu, tělovýchovné jednoty a sportovní kluby ve městech a obcích.

V současnosti existuje celá řada aktivit směřujících k naplňování tohoto programu (Sportuj s námi, Česko sportuje, Olympijský víceboj atd.), jejich rozsah, pokrytí ČR a účinnost jsou však stále limitovány nejen nízkým objemem finančních prostředků, ale nedostatkem kvalitních učitelů tělesné výchovy, cvičitelů či trenérů v základních článcích sportu, ale stále i nízká součinnost sportovního prostředí se školami a orgány municipalit.

• Program nabídky pohybových aktivit společnosti,

který je, bohužel, zatím zcela v plenkách. Při jeho uvádění v život se nejvíce projevuje nedostatečná vybavenost tělovýchovných jednot a sportovních klubů a nedostatečný počet cvičitelů, instruktorů a organizátorů této nesmírně důležité součásti sportu, která nevychovává sportovní talenty, neformuje sportovce pro organizované soutěže a není absolutně v hledáčku zájmů ani státu ani sportovních svazů. Navíc sportovní svazy tuto finančně a na sportovní kapacity náročnou činnost, která je nedílnou součástí činnosti základních článků sportu, nijak neorganizují ani nekoordinují. Současný systém financování sportu nevytváří dostatek prostředků a zdrojů k realizaci tohoto programu, jehož součástí by mělo být nové zformování „Národního programu pro všechny“, který byl vládou ČR schválen v roce 2000, ale prakticky nebyl uveden v život, vypracování programu podpory tělesné aktivity dospělých v tělovýchovných jednotách a sportovních klubech i za spolupráce ministerstva zdravotnictví, vypracování programu podpory aktivní turistiky a rozšíření systému podpory sportovních rekreací, jako formy regenerace a rehabilitace dospělé populace. Součástí tohoto programu je i program na podporu sportu a tělesné aktivity tělesně postižených, který MŠMT bude uvádět v život od roku 2015.

2. Podpora státní sportovní reprezentace

Realizace této priority č. 2 je především v rukou sportovních svazů, resortních sportovních center a ČOV v přímé koordinaci nejen s MŠMT, ale i dalších ministerstev vlády ČR. Cíle a úkoly v této oblasti jsou definovány třemi základními programy:

• Program zajištění vrcholového sportu,

který je v českých podmínkách z hlediska realizace na relativně dobré úrovni, i když některé dílčí části tohoto systému, které nejsou realizovány vůbec nebo jen zčásti snižují konečnou efektivitu programu, jež je dána úspěchy českých sportovců na ME, MS a OH. Součástí tohoto programu je komplexní program výchovy sportovních talentů, definice systému sportovních center mládeže, základních sportovních středisek a přípravy sportovních talentů na sportovních gymnáziích, strategie rozvoje podpory sportovců v olympijských sportech a zpracování programů přípravy sportovců na olympijské hry dle olympijských cyklů.

Nezbytnou součástí realizace tohoto programu by měla být také unifikace podmínek přípravy vrcholových sportovců a talentované sportovní mládeže v rámci sportovních svazů a resortních center, jednotný systém odměňování úspěšných sportovců z mezinárodních soutěží, komplexní programu sociálního zabezpečení bývalých úspěšných sportovců, včetně systému podpory sportovců při zajišťování tzv. „druhé kariéry“.

V rámci tohoto programu je nutné rovněž komplexně a systémově definovat způsob zajištění bezpečnosti ve sportovních objektech, stanovit jednoznačný systém podpory organizování mezinárodních sportovních soutěží v ČR a také zdokonalit systém výuky sportu na sportovních fakultách a odborných katedrách vysokých škol.

Pochopitelnou a dnes už nedílnou součástí tohoto programu je i strategie rozvoje podpory handicapovaných sportovců na paralympijské hry a zajištění a organizace handicapovaných sportovců v jednotlivých sportovních svazech, klubech a jednotách.

• Program zajištění přípravného procesu vrcholových sportovců,

který musí nově a v souladu s požadavky na moderní, kvalitní a hlavně kvalifikovaný tréninkový proces definovat podmínky kvalifikace činovníků a trenérů zapojených do procesu vrcholové sportovní přípravy, zajistit kontinuitu tréninkových programů a procesů v celé sportovní kariéře sportovců od mládežnických kategorií až do dospělosti.

