Sportovní spolky jsou ve staleté historii ČR jednou z neopominutelných dominant a stálic, které celé století doprovázejí chod českých dějin. První útvary československé armády a policie v roce 1918 tvořili členové sokolských jednot a prvním vrchním správcem československých vojsk se stal tehdejší starosta ČOS J. Scheiner.
Po celou dobu 1. republiky v meziválečném období, ale i v období po 2. světové válce, stát činnost sportovních spolků podporoval. V roce 1990 přešel do vlastnictví sportovních organizací majetek za cca 55 mld. Kč a v roce 1999 za dalších 5 mld. Kč, ovšem (s výjimkou období 2000 – 2006) bez dotací na provoz a jeho údržbu a především modernizaci a obnovu.
Celkem 91% všech sportovišť v majetku sportovních spolků – sportovních klubů a tělovýchovných jednot vzniklo před rokem 1990, z toho polovina už před rokem 1960. Mezi lety 1991 – 2000 vzniklo pouhých 6 % nových sportovišť v majetku sportovních spolků, mezi lety 2001 – 2010 už jen 3% a po roce 2010 prakticky žádné.
Průměrný věk sportovišť je téměř padesát let, jejich stav je ve většině případů velmi zanedbaný a v mnoha případech již neudržitelný, ba často i hygienicky závadný. Každý dobrý hospodář ví, že k udržení stavu hmotného majetku je nutno ročně vynaložit na opravy a údržbu alespoň 1-1,5 % celkového objemu majetku, při trvalé modernizaci a zvelebování alespoň 2,5% ročně. V případě sportovního majetku to znamenalo na tzv. prostou údržbu vynaložit ročně kolem 1 mld. Kč, na trvalou modernizaci potom alespoň 1,5 mld. Kč ročně.
Macešský vztah státu ke sportu tak v posledních třiceti letech musely nahrazovat v řadě případů obce, většinou však sami členové sportovních klubů a jednot z vlastních kapes, což samozřejmě nestačilo, takže na stavu postupně stárnoucího, chátrajícího a postupně se rozpadajícího majetku sportovních klubů a jednot je v současné době vnitřní dluh více než 30 mld. Kč. Navíc už druhým rokem zrušilo MŠMT dotace na provoz klubů a jednot.
Současná vláda ve svém programovém prohlášení sportovcům mimo jiné slíbila, že bude usilovat o zajištění dostatečného objemu investičních prostředků na obnovu, modernizaci a rozvoj sportovní infrastruktury a zdálo se, že sportovním klubům a jednotám po letech investičního půstu začíná svítat naděje na lepší časy.
Pokud by vláda své sliby myslela vážně, musela by na obnovu, modernizaci a rozvoj sportovní infrastruktury v majetku sportovních spolků v souladu s plány a cíli vládní Koncepce Sport 2025 do roku 2025 ročně v průměru vynakládat 5 – 6 mld. Kč, aby bylo do roku 2025 dosaženo žádoucího stavu ve stavu sportovní infrastruktury v ČR.
Po vyhlášení objemu investičních prostředků na obnovu a rozvoj sportovního majetku ve výši cca 2,2 mld. Kč (MŠMT 1, 55 mld. Kč a MMR 0, 6 mld. Kč) zavládl mezi sportovními kluby a tělovýchovnými jednotami mírný optimismus, že se snad začíná blýskat na lepší časy.
Netrval dlouho. Jen do doby vyhlášení konkrétních programů, z nichž vyplývá, že sportovní prostředí dosáhne na necelou jednu čtvrtinu celkového objemu investičních dotací, tj. cca na 500 mil. Kč, přičemž podmínkou udělení dotace je 30% spoluúčast klubu či jednoty.
O obrovské potřebě investičních dotací mezi kluby a jednotami svědčí celková hodnota objemu podaných projektů ve výši 3, 45 mld. Kč (požadavek na státní dotace potom ve výši 2, 3 mld. Kč), a to i přesto, že MŠMT dalo sportovním spolkům na podání žádosti šibeniční lhůtu 30 dnů, což je v případě investičních projektů lhůta splnitelná jen tam, kde měly kluby a jednoty podklady pro své žádosti připravené již s předstihem. Lze proto předpokládat, že při dostatečné lhůtě by celkové požadavky byly násobně vyšší.
