Když začínala, nikdo ji neznal. Rychlobruslení nebylo tak populárním sportem jako fotbal nebo gymnatika. Na první pohled klukovský typ se šelmovskýma očima, jemnými rysy, hubená, vytáhlá, ale ke všemu odhodlaná. Ostatně, kdyby taková nebyla, nikdy by nedosáhla na stupně vítězů, na kterých dnes stojí hodně pevně.
Martina Sáblíková se pod tíží zlatých medailí a významných ocenění jen prohýbá, ale nic není zadarmo. Platí za to nesmírnou dřinou, nezměrným úsilím, vytrvalostí  a odhodláním, ztrátou soukromí. Tato křehká dívka nezná nic jiného, než svůj milovaný sport.
Dlužno říci, že svých úspěchů dosáhla jako jedna z mála opravdu sama, podmínky, které  by k tréninku potřebovala jí v naší zemi nikdo nevytvořil. Když začala vítězit, slibovali jí postavit stadion s rychlobruslařskou dráhou, ale stále zůstává jen u slov. Její úspěchy si ale každý pochvaluje  a Česko se jimi pyšní.

A pyšní se nejen jejími úspěchy rychlobruslařskými, ale i cyklistickými, jak ostatně dokázala právě v letošní sezoně. Od startu na prestižních závodech ji neodvrátilo ani nepříjemné zranění po pádu, které zpočátku hrozilo i vyřazením z hlavního sportu, což se, naštěstí, nepotvrdilo.
Dnes už si Martina může dovolit jezdit trénovat do nesrovnatelně lepších podmínek do ciziny. Je všestranným sportovním talentem, který se rodí jednou za sto let. Kdo ji ale jednou v podmínkách, které vytváří Česko pro rychlobruslařský sport nahradí, to je skutečně ve hvězdách.

Foto © Depositphotos.com/ sportlibrary