K setkání zástupců médií se středočeskými kanoisty s Martinem Fuksou a
s jeho mladším bratrem Petrem Fuksou v Praze ve středu 28. srpna 2024
byl důvod. Pro oba vodáky skončila sezóna a byla především pro
vlajkonoše české výpravy nesoucí státní vlajku při zakončení olympiády
Martina Fuksu velmi úspěšná.
„No jasně, letošní sezona nemohla dopadnout lépe,“ má jasno držitel zlaté olympijské medaile Martin Fuksa.
Jak jste tu medaili oslavil?
„Největší oslavy byly hned po vítězství v Českém domě v Paříži. Měl jsem medaili celou dobu na krku, tak se docela pronesla. Hlídám si ji. Medaile mám rád. Tahle je navíc hezký kousek, nechtěl bych, aby se zničila."
Kam si ji uložíte?
„Tahle asi do prádelny, kde věším všechny medaile, nepůjde. Nebo možná jo, ale nechám ji v krabičce. A až budeme mít hotový barák, tak si ji v něm vystavím."
Olympijská medaile byla to poslední, co vám v kariéře chybělo. Cítíte i vy osobně, že už jste dosáhl na vše?
"Vlastně si to pořád moc neuvědomuju. Je hezké, když někam jdu a lidi mi řeknou: Martin Fuksa, olympijský vítěz. Pořád si ale říkám: Ty jo, to je nějaké divné."
Poznávají vás lidé na ulici?
„Tady v Praze moc ne, lidí je tu hodně a každý si hledí svého. Ale v Nymburce, to jo. Přivítali nás na náměstí a když jsem pak šel do restaurace, kam chodím na obědy, někteří chtěli fotky, gratulovali mi a vyptávali se. Je to hezké."
Váš otec Petr říkal, jak rybáři podél Labe nejsou moc rádi, když kolem nich trénujete. Vzali vás i oni na milost?
„Rybáři byli jedni z prvních, co se se mnou přišli vyfotit. Doufám, že si to budou pamatovat. Nebo taky kolem řeky vede cyklostezka. Jezdí na ní hodně lidí a po Paříži snad úplně každý něco zařval: Hele, to je on! Ten vyhrál olympiádu! Fuksa! Jak se to nad vodou nese, je všechno slyšet."
Jak na olympijský závod vzpomínáte?
„Za úspěchy se moc neohlížím, což platí i v tomto případě. Koukám se dopředu, po Paříži jsme měli Uzbekistán, teď se těším na volno a jak si odpočinu, pak příprava a další rok mistrovství Evropy v Račicích."
Takže jste se hned vrátil do tréninku na světový šampionát?
„Ani ne. Byl jsem si jistý, že do Uzbekistánu pojedu. I když to samozřejmě jiné bylo. Normálně chodím dřív spát a všechno poctivě odtrénuju, tentokrát jsem občas zvolnil. Navíc pak jsem do Uzbekistánu přijel a měl ještě nějaké střevní potíže, takže příprava nebyla úplně ideální. Chtěl jsem samozřejmě zlato, nakonec jsem měl stříbro. Ale hlavní byla Paříž."
Nyní už vás čekají týdny volna bez vody?
„Ano. I když vlastně… Mám 58 mistrovských titulů. V půlce září je ještě mistrovství republiky na pět kilometrů na singlu i na deblu. Mohl bych mít šedesát…
Na co se nyní těšíte?
„Nejvíc bych se těšil, kdybych mohl na chvíli vypadnout někam pryč. Být jenom s dcerou Emily a s manželkou Áňou. Jen my, nikdo jiný. Což asi nepůjde. Ale těším se. Nečeká mě žádný trénink, takže jsem bez stresu a tlaku. Těším se, až si dám něco dobrého, kafíčko. Taky že si naplánujeme nějaký výlet po Česku."
Jak dlouho budete bez tréninku?
„Taťka s dědou mi dali volnou ruku. Záleží na mně. Až budu chtít, začnu. Zase si ale myslím, že si člověk na pohodu nemůže moc zvyknout. Takže v září a v půlce října na chvíli vypustím a pak pomalu začnu. Nejprve třeba jen jednou denně a spíš to, co mě bude bavit. Naplno do tréninku budu šlapat až od ledna."
Chystáte nějaké změny?
„Samozřejmě se říká, že když něco funguje, nic se měnit nemá. Jenže já jsem spíš zastánce, aby se člověk neustále posouval. Takže v hlavě mám prvky, které bych mohl zkusit, a mohl pak pokračovat třeba až do olympijských her v Los Angeles 2028."
V Paříži jste říkal, že se možná zkusíte víc zaměřit na debl s bratrem Petrem. Už jste se rozhodl?
„Myslím, že to nějak vyplyne. Je potřeba se rozjíždět na singlu. Budeme se snažit na něm zamakat, ale ještě uvidíme."
Setkání se zúčastnil vedle Martina Fuksy také jeho bratr Petr, jehož v ten den ještě čekala zkouška na vysoké škole Palestra, kde studuje bakalářský obor.