Pro investiční potřeby sportovních jednot a klubů však MŠMT vyčlenilo jen 500 mil. Kč, tedy cca 1/5 objemu požadavků na dotace a tedy částku ve výši cca 1/3 částky nezbytné na prostou údržbu, která by alespoň zastavila další chátrání sportovního majetku v majetku sportovních klubů a tělovýchovných jednot.
Zbylé prostředky ve výši 1,05 mld. Kč hodlá MŠMT poskytnout na rozšiřování a zkvalitňování sportovního majetku krajských měst a měst nad 10 tis. obyvatel a 0,6 mld. Kč MMR hodlá poskytnout na projekty obcí do 10. tis. obyvatel.
Tato města a obce však kromě nesrovnatelně lepších finančních poměrů, než mají sportovní spolky, nemusí svá zařízení na rozdíl od sportovních spolků nijak evidovat v rejstříku sportovních zařízení, což je pro sportovní spolky podmínka pro udělení dotace, takže stát nemá absolutně žádný přehled, zda ve městě už nestojí sportovní zařízení v majetku sportovních spolků nebo školské sportovní zařízení v nedobrém stavu, vyžadujícím neodkladnou rekonstrukci a nově opravené nebo vystavěné sportovní zařízení ze státního rozpočtu nebude pro sportovní spolky nekalou konkurencí, která jen urychlí další chátrání sportovního zařízení v jejich majetku.
Kromě toho města a obce, na rozdíl od sportovních spolků nemají žádnou podmínku provozovat svá sportovní zařízení na nekomerční bázi, takže stát vůbec netuší, zda státní dotace na výstavbu obecních sportovních zařízení nebude městům a obcím vytvářet další zdroje do rozpočtu, které na bázi vstupného či nájemního bude tahat z kapes sportumilovných občanů obce či města, takže v konečném důsledku nepůjde o žádnou státní podporu sportu, ani o dotaci na snižování finanční spoluúčasti sportovců a sportujících občanů na provozování sportu a pohybových aktivit, jak ukládá Koncepce Sport 2025.
A po odklonění zdrojů sportovního prostředí z loterií a hazardu směrem k rozpočtu obcí, které v mnoha případech takto získané nové zdroje (až na čestné výjimky) používají na zcela jiné účely než podporu sportu, tak jde o další nepřátelský krok státu vůči sportovnímu prostředí a sportovní infrastruktuře a nová vláda se ke sportu, přes řadu osobních příslibů samotného premiéra, chová stejně přehlíživě a likvidačně, jako většina vlád po roce 1990.
Nevím, zda vůbec a jak pozorně četli ti zástupci státu, kteří jsou z peněz daňových poplatníků a též více než dvou milionů sporu milovných občanů placeni za to, aby dle vládní Koncepce Sport 2025 veřejnou službu v oblasti podpory sportu realizovali, četli Bílou knihou Evropské komise o sportu z roku 2008.
Asi ne, protože jinak by zjistili, jak moc se současná politika státu v ČR směrem k podpoře sportu liší od oficiálního dokumentu EK. Ne náhodou lze na řadě příkladů, cifer a statistických údajů doložit, že navzdory hrdé historii českého sportovního prostředí je dnes sport v ČR v rámci Evropské unii totální popelkou a zdravotní stav české populace, míra obezity, počet pohybově neaktivních lidí, a to i v nejmladší generaci, délka průměrného věku ve zdraví a programy aktivního stárnutí seniorů jsou nejhorší v rámci celé Evropy.
Je to nebetyčná ostuda, která budoucí generace zatíží obrovskými vícenáklady na zdravotnictví a nekonkurenceschopností pohybové gramotnosti, produktivity, zdravotního stavu a aktivity českého národa v konkurenci většiny evropských států. Tam totiž respektují neopominutelný fakt, že už více než 10 let státníci z EU (na rozdíl od našich) chápou, že sport má zvláštní společenskou roli jakožto nástroj sociálního začlenění a integrace a že je důležitým nástrojem podpory mezikulturního dialogu a mimořádným způsobem přispívá k rozvoji a prosazování zásadních společenských, kulturních a výchovných hodnot a hraje v evropské společnosti zvláště významnou roli, pokud jde o zdraví, vzdělávání, sociální integraci a kulturní hodnoty (z Bílé knihy EK o sportu z roku 2008).
