Víte, kdo vás naučil nebát se vody, kdo vás naučil plavat a kde se to stalo? Stovky plavců, kterým některým už může být kolem šedesátky, to vědí. Stalo se to nejdříve v Gottwaldově nebo až v později v současném Zlíně, kde desítky let probíhají letní výcvikové kurzy pro rodiče a děti především pracovníků tehdejší Vysoké školy zemědělské, kterou nyní známe jako Českou zemědělskou univerzitu nebo také v plaveckém bazénu této univerzity v Praze v Suchdole.
Jedním z plaveckých instruktorů byl i stavební inženýr Ludvík Urban, který pracoval na vysoké škole nejdříve v oddělení zabývajícím se výstavbou suchdolského areálu a později jako technik a odborný asistent na Lesnické fakultě a později i Fakultě životního prostředí.
Kromě instruktora v plavání se Urban rovněž jako amatér věnoval i basketbalu, kterému se v době, kdy hrál hru pod vysokými koši za různé týmy mužů, říkalo košíková.
Basket hrál až do vysokého věku. Ostatně měl na to výšku kolem 190 centimetrů a vytrvalost s odhodláním, že si na košíkovou vždy našel čas. Naposled to bylo ještě v březnu 2020, než byla vládními usneseními uzavřena všechna sportoviště pro sportování amatérů.
Urbanovým oblíbeným plaveckým stylem byl delfín. Nesprávnému zato častému stylu, při kterém ženy při plavání neponořují hlavu, zase říkal "Á la, paní radová."
Přes dvě desítky let se jako odborný asistent snažil, aby budoucí bakaláři různých oborů si na cvičeních ze zeměměřictví naučili o trochu více dovedností a zapamatovali si o pár víc znalostí a hlavně, aby si už nikdy nepletli geodezii a geologii, třebaže se tyto obory liší jen dvěma slabikami.
Ludvík Urban byl u toho, když se od sedmdesátých let a další desetiletí poté mrňata z řad mladšího žactva učila na plaveckých kurzech plavat. Dokonce řada z těch novoplavců po čase přijela na podobný plavecký kurz zase se svými dětmi, aby se ta jejich mrňata naučila plavat zrovna tam, kde se přestali bát vody oni. Dohromady bylo těch plavců celkem určitě hodně přes tisíc, možná i dva tisíce.
„Tohle všechno jsem si uvědomil, když jsem v Motolském krematoriu v pondělí 7. prosince 2020 poslouchal písničky, které měl Ludvík Urban rád stejně jako plavání a basketbal. V nedožitých 83 letech začátkem prosince 2020 totiž Ludvík Urban zemřel a já jsem tento nekrolog napsal především jako poctu Ludvíkovi Urbanovi, ale dovolte mi to, i zároveň poctu dalším v roce 2020 zesnulým málo známým trenérům a trenérkám, cvičitelům a cvičitelkám, kteří v době, kdy naplno žili, tak trénovali, učili, školili v amatérském sportu stovky nebo dokonce tisíce dětí či dospělých v mnoha sportovních odvětvích. Čest jejich památce," poznamenal autor nekrologu a bývalý Urbanův kolega z pracoviště z ČZU v Praze Petr Skála.
Jedním z plaveckých instruktorů byl i stavební inženýr Ludvík Urban, který pracoval na vysoké škole nejdříve v oddělení zabývajícím se výstavbou suchdolského areálu a později jako technik a odborný asistent na Lesnické fakultě a později i Fakultě životního prostředí.
Kromě instruktora v plavání se Urban rovněž jako amatér věnoval i basketbalu, kterému se v době, kdy hrál hru pod vysokými koši za různé týmy mužů, říkalo košíková.
Basket hrál až do vysokého věku. Ostatně měl na to výšku kolem 190 centimetrů a vytrvalost s odhodláním, že si na košíkovou vždy našel čas. Naposled to bylo ještě v březnu 2020, než byla vládními usneseními uzavřena všechna sportoviště pro sportování amatérů.
Urbanovým oblíbeným plaveckým stylem byl delfín. Nesprávnému zato častému stylu, při kterém ženy při plavání neponořují hlavu, zase říkal "Á la, paní radová."
Přes dvě desítky let se jako odborný asistent snažil, aby budoucí bakaláři různých oborů si na cvičeních ze zeměměřictví naučili o trochu více dovedností a zapamatovali si o pár víc znalostí a hlavně, aby si už nikdy nepletli geodezii a geologii, třebaže se tyto obory liší jen dvěma slabikami.
Ludvík Urban byl u toho, když se od sedmdesátých let a další desetiletí poté mrňata z řad mladšího žactva učila na plaveckých kurzech plavat. Dokonce řada z těch novoplavců po čase přijela na podobný plavecký kurz zase se svými dětmi, aby se ta jejich mrňata naučila plavat zrovna tam, kde se přestali bát vody oni. Dohromady bylo těch plavců celkem určitě hodně přes tisíc, možná i dva tisíce.
„Tohle všechno jsem si uvědomil, když jsem v Motolském krematoriu v pondělí 7. prosince 2020 poslouchal písničky, které měl Ludvík Urban rád stejně jako plavání a basketbal. V nedožitých 83 letech začátkem prosince 2020 totiž Ludvík Urban zemřel a já jsem tento nekrolog napsal především jako poctu Ludvíkovi Urbanovi, ale dovolte mi to, i zároveň poctu dalším v roce 2020 zesnulým málo známým trenérům a trenérkám, cvičitelům a cvičitelkám, kteří v době, kdy naplno žili, tak trénovali, učili, školili v amatérském sportu stovky nebo dokonce tisíce dětí či dospělých v mnoha sportovních odvětvích. Čest jejich památce," poznamenal autor nekrologu a bývalý Urbanův kolega z pracoviště z ČZU v Praze Petr Skála.
(ps, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)