Je pravá a zlatá
Vyhrál zlatou, když jsem měl narozeniny
Čeká mne zkouška na vysoké škole
Martin Fuksa je olympijským vítězem na 1000 metrů od 9. srpna 2024
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu? Více na facebookovém profilu webu SportovníListy.cz zde.
Jak říkám...
„No jasně, letošní sezona nemohla dopadnout lépe,“ má jasno držitel zlaté olympijské medaile Martin Fuksa.
Jak jste tu medaili oslavil?
„Největší oslavy byly hned po vítězství v Českém domě v Paříži. Měl jsem medaili celou dobu na krku, tak se docela pronesla. Hlídám si ji. Medaile mám rád. Tahle je navíc hezký kousek, nechtěl bych, aby se zničila."
Kam si ji uložíte?
„Tahle asi do prádelny, kde věším všechny medaile, nepůjde. Nebo možná jo, ale nechám ji v krabičce. A až budeme mít hotový barák, tak si ji v něm vystavím."
Olympijská medaile byla to poslední, co vám v kariéře chybělo. Cítíte i vy osobně, že už jste dosáhl na vše?
"Vlastně si to pořád moc neuvědomuju. Je hezké, když někam jdu a lidi mi řeknou: Martin Fuksa, olympijský vítěz. Pořád si ale říkám: Ty jo, to je nějaké divné."
Poznávají vás lidé na ulici?
„Tady v Praze moc ne, lidí je tu hodně a každý si hledí svého. Ale v Nymburce, to jo. Přivítali nás na náměstí a když jsem pak šel do restaurace, kam chodím na obědy, někteří chtěli fotky, gratulovali mi a vyptávali se. Je to hezké."
Váš otec Petr říkal, jak rybáři podél Labe nejsou moc rádi, když kolem nich trénujete. Vzali vás i oni na milost?
„Rybáři byli jedni z prvních, co se se mnou přišli vyfotit. Doufám, že si to budou pamatovat. Nebo taky kolem řeky vede cyklostezka. Jezdí na ní hodně lidí a po Paříži snad úplně každý něco zařval: Hele, to je on! Ten vyhrál olympiádu! Fuksa! Jak se to nad vodou nese, je všechno slyšet."
Jak na olympijský závod vzpomínáte?
„Za úspěchy se moc neohlížím, což platí i v tomto případě. Koukám se dopředu, po Paříži jsme měli Uzbekistán, teď se těším na volno a jak si odpočinu, pak příprava a další rok mistrovství Evropy v Račicích."
Takže jste se hned vrátil do tréninku na světový šampionát?
„Ani ne. Byl jsem si jistý, že do Uzbekistánu pojedu. I když to samozřejmě jiné bylo. Normálně chodím dřív spát a všechno poctivě odtrénuju, tentokrát jsem občas zvolnil. Navíc pak jsem do Uzbekistánu přijel a měl ještě nějaké střevní potíže, takže příprava nebyla úplně ideální. Chtěl jsem samozřejmě zlato, nakonec jsem měl stříbro. Ale hlavní byla Paříž."
Nyní už vás čekají týdny volna bez vody?
„Ano. I když vlastně… Mám 58 mistrovských titulů. V půlce září je ještě mistrovství republiky na pět kilometrů na singlu i na deblu. Mohl bych mít šedesát…
Na co se nyní těšíte?
„Nejvíc bych se těšil, kdybych mohl na chvíli vypadnout někam pryč. Být jenom s dcerou Emily a s manželkou Áňou. Jen my, nikdo jiný. Což asi nepůjde. Ale těším se. Nečeká mě žádný trénink, takže jsem bez stresu a tlaku. Těším se, až si dám něco dobrého, kafíčko. Taky že si naplánujeme nějaký výlet po Česku."
Jak dlouho budete bez tréninku?
„Taťka s dědou mi dali volnou ruku. Záleží na mně. Až budu chtít, začnu. Zase si ale myslím, že si člověk na pohodu nemůže moc zvyknout. Takže v září a v půlce října na chvíli vypustím a pak pomalu začnu. Nejprve třeba jen jednou denně a spíš to, co mě bude bavit. Naplno do tréninku budu šlapat až od ledna."
Chystáte nějaké změny?
„Samozřejmě se říká, že když něco funguje, nic se měnit nemá. Jenže já jsem spíš zastánce, aby se člověk neustále posouval. Takže v hlavě mám prvky, které bych mohl zkusit, a mohl pak pokračovat třeba až do olympijských her v Los Angeles 2028."
V Paříži jste říkal, že se možná zkusíte víc zaměřit na debl s bratrem Petrem. Už jste se rozhodl?
„Myslím, že to nějak vyplyne. Je potřeba se rozjíždět na singlu. Budeme se snažit na něm zamakat, ale ještě uvidíme."
Setkání se zúčastnil vedle Martina Fuksy také jeho bratr Petr, jehož v ten den ještě čekala zkouška na vysoké škole Palestra, kde studuje bakalářský obor.
Martin Fuksa je olympijským vítězem na 1000 metrů od 9. srpna 2024
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu? Více na facebookovém profilu webu SportovníListy.cz zde.
(Petr Skála pro SportovniListy.cz, koláž a foto: Petr Skála)
