Ragbistu Jana Krále si přátelé, bývalí spoluhráči i protihráči,
rovněž i bývalí svěřenci z dorosteneckých i z žákovských týmů Pragy
považují a uznávají ho coby spolehlivého rojníka z první řady,
úspěšného trenéra nebo i jako ragbyového činovníka, který je z řad
členů Pragy nejstarší. Jan Král se narodil před devadesáti lety 16.
července 1930. Pamatuje toho hodně i jako přímý účastník Pražského
povstání.
"Honzu Krále znám déle než šedesát let. Byl tvrdým pravým pilířem, který po skončení hráčské kariéry začal trénovat mládež a nevyhýbal se ani bafuňaření, a tak svému klubu pomohl i ve funkci předsedy ragbyové Pragovky, kterým byl několik let. Je to skvělý kamarád, který hrál hlavní roli nejenom na hřišti, ale i při třetím poločase. Pamatuji si, že dokázal svým zpěvem rozezpívat i hráče-soupeře, kteří, bez ohledu na neznalost češtiny, s námi zpívali české lidové písničky a hrozně se jim to líbilo. Pragovka byla pověstná první řadou rojníků a v ní hráli právě Král, Kadlec a Hradec. Vzpomínám si na jedno utkání, které jsme před pětapadesáti lety hráli ve Walesu na prvním zájezdu na ostrovy. To utkání jsme prohráli, ale po zápase v tamějším klubu přišel za Honzou soupeřův levý pilíř, aby mu vzdal poctu. Nutno dodat, že soupeřův rojník v té době hrál zrovna za waleskou reprezentaci," zavzpomínal na svého kamaráda Eduard Krützner, který je o pět let mladší než devadesátiletý Jan Král.
"Abych nebyl vysočanský patriot. Vždyť jsem se tady narodil, celý svůj život zde bydlím, chodil jsem zde do školy, nakonec jsem profesí chemik a v tehdejším vysočanském podniku Barvy laky jsem pracoval a ve Vysočanech jsem i začal hrát ragby. Nebylo to nejdříve sice za Pragovku, ale za tým ČKD Stalingrad, který se však rozpadl a já jsem přešel do Pragovky, která v té době měla také hřiště ve Vysočanech u Rokytky," zavzpomínal pro ragbyový magazín Českéragby.cz ragbyový jubilant Jan Král.
Jan Král pamatuje dobu, kdy kolem jejich domku jezdily ještě trolejbusy a pak možná pětina obyvatel Prahy sem do Vysočan každý den jezdila za svým zaměstnáním, neboť ve Vysočanech byly už za Rakouska - Uherska umístěny významné podniky v zemi.
"Byl jsem dokonce i aktivním účastníkem Pražského povstání a kde jinde než ve Vysočanech. Třebaže mi ještě nebylo patnáct, byl jsem ve skupině ozbrojených mužů hlídající zajaté Němce, kteří nehodlali bojovat a při povstání se vzdali," zavzpomínal na pětasedmdesát let starou historickou událost legendární ragbista Jan Král.
Svého rodáka a devadesát let ve Vysočanech žijícího spoluobčana Jana Krále před lety ocenila i radnice Prahy 9, když mu předala pamětní list podepsaný starostou Prahy 9.
Ragby Jan Král sleduje stále. Má v ragbyovém mlýně stále svá rodinná želízka v ohni. Ligu za Pragovku hrál jednak Králův syn Filip, který nyní trénuje mládež v Pragovce a dědečkovu oblíbenou hru hrají i vnuci Michal a Jakub a kde jinde než za Pragu a od ragbyové školky si to s ragbyovým míčem už několik let zkouší, jak mu to půjde i desetiletý pravnuk Sebastián.
I jim čas od času Jan Král vypráví, jak se dříve hrálo ragby a ukáže jim i staré francouzské nebo waleské noviny, které o utkání ragbistů Pragy v zahraničí psaly obsáhlé reportáže.
Jak říkám
"Honzu Krále znám déle než šedesát let. Byl tvrdým pravým pilířem, který po skončení hráčské kariéry začal trénovat mládež a nevyhýbal se ani bafuňaření, a tak svému klubu pomohl i ve funkci předsedy ragbyové Pragovky, kterým byl několik let. Je to skvělý kamarád, který hrál hlavní roli nejenom na hřišti, ale i při třetím poločase. Pamatuji si, že dokázal svým zpěvem rozezpívat i hráče-soupeře, kteří, bez ohledu na neznalost češtiny, s námi zpívali české lidové písničky a hrozně se jim to líbilo. Pragovka byla pověstná první řadou rojníků a v ní hráli právě Král, Kadlec a Hradec. Vzpomínám si na jedno utkání, které jsme před pětapadesáti lety hráli ve Walesu na prvním zájezdu na ostrovy. To utkání jsme prohráli, ale po zápase v tamějším klubu přišel za Honzou soupeřův levý pilíř, aby mu vzdal poctu. Nutno dodat, že soupeřův rojník v té době hrál zrovna za waleskou reprezentaci," zavzpomínal na svého kamaráda Eduard Krützner, který je o pět let mladší než devadesátiletý Jan Král.
"Abych nebyl vysočanský patriot. Vždyť jsem se tady narodil, celý svůj život zde bydlím, chodil jsem zde do školy, nakonec jsem profesí chemik a v tehdejším vysočanském podniku Barvy laky jsem pracoval a ve Vysočanech jsem i začal hrát ragby. Nebylo to nejdříve sice za Pragovku, ale za tým ČKD Stalingrad, který se však rozpadl a já jsem přešel do Pragovky, která v té době měla také hřiště ve Vysočanech u Rokytky," zavzpomínal pro ragbyový magazín Českéragby.cz ragbyový jubilant Jan Král.
Jan Král pamatuje dobu, kdy kolem jejich domku jezdily ještě trolejbusy a pak možná pětina obyvatel Prahy sem do Vysočan každý den jezdila za svým zaměstnáním, neboť ve Vysočanech byly už za Rakouska - Uherska umístěny významné podniky v zemi.
"Byl jsem dokonce i aktivním účastníkem Pražského povstání a kde jinde než ve Vysočanech. Třebaže mi ještě nebylo patnáct, byl jsem ve skupině ozbrojených mužů hlídající zajaté Němce, kteří nehodlali bojovat a při povstání se vzdali," zavzpomínal na pětasedmdesát let starou historickou událost legendární ragbista Jan Král.
Svého rodáka a devadesát let ve Vysočanech žijícího spoluobčana Jana Krále před lety ocenila i radnice Prahy 9, když mu předala pamětní list podepsaný starostou Prahy 9.
Ragby Jan Král sleduje stále. Má v ragbyovém mlýně stále svá rodinná želízka v ohni. Ligu za Pragovku hrál jednak Králův syn Filip, který nyní trénuje mládež v Pragovce a dědečkovu oblíbenou hru hrají i vnuci Michal a Jakub a kde jinde než za Pragu a od ragbyové školky si to s ragbyovým míčem už několik let zkouší, jak mu to půjde i desetiletý pravnuk Sebastián.
I jim čas od času Jan Král vypráví, jak se dříve hrálo ragby a ukáže jim i staré francouzské nebo waleské noviny, které o utkání ragbistů Pragy v zahraničí psaly obsáhlé reportáže.
(ps, SportovníListy.cz & ceskeragby.cz, foto: Petr Skála)
