Druhý srpnový čtvrtek krátce po jedné hodině po poledni přistála v Praze první část atletické výpravy z MS v Londýně. Mezi cestujícími byli i oštěpařská šampionka Barbora Špotáková a rovněž i její trenér Rudolf Černý.
Krátce poté se oba setkali se zástupci médií.
SportovníListy.cz byly na místě děje...
"Jsem první český trenér, který dostal medaili stejnou jako jeho svěřenec," pochlubil se hrdě Rudolf Černý novinářům, ale medaili jim neukázal, neboť si ji nechal v kufru. Co se stalo? Pořadatelé mistrovství světa v Londýně totiž přišli s novinkou a pro předávání cenných kovů si vzpomenuli i na ty, kteří atletky a atlety připravují.
Bára Špotáková tak při převzetí zlaté medaile dostala ještě v krabičce jednu malou pro kouče.
"No jo, jenže si ji zapomněl vzít sem," smála se jeho svěřenkyně, která své zlato měla pověšené na krku a vlastní medaili držela v ruce.
"Já na to holt nejsem ještě zvyklej," vysvětloval kouč s úsměvem.
Stojí za připomenutí, jak si Bára Špotáková pořizovala sbírku medailí.
Zlato z Londýna je totiž úspěchem obnovené spolupráce dvojice, která spolu slavila první velkou medaili na ME v Göteborgu v roce 2006 (stříbro), a také první titul mistryně světa v roce 2007 v Ósace. Následné přípravy na sezóny 2011, 2012 a 2014 probíhaly pod vedením Jana Železného s přestávkou po olympiádě v Londýně, kdy se pak Špotákové v roce 2013 narodil syn Janek. V roce 2015 pak Špotáková experimentovala s tréninkem sebe sama, aby se po devátém místě na MS v Pekingu vrátila před olympiádou v Riu právě k Rudolfu Černému.
A bylo to správné počínání. Loni Bára získala v Riu bronz, třebaže předtím měla na jaře zlomenou nohu, nu a letos, to už víte.
Bára Špotáková v pohodě docílila zlata v Londýně.
I když 66.76 metru je druhý nejkratší pokus na zlato v historii na MS a vítězný náskok od stříbrné Číňanky Li Ling-Wej činil půlmetr - na rozdíl čtyř a půl metru od na OH 2012.
"Bára po druhém hodu přiběhla, že je to zajišťovák," popisoval trenér Černý vlastní zívod, při kterém svěřenkyni sledoval z míst určeným pro doprovod závodníků ze vzdálenosti asi dvaceti až třiceti metrů. "Ale ony tyhle bývaj někdy nejlepší, více se soustředíte na techniku. Pak to už zase více rvala silou."
Soupeřky z let minulých sice prakticky vymizely, zbyly Němka Molitorová (sedmá) a Slovinka Ratejová (až devátá), ale výrazně se zvedla úroveň průměru.
"Dříve stačilo na finále 59 metrů, teď bylo už třetí rok za sebou potřeba 62 metrů," upozornil Černý na trend. Jeho slova potvrdila i fakta a čísla, neboť oštěpařky na pátém až osmém místě zase hodily nejdále v historii MS.
Nakonec to pro českou atletku dopadlo skvěle. Žádný pokus jiné oštěpařce už neuletěl a Špotáková tak mohla slavit svou jubilejní desátou medaili z vrcholných akcí nebo jedenáctou, počítá-li ještě zlato z univerziády.
(ps, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)
Krátce poté se oba setkali se zástupci médií.
SportovníListy.cz byly na místě děje...
"Jsem první český trenér, který dostal medaili stejnou jako jeho svěřenec," pochlubil se hrdě Rudolf Černý novinářům, ale medaili jim neukázal, neboť si ji nechal v kufru. Co se stalo? Pořadatelé mistrovství světa v Londýně totiž přišli s novinkou a pro předávání cenných kovů si vzpomenuli i na ty, kteří atletky a atlety připravují.
Bára Špotáková tak při převzetí zlaté medaile dostala ještě v krabičce jednu malou pro kouče.
"No jo, jenže si ji zapomněl vzít sem," smála se jeho svěřenkyně, která své zlato měla pověšené na krku a vlastní medaili držela v ruce.
"Já na to holt nejsem ještě zvyklej," vysvětloval kouč s úsměvem.
Stojí za připomenutí, jak si Bára Špotáková pořizovala sbírku medailí.
Zlato z Londýna je totiž úspěchem obnovené spolupráce dvojice, která spolu slavila první velkou medaili na ME v Göteborgu v roce 2006 (stříbro), a také první titul mistryně světa v roce 2007 v Ósace. Následné přípravy na sezóny 2011, 2012 a 2014 probíhaly pod vedením Jana Železného s přestávkou po olympiádě v Londýně, kdy se pak Špotákové v roce 2013 narodil syn Janek. V roce 2015 pak Špotáková experimentovala s tréninkem sebe sama, aby se po devátém místě na MS v Pekingu vrátila před olympiádou v Riu právě k Rudolfu Černému.
A bylo to správné počínání. Loni Bára získala v Riu bronz, třebaže předtím měla na jaře zlomenou nohu, nu a letos, to už víte.
Bára Špotáková v pohodě docílila zlata v Londýně.
I když 66.76 metru je druhý nejkratší pokus na zlato v historii na MS a vítězný náskok od stříbrné Číňanky Li Ling-Wej činil půlmetr - na rozdíl čtyř a půl metru od na OH 2012.
"Bára po druhém hodu přiběhla, že je to zajišťovák," popisoval trenér Černý vlastní zívod, při kterém svěřenkyni sledoval z míst určeným pro doprovod závodníků ze vzdálenosti asi dvaceti až třiceti metrů. "Ale ony tyhle bývaj někdy nejlepší, více se soustředíte na techniku. Pak to už zase více rvala silou."
Soupeřky z let minulých sice prakticky vymizely, zbyly Němka Molitorová (sedmá) a Slovinka Ratejová (až devátá), ale výrazně se zvedla úroveň průměru.
"Dříve stačilo na finále 59 metrů, teď bylo už třetí rok za sebou potřeba 62 metrů," upozornil Černý na trend. Jeho slova potvrdila i fakta a čísla, neboť oštěpařky na pátém až osmém místě zase hodily nejdále v historii MS.
Nakonec to pro českou atletku dopadlo skvěle. Žádný pokus jiné oštěpařce už neuletěl a Špotáková tak mohla slavit svou jubilejní desátou medaili z vrcholných akcí nebo jedenáctou, počítá-li ještě zlato z univerziády.
(ps, SportovníListy.cz, foto: Petr Skála)
