"Velodrom pro Hry v Tokiu 2020 bych rád poznal s panem Dalerem, tamním zlatým na OH 1964," má jasno první letošní držitel dráhařské medaile z mistrovství světa. Českému svazu cyklistiky, ale i TJ Favorit Brno ji přivezl  po dětské obrně zdravotně hendikepovaný Ivo Koblasa.

Zřejmě to není náhoda, ve třiadvacetiletém Koblasovi, který se v dětství musel utkat s obrnou, dozrává bojovník, v mnohém příkladný i pro zdravé. V cílevědomosti, důslednosti. V umění prát připraven. Teď se vrátil do ČR z amerického MS s bronzem z velodromu za závod na 1000 m.

A také se čtvrtým  místem v týmové stíhačce, ve které rozjížděl závod reprezentačním matadorům Bouškovi a Ježkovi a ještě  s pátou příčkou z individuální stíhačky na 3 km a se šestým  místem ze scratche. Ukončil bezmedailový cyklistický půst.

"Nejvíc mě těší, že jsem vrátil naši paralympijskou cyklistiku na světové medailové stupně. Na které byla zvyklá ve zlatých letech Jiříků Ježka a Boušky, než se šňůra přetrhla v nejnevhodnější chvíli, loni při Paralympiádě v Riu," říká Koblasa, vlastně o generaci mladší. Nejmladší z reprezentantů.

Už v Riu 2016 byl nejúspěšnějším z čs. cyklistů. Při každém tamním startu končil mezi Top 10 světa, ale nikdy ani na něho medaile nezbyla. K vzteku? Ne, po návratu svolal tým i známé, vše promysleli. Aby se probil k medailím na příštích paralympiádě, která bude měsíc po OH 2020 v japonském Tokiu.

A tak už loni v listopadu sestavil a vyhlásil (jako první ze všech loňských olympioniků i paralympioniků) individuální program „Od Ria 2016 po Tokio 2020“.

Poučen ze všech chybiček, které jeho i reprezentační sestavu zpomalovaly, požádal o spolupráci ve svém realizačním týmu jak olympijského vítěze ze stíhacího závodu 1964 Jiřího Dalera, tak dalšího brněnského trenéra – srdcaře Jaroslava Bláhu. Žádný nevděk, naopak: dosavadní trenéři Miroslav Černohlávek a nejmladší, Mgr. Lukáš Petr, v nové sestavě zůstali.

„Dneska už víme, že na kteroukoliv reprezentační akci, na kterou mě pozvou, letošní i za 3 roky v Tokiu, musím přijet připravený předem. Už z klubu. Přesněji: z mojí skupiny. Protože v reprezentaci už vlastně na nic není čas. A já nechci, aby se mně stalo třeba totéž, co kamarádce – spolužákyni z brněnské ZŠ, zápasnici Lence Hanzlíčkové. Ta na žíněnce při OH v Riu pobyla jen okamžik– zaskočená překvapivou soupeřkou… Netajím, že se učím jak u vítězů, tak u poražených. I na tom, co se přihodilo jí. Nic není bez příčiny.

Učím se i od Jirky Ježka, historicky nejúspěšnějšího paralympijského cyklisty světa, který se přece jen dokázal minulý víkend v Los Angeles vrátit ve čtyřiceti letech do formy, v jaké býval před těžkým pádem a dlouhou rehabilitací. I když říká, že závodí letos naposled. Takže já vlastně ani nevím, jestli spolu s ním a Bouškou (1979) dojedeme za 3 roky na kole i na olympijský velodrom v Tokiu.“ Prozrazuje své úvahy Ivo Koblasa.


„V Riu jsem chtěl loni absolvovat všechny možné závody na dráze i na silnici, končil jsem vždy ve špičce, ale nikdy ne s medailí. A připravený reprezentant podle mě po medaili toužit musí. Takže já teď po čerstvém bronzu z MS v Los Angeles pro ČR chci i medaili z tokijské Paralympiády 2020.

Už roky chybí cyklistice v Brně zimní velodrom. Bohužel…Díky sponzorům a přátelům jsme ale mohli s panem Bláhou dojíždět během ledna a února 2017 na tréninky do vídeňské cyklistické haly. Podobně jako tam jezdí sprinteři Dukly Brno. Moc nám pomohly tyhle společné rakouské tréninky.

"Analýza nejen mých výsledků, ale i mezičasů z různých startů teď na MS v L. A., dokazuje jasný výkonnostní posun vpřed. Proti loňsku skok. Atak se dráhové závody na 1 km, stíhačka na 3 km a scratch jeví pro mě jako ty, ve kterých bych se zřejmě měl bít v Tokiu 2020 přednostně. I když určitě budu i letos závodit také na silnici. Včetně závodů mistrovství ČR na silnici v červnu se zdravými cyklisty," plánuje Koblasa.

V pouhých třiadvaceti letech má za sebou v Černé Hoře žijící, na Vysočině, na Drahanech nebo i na Znojemsku, v regionu blížící se bikerské „Primavery“ trénující, Ivo Koblasa zkušeností jako málokdo. Za tři roky do Tokia by mohl cestovat už ke své třetí Paralympiádě.

A tak má sen…

"Nechci tam jet až za 3 roky poprvé a na ostro, protože tam nechci na výlet. Moc rád bych tam zaletěl už dřív – ne sám, ale s Jiřím Dalerem. Poznat prostředí. Když tam on vybojoval zlato na OH 1964 , bylo mu asi jako je mně nyní. Zrovna teď, 8. března, slaví pan Daler narozeniny. Pořád jezdí raději na kole než tramvají. Pořád je pro mě příkladem toho, že kdo opravdu chce a snaží se, opravdu zmůže leccos. Má obrovské zkušenosti – i jméno. Když jsem se o něm zmínil nyní v Americe Japoncům, byli nadšeni. TJ Favorit asi na takovou naši výpravu mít nebude, a já vám o ní vlastně říkám poprvé. Ale kdybychom v našem realizačním týmu dokázali sehnat peníze, tak strašně rád bych tu poznávací cestu do Tokia zažil i s ním. A pokud vím od taťky a od dědy, tak jeho tehdejší zlatá z OH, dodnes pro ČR jedinečná, protože druhou zlatou vyjel později slovenský sprinter Tkáč, dokázala posadit na kolo a přivést ke sportu v Brně a okolí generace. Kolik máme takových sportovních vzorů?“ uvažuje Koblasa.

A Ivo doufá, že bronzovou medailí nyní z L. A. potěší k narozeninám v tyto dny nejen olympijského vítěze Dalera (76), ale i svého vitálního dědu, veterána II. světové války, stíhače RAF, brig. gen. Emila Bočka (94).

Ivo Koblasa  (10. července 1993, Brno), čs. paralympijský reprezentant v silniční a dráhové cyklistice, Favorit Brno: 2 x na Paralympijských hrách (Londýn 2012, Rio de Janeiro 2016), medailové výsledky na MS - 2014: stříbro – silnice (USA), bronz – dráha (MEX); 2015: bronz – silnice (SUI), bronz – dráha (NED); 2017: bronz – dráha (USA).