Jan Kůrka je nejstarším zastupitelem v zemi. V Plzeňském kraji si jej občané zvolili do krajského zastupitelstva, kde hájí priority Strany práv občanů. Na nedávném setkání olympioniků po padesáti letech po Mexiku tam byl jediným, který na OH získal zlato.

Letos jste  ještě slavil pětasedmdesátiny. Před padesáti lety jste zase získal zlatou medaili na olympiádě v Mexiku a tak jste nedávno  převzal  pamětní medaili od Českého olympijského výboru připomínající tuto událost.  Také rodné město Pelhřimov vás jako slavného rodáka ocenilo svoji cenou. Na co nejčastěji vzpomínáte, když se ohlížíte po vašem třičtvrtě-století ve stoleté republice? 

"Pamatuji toho už hodně. Otec  často vzpomínal, že když jsem se v roce 1943 narodil, tak mu jeden Němec, který s ním pracoval, nejdříve gratuloval a pak zcela vážně mu řekl, že  Češi stejně skončí v koncentračních táborech a ti ostatní  budou vysídleni na Sibiř. Nyní hrozí této zemi a celé Evropě další nebezpečí. Tuhle mi jeden známý, který se dlouhá léta zabývá historií, oznámil, že současné mezinárodní události  jsou nápadně podobné s událostmi, které se staly před první světovou válkou. Drtivá většina Čechů  nepamatuje ani tu druhou světovou válku, proto skoro nikoho nezajímá současné mezinárodní dění. A jaká je nálada mezi lidmi?  Projevy vlastenectví jsou zesměšňovány a ty, kteří se jim smějí, nikdo neokřikne.  Lidé také nemají patřičnou úctu ke státním symbolům  a zejména mladým lidem chybí pokora k tomu, co se tady vybudovalo v minulosti. Jsem smutný, že jednoznačně všichni  politici neodsoudili čin vandalů, kteří před časem nad Pražským hradem vlající prezidentskou standartu  vyměnili za červené trenýrky. Možná, že se mýlím, ale dospěl jsem k názoru, že tento jednoznačný projev vandalismu má i své příznivce a je jen škoda, že tyto projevy znevažování státních symbolů nejsou trestány například vězením."

Dost často se hovoří o tom, že česká společnost je rozdělena. Co si o tom myslíte?

"Ano, společnost je rozdělena třeba na příznivce určitých sportovních klubů, ale když ta sportovní soutěž skončí a je vyhlášený vítěz, tak přeci nemohu vyjít do ulic a požadovat třeba demisi Plzně, aby celý ligový ročník neplatil, protože nevyhrál ten můj klub. Musím čekat, až se bude hrát další ročník ligy a přinejmenším chodit fandit těm svým barvám, aby dopadly lépe. Stejné je to i v politice. Máme prezidenta, který na rozdíl od těch svých předchůdců zvítězil v přímých volbách, tak bychom to měli  respektovat bez ohledu na to, jestli jsme ho volili nebo ne."

Nezdá se vám, že nás většina médií okatě masíruje, abychom dospěli k názoru, že náš nepřítel je na východě a tím nepřátelským státem je Rusko?

"To se mi nezdá, to je pravda, že nás média masírují. Naštěstí tu jsou i další možnosti, jak si, pokud vás to zajímá, můžete zjistit další informace z tuzemských nebo zahraničních zdrojů.   Zmasírovat médii se mohou lehce lidé bez životních zkušeností, lidé, kteří jsou  pohodlní,  nebaví se s jinými lidmi a nedovedou vyslechnout lidi s jinými názory, než které  zatím slyšeli. Když už jste se ptal na to Rusko, tak si o tom nepřátelství myslím své. Poznal jsem ve své dlouholeté sportovní činnosti ať už jako sportovec nebo jako trenér mnoho zahraničních střelců a dalších sportovců a mohu říci, že Rusové patřili k těm, s kterými jsem si rád popovídal, neboť dokázali po závodech soupeři poradit, jak oni to dělají, že dosahují takových výsledků. Pamatuji, že v začátku šedesátých let přijeli do Plzně na závody a vyhráli je, ale vůbec se netajili, jak to dokázali. Jiní sportovci i ty tehdy se říkalo ze západního světa,  kteří tam rovněž závodili, naopak byli nepřístupní.  Byl jsem tehdy v Dukle a byl jsem překvapený, že každý z těch sportovních střelců z tehdejšího Sovětského svazu  uměl nejméně další dva světové jazyky. Přátelství s Rusy pak však bylo poznamenáno  po okupaci  Československa vojsky Varšavské smlouvy, ale dnes už je situace zase jiná. Ruská armáda na území bývalého Československa na rozdíl od Američanů v Německu, v Itálii a v dalších zemích u nás tady není."