Po celou dobu 1. republiky v meziválečném období, ale i v období po 2. světové válce, stát činnost sportovních spolků podporoval. V roce 1990 přešel do vlastnictví sportovních organizací majetek za cca 55 mld. Kč a v roce 1999 za dalších 5 mld. Kč, ovšem (s výjimkou období 2000 – 2006) bez dotací na provoz a jeho údržbu a především modernizaci a obnovu.
Celkem 91% všech sportovišť v majetku sportovních spolků – sportovních klubů a tělovýchovných jednot vzniklo před rokem 1990, z toho polovina už před rokem 1960. Mezi lety 1991 – 2000 vzniklo pouhých 6 % nových sportovišť v majetku sportovních spolků, mezi lety 2001 – 2010 už jen 3% a po roce 2010 prakticky žádné.
Průměrný věk sportovišť je téměř padesát let, jejich stav je ve většině případů velmi zanedbaný a v mnoha případech již neudržitelný, ba často i hygienicky závadný. Každý dobrý hospodář ví, že k udržení stavu hmotného majetku je nutno ročně vynaložit na opravy a údržbu alespoň 1-1,5 % celkového objemu majetku, při trvalé modernizaci a zvelebování alespoň 2,5% ročně. V případě sportovního majetku to znamenalo na tzv. prostou údržbu vynaložit ročně kolem 1 mld. Kč, na trvalou modernizaci potom alespoň 1,5 mld. Kč ročně.
Macešský vztah státu ke sportu tak v posledních třiceti letech musely nahrazovat v řadě případů obce, většinou však sami členové sportovních klubů a jednot z vlastních kapes, což samozřejmě nestačilo, takže na stavu postupně stárnoucího, chátrajícího a postupně se rozpadajícího majetku sportovních klubů a jednot je v současné době vnitřní dluh více než 30 mld. Kč. Navíc už druhým rokem zrušilo MŠMT dotace na provoz klubů a jednot.
Současná vláda ve svém programovém prohlášení sportovcům mimo jiné slíbila, že bude usilovat o zajištění dostatečného objemu investičních prostředků na obnovu, modernizaci a rozvoj sportovní infrastruktury a zdálo se, že sportovním klubům a jednotám po letech investičního půstu začíná svítat naděje na lepší časy.
Pokud by vláda své sliby myslela vážně, musela by na obnovu, modernizaci a rozvoj sportovní infrastruktury v majetku sportovních spolků v souladu s plány a cíli vládní Koncepce Sport 2025 do roku 2025 ročně v průměru vynakládat 5 – 6 mld. Kč, aby bylo do roku 2025 dosaženo žádoucího stavu ve stavu sportovní infrastruktury v ČR.
Po vyhlášení objemu investičních prostředků na obnovu a rozvoj sportovního majetku ve výši cca 2,2 mld. Kč (MŠMT 1, 55 mld. Kč a MMR 0, 6 mld. Kč) zavládl mezi sportovními kluby a tělovýchovnými jednotami mírný optimismus, že se snad začíná blýskat na lepší časy.
Netrval dlouho. Jen do doby vyhlášení konkrétních programů, z nichž vyplývá, že sportovní prostředí dosáhne na necelou jednu čtvrtinu celkového objemu investičních dotací, tj. cca na 500 mil. Kč, přičemž podmínkou udělení dotace je 30% spoluúčast klubu či jednoty.
O obrovské potřebě investičních dotací mezi kluby a jednotami svědčí celková hodnota objemu podaných projektů ve výši 3, 45 mld. Kč (požadavek na státní dotace potom ve výši 2, 3 mld. Kč), a to i přesto, že MŠMT dalo sportovním spolkům na podání žádosti šibeniční lhůtu 30 dnů, což je v případě investičních projektů lhůta splnitelná jen tam, kde měly kluby a jednoty podklady pro své žádosti připravené již s předstihem. Lze proto předpokládat, že při dostatečné lhůtě by celkové požadavky byly násobně vyšší.
