Dodatečně do české fotbalové reprezentace povolaným hráčem pro další dva zápasy zařazené do kvalifikace na MS byl i dvaadvacetiletý Antonín Barák.

"Trenér Jarolím mi dal v národním týmu první šanci, pod ním jsem vstřelil první reprezentační gól, i teď si na mě vzpomněl. Nejspíš na mě trochu sází,“ přiznal před zápasem s Německem   Antonín Barák .

SportovníListy.cz byly na místě děje...


Potěšilo jej, že  se do reprezentace tak rychle vrátil po zranění, které v závěru ligového jara utrpěl  ještě v dresu Slavie a zdravotní pauze, kterou ukončil až v zahraničí  v novém angažmá v italském Udine.

Zdravotní péče v Udine je podle něj na špičkové úrovni.

"Je to něco jiného, když zdravotní tým čítá dvanáct nebo patnáct lidí. Ve Slavii jsou dva tři. Tady v Česku se na to tolik neklade důraz a jsou tu rezervy,"  konstatoval příbramský odchovanec.

Není to přece jen riziko. Byl jste zraněný, měl natržený stehenní sval, dlouhou pauzu a teprve o posledním srpnovém víkendu jste měl konečně očekávaný debut v dresu Udine, ale ten  trval  jen třicet minut a nyní vás potkal  návrat do reprezentace s vidinou zápasu proti mistrům světa Němcům?

"Kdybych nebyl připravený na sto procent, určitě bych tady nebyl. Trenér Jarolím nejspíš čekal, zda už za Udine nastoupím a teprve když jsem dostal v novém angažmá první šanci a hrál, povolal mě do národního mužstva."

Premiéru na scéně Serie A máte za sebou. Jaké dojmy ve vás zanechala?

"Báječné, protože se hrálo před plným stadiónem ve skvělé kulise, my dokázali proti nováčkovi Serie A SPALu smazat dvougólovou ztrátu a sahat po bodu. Jen konec byl smolný, protože v páté minutě nastavení jsme inkasovali třetí gól a prohráli."


Asi se vám v Bologni nenastupovalo lehce, když vás trenér Delneri posílal na hřiště za stavu 0:2?

"Já měl původně střídat ještě v době, kdy jsme prohrávali jen o gól. Jenže než k tomu došlo, dostali jsme druhou branku, která se pak dost dlouho řešila u videa, než byla uznána. Nebylo samozřejmě příjemné jít na hřiště, když se prohrává o dvě branky, ale na druhou stranu jsem neměl co ztratit a nemusel se tudíž nijak nervovat. I proto budu na první zápas vzpomínat v dobrém."

Ligová půlhodina vám stačila k pozvání do reprezentace, jenže teď na vás čekají v pátek v Edenu Němci. Máte proti nim vůbec šanci?

"I takového soupeře můžeme potrápit, o tom jsem stoprocentně přesvědčen. A když dostanu od trenéra příležitost a nastoupím, udělám všechno, aby tomu tak bylo a zápas jsme zvládli."

Nejsou to až příliš silná slova?

"Pochopitelně, jsou to mistři světa a teď naposledy i vítězové Konfederačního poháru, takže si nemůžeme namlouvat, že bychom byli lepší fotbalisté než oni. Pouze jména ale nejsou všechno."

Nespoleháte na pomoc fanoušků?

"Hrozně se do Edenu těším, protože jsem tam prožil půldruhého roku a hraje se mi tam dobře. Doufám, že diváci přijdou a bude vyprodáno. Když ne na nás, pak na Němce."

Vy se sice do Edenu těšíte, ale česká reprezentace nemá na tenhle stadion právě příjemné vzpomínky, protože se jí ve slávistickém domově nedaří. To vás nestraší?

"Vím, jakou tradici a jaké kouzlo pro nároďák má Letná, protože tam reprezentace vyhrála spoustu těžkých zápasů, ale Eden je nejhezčím stadiónem u nás a utkání s Německem mu sluší. Proto nesmíme vnímat nepříznivou bilanci s ním spojenou."

Říkal jste, že Eden je nejhezčím stadiónem u nás, ale kde,  ve Vršovicích?

"Myslel jsem  u nás v Česku."