Vaše první dojmy po návratu domů?
"Šestidenní jsem dojel se zánětem žil na ruce. Musel jsem vyhledat lékaře, tak se snad dám brzy do pořádku. Vůbec jsem netušil, že mně letošní soutěž tak pěkně sedne. Chvílemi jsem se nepoznával (úsměv), nějak podezřele se mi ve Španělsku daří. Dvakrát jsem tam uspěl na bednu před třemi lety při mistrovství Evropy ještě jako junior."
Místo husqvarny jste startoval na Šestidenní s motocyklem KTM…
"Osobně mně změna motorky pomohla, měl jsem ji od Víti Kuklíka. Byla skvělá a chtěl bych na tuto značkou sednout i příští sezonu."
Bez rozdílu kategorie jste skončil padesátý první úplně ze všech...
"Původně jsem si přál elitní šedesátku, takže můžu říct, že jsem osobní cíl splnil a ani mě nemrzí, že jsem nakonec těsně nedal padesátku, byť k tomu chyběly necelé tři vteřiny. Klubáci jsou zvyklí, že nastupují do již rozbité tratě po trofikách. Jenže tentokrát výrazně rozdílné podmínky při závěrečném motokrosu připravili španělští organizátoři jakoby nám naschvál. Naprosto nesmyslně před startem klubových týmů prolili trať vodou a pustili nás do hlubokýho bláta. Osobně mně bláto až tolik nevadí, jenže trofíci jeli už na vysychající trati, a to je obrovský rozdíl. Třeba bych byl v padesátce a třeba taky ne. Sám si hodně cením druhého místa klubáků v kategorii é-tři."
Srovnejte letošní Šestidenní s tou loňskou.
"Loni jsme v soutěži klubových týmů získali bronzovou medaili a bylo to skvělý. Teď trochu závidím českým trofíkům, ale na druhou stranu jim to moc přeju. Kdo ví, kdy bude mít české enduro zase takovou kliku jako letos? Taky toužím být jednou při tom v týmu World Trophy. Při letošní Šestidenní se potvrdilo, jak moc nás oslabilo zranění Víti (Kuklíka). Vždyť jsme se spolu honili celou sezonu před nešťastným mistrákem ve Mšeně v desetinkách sekundy. Naproti tomu nás Mára Borák při tom pechu podržel."