Když dostal Tomáš Jelínek nabídku dojíždět do Prahy, mělo jít původně jen o tréninky s týmem první Hanspaulské ligy Úterní hosté. Tehdy netušil, kam ho kývnutí na nabídku katapultuje. Tomáš Jelínek si svými výkony hned řekl o místo ve zlatém týmu na mistrovství světa v malém fotbale do 21 let. A loni v říjnu s českým áčkem okusil i světový šampionát dospělých v Austrálii.

K přesunu do Prahy přesvědčil rodáka z Ústí nad Labem současný trenér seniorského českého národního týmu v malém fotbale Stanislav Bejda.

Jak říkám...

---

„Prožil jsem fakt raketový vzestup, ani jsem nečekal, že se vůbec něco takového může stát. Standa Bejda mě oslovil, ať si jezdím do Prahy ze začátku jen zatrénovat. Tak jsem jezdil, ani jsem se nenadál a najednou přišla možnost, že mohu s jedenadvacítkou na mistrovství světa. To se nedalo odmítnout, takže jsem kvůli tomu trošku odřízl i velký fotbal. Ale nelituji, jsem rád, že se to stalo,“ řekl Tomáš  Jelínek, který patřil druholigovému Ústí nad Labem.

V říjnu 2018 s českým národním týmem ovládl premiérové mistrovství světa v malém fotbale hráčů do 21 let v Praze a stal se jednou z ústředních postav šampionů.


     „To byl největší zážitek. Sice šlo v uvozovkách pouze o jedenadvacítku, ale turnaj měl zlatou tečku,“ zavzpomínal Jelínek.

O rok později už s dospělým národním týmem bojoval na mistrovství světa v australském Perthu, kde obhájci titulu vypadli ve čtvrtfinále po prohře 1:2 s Mexikem.



„Vážím si toho, že jsem nakoukl s áčkem na velký turnaj. Viděl jsem, jak to chodí, jak vypadají týmy, pro mě šlo o bezvadnou zkušenost. Bohužel to nedopadlo nejlépe, ale cením si toho, byla to třešnička na dortu,“ podotkl  dvaadvacetiletý hráč.

U protinožců si užil také exotické prostředí.


     „Austrálie není zrovna místo, kam se jen tak někdo dostane, byla to nádhera. Šlo o něco úplně jiného než u nás. Jezdili jsme na výlety, viděli velryby, klokany, všechno je nezapomenutelné. S velkým fotbalem jsem se skoro nikam nepodíval, s malým jsem byl už na víc místech, to je úplně paráda,“ upozornil Jelínek.

Letos se poprvé uskuteční mistrovství světa hráčů 23 let v malém fotbale, které nahrazuje předcházející klání jedenadvacítek. Původně se mělo konat na konci června, ale pandemie koronaviru zatím klání odložila na 13. až 16. srpna. Dějiště se nemění, bude jím ukrajinský Kyjev.


     „Budu samozřejmě rád, pokud se dostanu do nominace, oblékat národní dres je parádní zkušenost, i když nejde o profesionální sport, reprezentovat naši zemi je něco neskutečného. V Kyjevě jsem navíc ještě nikdy nebyl a rád bych se tam podíval,“ vyhlíží šanci ústecký rodák.

S jeho zkušenostmi na něj může padnout klíčová role v českém mužstvu.


     „Uvidíme, jakou pozici mi když tak trenéři dají, nebo na které se domluvíme. Myslím, že to můžu nějak zvládnout, budou tam snad i kluci, se kterými jsme se někdy viděli. Doufám, že zase taková tíha to nebude a nějak to všichni dohromady zvládneme. Věřím, že můžeme znovu postavit tým, který vyhraje,“ přemítá Jelínek.

Obdivovatel španělského tvůrce hry Andrése Iniesty začal s fotbalem ve čtyřech letech.


     „Dovedli mě k němu oba rodiče, odmala jsem si ho oblíbil a nebyla jiná cesta. Mamka byla sportovně založená, chtěla nějaký sport a táta dřív hrál fotbal, takže mě vedli k němu. Taťka mě začal trénovat ve Střekově,“ zmiňuje část Ústí nad Labem.

Po roce zamířil do mládeže druholigového klubu, kde si vysloužil i smlouvu.


     „Nevím, kdy se to začalo lámat, nějak se mi dařilo a v Ústí jsem asi patřil k základním kamenům mládeže, hrával jsem pravidelně. Přes Standu Bejdu jsem se dostal taky do Jablonce,“ přibližuje svou cestu.

Okusil třetí nejvyšší soutěž, Českou fotbalovou ligu, za Litoměřicko a Brozany, teď hraje krajský přebor.


     „Úplně se nevzdávám posunu výš, když budou šance, rád do toho půjdu, ale momentálně to nějak extra nevidím na profesionální úroveň. Možná se dostanu o třídu výš, do toho chci hrát malý fotbal i futsal na nějaké úrovni a budu spokojený,“ usmívá se Jelínek.

Největší úspěchy má ovšem spojené s malým fotbalem.


     „Už ho řadím na vyšší příčky, dost mě baví a jsem rád, že ho hraju. Sice musím dojíždět do Prahy či Mostu, ale nevadí, stojí mi za to,“ povídá hráč, jemuž s týmem Staropramen Praha patří po podzimní části Superligy malého fotbalu třetí příčka.

Na malém hřišti zlepšuje jak své přednosti, tak nedostatky.

     „Malý fotbal je rychlejší, jsme pořád na balonu, jsou tam různé narážečky, což mě baví. Vždycky jsem měl problémy s kondicí, což bude asi všude stejné, ale zlepšuji si hru jeden na jednoho. To nikdy nebyla moje nejsilnější stránka, malý fotbal mi pomáhá získat sebevědomí,“ uvažuje Jelínek.

(jk, SportovníListy.cz, foto: archív Jaroslava Káry)