Kdy česká reprezentantka v alpském lyžování Kateřina Pauláthová odstartuje do nové sezóny.

Křišťálový globus lyžařů se už zase otáčí. Kateřina Pauláthová ale na ostrý start sezony zatím ještě čeká. Jak se na něj chystá?

Sölden jako velký otvírák sezony, navíc s obřím slalomem, tvojí hlavní disciplínou, jsi letos po pěti účastích (2011-15) sledovala jen na dálku. Co to s tebou dělalo?

"Po pravdě řečeno mi to nevadilo. Věděla jsem to předem, už na začátku přípravy, že se mě netýká, protože nemám dost vyjetých bodů (aktuálně obří slalom 574. příčka, slalom 543.). Podle toho jsem se mohla rozjezdit v klidu, dělat hodně techniku a nejezdit narychlo nejprudší kopce jen kvůli Söldenu. Po strašně dlouhé době jsem měla čas na plynulou přípravu a hlavně jsem zůstala zdravá. Celé léto probíhalo všechno v pohodě, čehož si po čtyřech letech trápení moc cením."

Kolik dní jsi strávila na sněhu?

"Přes čtyřicet dní, to vyšlo fakt dobře. Snad jen jeden den jsem měla zataženo, jinak pořád nádherně počasí. Dvakrát se mnou byla i fyzioterapeutka Judita z Olympu. Budu se modlit, aby mi to takhle vydrželo."

Zůstává zaměření na všestrannou přípravu, nebo jsi něco omezila na úkor vylepšení jiného?

"Věnovali jsme se zase víc obřáku, to je základ všeho, pak i slalomu. Nechce se mi jít do rychlostek, když si nemohu dovolit měsíc v Chile. Nemáme na to tým, ani materiál, a sebevědomí lyžařek, které to dokáží absolvovat, se pak v té závodní rychlosti musí projevit. V Kanadě ale trochu potrénuju i rychlost, jedou se tam i kombinace. Rychlostní disciplíny mě baví, ale dosáhnout v nich reálně na úspěšný výsledek, to už je jiný sport."

Jaký tedy máš závodní plán?

"Teď dokončuju další díl kondičního tréninku doma, podle počasí chci ještě aspoň pět dní lyžovat na Hintertuxu. První závod pojedu v Kanadě začátkem prosince, NorAm v Lake Louise, nepojedu tam ještě světový pohár. Začínám odznova, je tam skoro patnáct závodů, to by mi mělo pomoci získat FIS body. Letíme 20. listopadu a zůstaneme tam měsíc. Nemám kam spěchat, nechci zpátky do světového poháru s málo body. Nechci jezdit se sedmdesátkou, to bych musela pak předvést nadlidské výkony, aby z toho něco bylo. Nechci se na to upínat. I když Semmering s Lienzem těsně před koncem roku jsem jezdila každý rok, tam bych se už ráda třeba zase ukázala."

V zimě čeká světový pohár ve Špindlu (8. a 9. března), před tím mistrovství světa v Are, jak se na tyto vrcholy chystáš?

"Já se celkově moc těším na závodění, loni jsem toho tolik nenajezdila. Ve Špindlu jsem jako doma, získala jsem tady svoje první body ve svěťáku v sedmnácti letech. Závodit na své trati, před českými fanoušky i rodinou je obrovská výhoda a motivace. Černá sjezdovka je pěkná, sice není tak členitá jako někde v Alpách, ale mám ji ráda, líbí se mi. Are, to už je horší, tam se mi moc nelíbí, oproti třeba Coloradu se to srovnat nedá. Jela jsem tam jednou obřák, ale ten se pojede nejspíš jinde na nové sjezdovce. Slalom bude dost placka a rychlostky jsem tam nejela. Nechci s tím nijak kalkulovat, pojedu, co nejlíp dokážu."



Zabezpečení se podařilo zajistit lepší, nebo je to horší?

"Jezdím na Rossingnolech, žádný partner nám neodešel, na Olympu mám dobré podmínky za výsledek (17. v kombinaci) na olympiádě. Řešíme stále týmovou spolupráci na úrovni reprezentace. Myslím, že bychom si mohli víc pomoct, s Martinou (Dubovskou) a Gábinou (Capovou) máme přece podobnou výkonnost. Ale každá si jedeme pořád individuálně v rodinném týmu. My proto bereme s sebou radši mladé naděje, jednou s námi trénovala i Tereza Kmochová."