V poslední době se začalo hovořit o české hymně. Co říkáte snahám o její úpravu, kterou navrhuje k široké diskusi předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval?
"Stalo se to, čemu my střelci říkáme, že byla vystřelena nemířená rána od boku. Nebylo to moc promyšlené, a pokud by někdo stál o můj názor, doporučil bych následující taktiku. Stáhnout tu iniciativu a omluvit se, že délku hymny, její melodii sportovci nechtějí měnit."
Když jste v Mexiku převzal zlatou olympijskou medaili a pak se hrála tehdy československá hymna, zpíval jste ji?
"Samozřejmě, jsem z hudební rodiny a tak jsem ji zpíval, ale Mexičané mi zahráli jenom českou část. Já jsem stále stál na stupních vítězů a čekal, že budou hrát i slovenskou část hymny a nic. Novozélanďan, který stál vedle mne na stupních vítězů, z nich sestoupil a nechápavě se na mne díval, jak pořád stojím na bedně a na něco čekám. Ještě, že jste se na to zeptal. O tom, že mi v Mexiku nezahráli slovenskou část československé hymny, to jsem si opět znovu připomenul."
Co pro vás jako pro sportovce v Mexiku znamenala tehdy hymna, kterou jste slyšel a jak jste prozradil, i jste ji také zpíval, dále státní vlajka vysoko na stožáru před vámi a stojící diváci, kteří vzdávali k československým státním symbolů úctu?
"Na to se nedá zapomenout. Byl to hluboký zážitek. Navíc, v době, kdy jsme byli v Mexiku na LOH, tak v Československu a nakonec i mezi námi sportovci v Mexiku panovala obrovská národní hrdost na to, co dokážeme. Lidé v hledištích, ale i soupeři nám tam moc fandili, protože jsme na olympiádu přicestovali ze země, která byla od srpna 1968 obsazená vojáky Varšavské smlouvy."
Jan Kůrka: O příkladné chování a projevy vlastenectví není zájem médií