Olympionik Jan Kůrka bude do soboty 3. října 2020  do večera nejstarším zastupitelem v zemi. V Plzeňském kraji si jej občané zvolili do zastupitelstva, kde čtvrtým rokem  hájil priority Strany práv občanů. Jako bývalý předseda Klubu českých olympioniků se  v současné době řádící pandemie vyjádřil i k  událostem, které se týkají olympijského sportu.

„Olympijské hry v Tokiu byly odloženy nejméně o rok a pak všechny zejména olympioniky rozesmutnila zpráva o úmrtí nejstarší držitelky zlaté olympijské medaile Dany Zátopkové. Po celý rok se sportuje, ale spíše  nesportuje. Zrušily se stovky velkých a tisíce malých sportovních akcí po celém světě a samozřejmě i nás. To mrzí zejména,  když samotná  příprava na sportovní akce probíhá po celý rok. Sám mám s tím zkušenost, kdy nám byl zrušen 51. ročník Ceny osvobození v střelbě. Nu a nás to neodradilo, a už chystáme na květen 2021 opět ten neuskutečněný 51. ročník Ceny osvobození."

Probíhají volby do krajských zastupitelství. Proč opět kandidujete?

„Strana práv občanů  kandidátku v Plzeňském kraji nesestavila, ale přemluvili mne, abych jako před čtyřmi lety byl  na společné kandidátce s SPD, což  před čtyřmi lety vyšlo a získali jsme dva zástupce. Hodně přátel mne přesvědčilo, abych tuhle nabídku, kterou jsem dostal  od těch, co sestavují kandidátku, přijal. Jsem sice na méně volitelném místě, ale mám alespoň pocit, že pro několik  stovek  sportovců znamenám  sportovní osobnost, která sportu rozumí a v kraji může pomoci."

Víte ještě o nějakém dalším olympionikovi, který rovněž kandiduje do krajského zastupitelstva?

„To opravdu nevím. Nakonec jsem po tom ani nepátral."

Co vás v poslední době rozčiluje?

„Že zapomínáme na události, které bychom si měli stále pamatovat. Podivuji se, s jakou drzostí německá kancléřka si troufá radit Bělorusům, jak mají řídit svoji zemi. Mám vzpomínku, na kterou nelze zapomenout. Byl jsem v Bělorusku na závodech pár let po olympiádě v Mexiku. Po závodech nás pořadatel vyvezl na venkov někam k nějakému jezeru, ale než jsme tam dojeli, tak jsme jeli desítky kilometrů a neviděli jsme nic jiného  jen památníky na válku, ale zato  žádnou vesnici, neboť ty byly vypáleny Němci za druhé světové války a nikdo z té vesnice nepřežil.