Téměř sto padesát vojáků ze 4. brigády rychlého nasazení se v průběhu druhého dubnového týdne zdokonalovalo na letišti Chrudim v seskocích. Tentokrát vojáci seskakovali ze dvou typů letounů a z výšky čtyři sta metrů.
Vojáci byli s typem konkrétního letounu na daný den vždy znovu seznámeni při pozemní přípravě před vlastním seskokem. Teprve potom se výsadkáři ustrojí do padáků. Jejich úkolem tentokrát bylo seskočit z výšky 400 metrů nad terénem, následně bezpečně řídit padák a přistát do zájmového prostoru.
„Přesunuli jsme se na letiště v Pardubicích, kde na nás čekal letoun L-410 Turbolet a další den letoun Casa C-295. Po oba dva dny skákali výsadkáři z výšky 400 metrů a náročnější bylo i vysazení vždy po deseti výsadkářích v jednom průletu,“ řekl pro ministerský web nadrotmistr Pavel Kopecký, jeden z výsadkových instruktorů 43. výsadkového praporu Chrudim.
Tento druh seskoku je náročnější i pro samotné instruktory-vysazovače, kteří vojákům určují přesnou dobu vysazení z letounu tak, aby stačili bezpečně dopadnout do daného prostoru.
„Obyčejně se skáče po pěti, po šesti, takže při deseti paragánech v jednom průletu je pro výsadkáře náročnější řízení padáků při snosu k zemi tak, aby nedošlo k nežádoucímu střetnutí,“ zdůraznil výsadkový instruktor.
Po výskoku plní výsadkář hned několik úkolů. Musí zkontrolovat vrchlík, rychloodpoutávací zámky, pak následuje orientace v průletu, vůči zemi a následně vlastní řízení padáku. Po bezpečném přistání musí výsadkář v co nejkratším čase sbalit padák, vyhledat ostatní vojáky a teprve potom je připraven plnit úkoly.
Výsadkáři musí za rok absolvovat povinně řadu seskoků, z toho jeden noční a jeden s otevřením záložního padáku pomalým způsobem.
„Seskoků je samozřejmě během roku daleko víc, důležité je nadrilovat dané postupy a získat potřebné zkušenosti,“ doplňuje nadrotmistr Kopecký a dodává, že v tomto týdnu splnili červené barety výcvik na výbornou – všichni zvládli řízení padáku a přistáli na plochu letiště, a to i přes silnější vítr, který provázel výsadkáře téměř po celou dobu.
Vojáci byli s typem konkrétního letounu na daný den vždy znovu seznámeni při pozemní přípravě před vlastním seskokem. Teprve potom se výsadkáři ustrojí do padáků. Jejich úkolem tentokrát bylo seskočit z výšky 400 metrů nad terénem, následně bezpečně řídit padák a přistát do zájmového prostoru.
„Přesunuli jsme se na letiště v Pardubicích, kde na nás čekal letoun L-410 Turbolet a další den letoun Casa C-295. Po oba dva dny skákali výsadkáři z výšky 400 metrů a náročnější bylo i vysazení vždy po deseti výsadkářích v jednom průletu,“ řekl pro ministerský web nadrotmistr Pavel Kopecký, jeden z výsadkových instruktorů 43. výsadkového praporu Chrudim.
Tento druh seskoku je náročnější i pro samotné instruktory-vysazovače, kteří vojákům určují přesnou dobu vysazení z letounu tak, aby stačili bezpečně dopadnout do daného prostoru.
„Obyčejně se skáče po pěti, po šesti, takže při deseti paragánech v jednom průletu je pro výsadkáře náročnější řízení padáků při snosu k zemi tak, aby nedošlo k nežádoucímu střetnutí,“ zdůraznil výsadkový instruktor.
Po výskoku plní výsadkář hned několik úkolů. Musí zkontrolovat vrchlík, rychloodpoutávací zámky, pak následuje orientace v průletu, vůči zemi a následně vlastní řízení padáku. Po bezpečném přistání musí výsadkář v co nejkratším čase sbalit padák, vyhledat ostatní vojáky a teprve potom je připraven plnit úkoly.
Výsadkáři musí za rok absolvovat povinně řadu seskoků, z toho jeden noční a jeden s otevřením záložního padáku pomalým způsobem.
„Seskoků je samozřejmě během roku daleko víc, důležité je nadrilovat dané postupy a získat potřebné zkušenosti,“ doplňuje nadrotmistr Kopecký a dodává, že v tomto týdnu splnili červené barety výcvik na výbornou – všichni zvládli řízení padáku a přistáli na plochu letiště, a to i přes silnější vítr, který provázel výsadkáře téměř po celou dobu.
(ps, SportovniListy.cz, foto: Armáda ČR)
Email
Tisk
