Každý, kdo rád chodí kolem vodních ploch nebo toků je dobře zná. Říká se jim tiší blázni, protože zpravidla sedí dlouhé hodiny na břehu a jen tiše zírají do vody a vadí jim každý hluk nebo prudší pohyb. Co je tady na této činnosti sportovního?
Rekreační i sportovní rybaření se takto může jevit, i když i tady je třeba vyvinout velkou míru aktivního pohybu. Rybáři jen nesedí na břehu, ale starají se o vodní toky a přírůstky ryb, pořádají brigády na čištění břehů a vodních koryt, v zimě chodí prosekávat zamrzlé hladiny, aby ryby mohly dýchat a také pořádají soutěže v rybolovu.

A pokud si chtějí skutečně odpočinout, musí hledat ta správná místa, kde ryby berou, dokonce je tam chodí přikrmovat, aby je nalákali a možná jednou za čas nějakou také chytli. Nejsou to ovšem žádní krvežíznivci, mnozí ulovené ryby zas pouští zpět do vody a nejen proto, že nesplňují míry, které jsou pro jejich lov stanoveny.
Za vrchol rybářské sezoby jsou považovány výlovy a ten, kdo se jich někdy zúčastnil může potvrdit, že s větší fyzickou zátěží se jen zřídkakdy setkal. Sportovní rybaření není zdaleka jen sezení na břehu a čekání, až ryba zabere, ale když už zabere, tak je to sport plný adrenalinu a fyzické námahy. Může se mu věnovat ten, kdo má rád přírodu, čerstvý vzduch a ticho, ale v případě potřeby dokáže také pořádně zabrat.

Foto © Depositphotos.com/monkeybusiness