Je to odborný název pro tzv. nádechové potápění, které řadíme mezi vodní sporty. V češtině je známe také jako volné potápění, což znamená potápění bez dýchacíhco přístroje, tedy pouze s kyslíkem, který má potápěč v plicích na jedno nadechnutí.
V cestopisných dokumetárních filmech známe tento způsob potápění z tichomořských ostrovů, kde se vycvičené plavkyně potápějí, aby ve volné přírodě lovily perlorodky. Jsou to mladé dívky, které si během této nelehké činnosti vypěstovaly neuvěřitelný objem plic a naučily se úsporně využívat nadechnutý vzduch, aby pod vodu vydržely co nejdéle, protože perlorodky se ukrývají poměrně hluboko. Jistě si dovedeme představit, jak se asi tato činnost podepsisuje na jejich zdraví a jakou cenu má takto vylovená perla. Druhým kontroverzním typem tohoto potápění je lov s harpunou.

 
Sportovní nádechové potápění je ovšem něco úplně jiného. Rozděluje se na disciplíny, ve kterých bylo vytvořeno několik světových rekordů. Jedná se o statickou apneu, což je potopení na výdrž v klidovém stavu. Plavec splývá na hladině s obličejem ponořeným do vody. Tato disciplína se provozuje v bazénu. Světový rekord v ní vytvořil Francouz Stephane Mifsud, který vydržel takto pod vodou na jeden nádech 11 minut a 35 sekund. V ženské disciplíně drží dosavadní rekrod Dánka Natalia Molchanova s časem 8 minut a 23 sekund.
Druhou soutěžní disciplínou je dynamická apnea. Je to plavání pod vodou s ploutvami nebo bez nich  a měří se při ní nejen čas, ale také vzdálenost, kterou sportovec uplave.

 
Ti z nás, kteří se  rádi potápějí znají rekreační nádechové potápění, nebo také šnorchlování. Je to plavání po hladině s maskou a dýchací trubicí, která ovšem umožňuje dýchání. Provozuje se tam, kde lze pozorovat život pod vodní hladinou, takže se šnorchlování stalo velmi oblíbenou  a vyhledávanou zábavou.

Foto © Depositphotos.com/shalamov