Jako nezbytné pro zajištění nároků na současný tréninkový proces se jeví také zřízení specializovaného pracoviště například při FTVS UK v podobě specializované trenérské akademie a také novelizace předpokladů pro nejvyšší trenérské licence.

• Program vědy, výzkumu a lékařství ve sportu,

který musí definovat systém sportovní lékařské péče, rehabilitace i regenerace v průběhu tréninkového procesu a závodního cyklu sportovců od mládežnických kategorií až k vrcholovému sportu v dospělosti, komplexní a ucelený systém lékařské péče v procesu rekonvalescence a rehabilitace a lázeňské péče, a to opět už od mládežnických kategorií a samozřejmě též zabezpečení péče o bývalé úspěšné sportovce.

V rámci výzkumu, sloužícího svými poznatky ke zkvalitňování a zefektivňování tréninkového procesu musí tento program obsahovat ucelenou koncepci výzkumu potřeb speciální sportovní lékařské péče, koncepci systému aplikovaného výzkumu vlivu sportu na lidský organismus, a to včetně inovace a rozšíření programu boje s dopingem a stanovení jednotné metodiky lékařské podpory rozvoje sportu od mládežnických kategorií až k dospělosti.

3. Rozvoj sportovně-rekreační infrastruktury

Přestože v minulých obdobích byla řada programů v této oblasti priority č. 3 již realizována, v současné době stát a, bohužel, též sportovní spolky programové financování materiálně – technické základny sportu až na výjimky nijak nenaplňují. V důsledku toho je velká část sportovní infrastruktury v majetku sportovních spolků zastaralá, nevyhovující a celkově nedostatečná. Cíle v oblasti realizace této priority jsou definovány ve dvou základních programech:

• Program podpory a rozvoje sportovní infrastruktury ze státního rozpočtu ČR,

který by měl vytvářet systém programového financování budování, údržby a rekonstrukce sportovních zařízení pro státní reprezentaci a přípravu talentované mládeže ze státního rozpočtu, včetně tzv. „Olympijských center“ a koncepce rozvoje a výstavby sportovních zařízení vhodných pro pořádání významných světových soutěží v ČR financovaných ze státního rozpočtu společně se zpracováním metodického postupu pro kandidatury a pořádání světových sportovních akcí v ČR s finanční účastí státního rozpočtu.

Velmi důležité je též zpracování koncepce programů stimulujících podíl sportu na tvorbě HDP a příjmů státního rozpočtu, včetně definování podílu zpětné podpory sportovního prostředí z těchto příjmů státního rozpočtu.

Program podpory a rozvoje sportovní infrastruktury z rozpočtů měst, obcí a územně-správních celků,který bude vycházet ze zpracovaných modelových projektů vybavení měst a obcí zařízeními pro účely sportu a navazujících investičních programů pro výstavbu, údržbu a rekonstrukci sportovních zařízení v krajích, městech a obcích. Naplňování programu by mělo předcházet zpracování krajských koncepcí rozvoje a obnovy sportovní infrastruktury v jednotlivých krajích, včetně stanovení výše potřebných investičních prostředků, zpracování programů výstavby víceúčelových sportovišť ve městech a obcích, programů „Tělocvična do každé vesnice“, programů „ Bazén (kluziště, sportovní stadion, víceúčelová sportovní hala) v každém městě“ s napojením na školní vzdělávací programy tělesné výchovy na ZŠ a SŠ, a to včetně výzkumu efektivity technického vybavení v jednotlivých sportovních zařízeních při rozvoji sportovních aktivit a dovedností sportující veřejnosti.

Je jasné a zřejmé, že každá skutečná a kvalitní vize bývá zpochybňována jako utopická, nerealistická či nerealizovatelná.  Z řady zkušeností v zemích kolem nás lze doložit, že tato vize je splnitelná, je reálná a pro český sport a její představitele i v mnohém zavazující. Byť její naplnění může trvat léta, možná i desetiletí. Řada programů, činností i úkolů definovaných výše psanou vizí je již částečně, z větší či menší míry v současné době realizována. Ale převážná většina nikoli, a to zejména v oblasti programů aktivních pohybových aktivit společnosti a programů podpory a rozvoje sportovní infrastruktury v regionech.

A pokud se někdo domnívá, že jedinou cestou k jejich splnění je financování sportu prostřednictvím sportovních svazů, jejichž šéfové mají „morální právo o českém sportu rozhodovat“, potom mu a českému sportu s ním není pomoci.

(Michal Kraussportovnilisty.cz,foto:arch.)