Pro investiční potřeby sportovních jednot a klubů však MŠMT vyčlenilo jen 500 mil. Kč, tedy cca 1/5 objemu požadavků na dotace a tedy částku ve výši cca 1/3 částky nezbytné na prostou údržbu, která by alespoň zastavila další chátrání sportovního majetku v majetku sportovních klubů a tělovýchovných jednot.
Zbylé prostředky ve výši 1,05 mld. Kč hodlá MŠMT poskytnout na rozšiřování a zkvalitňování sportovního majetku krajských měst a měst nad 10 tis. obyvatel a 0,6 mld. Kč MMR hodlá poskytnout na projekty obcí do 10. tis. obyvatel.
Tato města a obce však kromě nesrovnatelně lepších finančních poměrů, než mají sportovní spolky, nemusí svá zařízení na rozdíl od sportovních spolků nijak evidovat v rejstříku sportovních zařízení, což je pro sportovní spolky podmínka pro udělení dotace, takže stát nemá absolutně žádný přehled, zda ve městě už nestojí sportovní zařízení v majetku sportovních spolků nebo školské sportovní zařízení v nedobrém stavu, vyžadujícím neodkladnou rekonstrukci a nově opravené nebo vystavěné sportovní zařízení ze státního rozpočtu nebude pro sportovní spolky nekalou konkurencí, která jen urychlí další chátrání sportovního zařízení v jejich majetku.
Kromě toho města a obce, na rozdíl od sportovních spolků nemají žádnou podmínku provozovat svá sportovní zařízení na nekomerční bázi, takže stát vůbec netuší, zda státní dotace na výstavbu obecních sportovních zařízení nebude městům a obcím vytvářet další zdroje do rozpočtu, které na bázi vstupného či nájemního bude tahat z kapes sportumilovných občanů obce či města, takže v konečném důsledku nepůjde o žádnou státní podporu sportu, ani o dotaci na snižování finanční spoluúčasti sportovců a sportujících občanů na provozování sportu a pohybových aktivit, jak ukládá Koncepce Sport 2025.
A po odklonění zdrojů sportovního prostředí z loterií a hazardu směrem k rozpočtu obcí, které v mnoha případech takto získané nové zdroje (až na čestné výjimky) používají na zcela jiné účely než podporu sportu, tak jde o další nepřátelský krok státu vůči sportovnímu prostředí a sportovní infrastruktuře a nová vláda se ke sportu, přes řadu osobních příslibů samotného premiéra, chová stejně přehlíživě a likvidačně, jako většina vlád po roce 1990.
Nevím, zda vůbec a jak pozorně četli ti zástupci státu, kteří jsou z peněz daňových poplatníků a též více než dvou milionů sporu milovných občanů placeni za to, aby dle vládní Koncepce Sport 2025 veřejnou službu v oblasti podpory sportu realizovali, četli Bílou knihou Evropské komise o sportu z roku 2008.
Asi ne, protože jinak by zjistili, jak moc se současná politika státu v ČR směrem k podpoře sportu liší od oficiálního dokumentu EK. Ne náhodou lze na řadě příkladů, cifer a statistických údajů doložit, že navzdory hrdé historii českého sportovního prostředí je dnes sport v ČR v rámci Evropské unii totální popelkou a zdravotní stav české populace, míra obezity, počet pohybově neaktivních lidí, a to i v nejmladší generaci, délka průměrného věku ve zdraví a programy aktivního stárnutí seniorů jsou nejhorší v rámci celé Evropy.
Je to nebetyčná ostuda, která budoucí generace zatíží obrovskými vícenáklady na zdravotnictví a nekonkurenceschopností pohybové gramotnosti, produktivity, zdravotního stavu a aktivity českého národa v konkurenci většiny evropských států. Tam totiž respektují neopominutelný fakt, že už více než 10 let státníci z EU (na rozdíl od našich) chápou, že sport má zvláštní společenskou roli jakožto nástroj sociálního začlenění a integrace a že je důležitým nástrojem podpory mezikulturního dialogu a mimořádným způsobem přispívá k rozvoji a prosazování zásadních společenských, kulturních a výchovných hodnot a hraje v evropské společnosti zvláště významnou roli, pokud jde o zdraví, vzdělávání, sociální integraci a kulturní hodnoty (z Bílé knihy EK o sportu z roku 2008).
Michal Kraus
(ps, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)
