AČR zneužil příležitosti změny stanov, uložené novým Občanským zákoníkem, a vložil do nich nová ustanovení, která slouží výhradně k získání monopolního postavení v oblasti sdružování při provozování automobilového a motocyklového sportu v České republice. Tím si AČR nezákonně navyšuje vlastní nereálnou členskou základnu, protože počet členů přímo souvisí se státními dotacemi. Drtivá většina takto netransparentně připsaných členů se jimi stává navíc nedobrovolně a nevědomky.
Podobná praxe není známá nikde na světě a ani mezinárodní organizace FIA a FIM při akcích pořádaných dle jejich řádů něco podobného nevyžadují.
Městský soud v Praze tak rozhodl, že některá ustanovení stanov AČR z listopadu 2014 jsou v rozporu s principem svobodného a dobrovolného sdružování, stejně jako demokratických zásad spolkové činnosti.
Soud především zakázal používat ustanovení, podle kterého každý, kdo chce získat závodnickou licenci, se musí stát automaticky, povinně a dobrovolně-nedobrovolně členem AČR. Zablokován je též diskriminační bod stanov, který znemožňuje právo volit a být volen do orgánů AČR a hlasovat či jiným způsobem rozhodovat o činnosti AČR pro velkou část členů spolku. Stanovy také znemožňují lidem, kteří by byli členem jakéhokoliv jiného spolku s obdobným předmětem činnosti, volit a být volen do orgánů AČR, zakazují dokonce být statutárním orgánem, členem výboru nebo revizní komise (revizorem) pobočných spolků AČR.
Soud také jmenovitě zmínil kuriózní ustanovení, které stanoví povinnost všech členů dodržovat Etický kodex AČR, který např. zakazuje členům AČR domáhat se svých práv soudní cestou a de facto si také stěžovat na vedení klubu.
Městský soud rovněž vyslovil zákaz používat absurdních ustanovení v žádosti o licenci jezdce, licenci soutěžícího, týmové členství stejně jako v žádosti o vystavení licence činovníka. Neplatná je tedy formulace, kterou žadatelé současně s žádostí mají brát na vědomí, že se s vydáním příslušné licence automaticky stávají členem AČR.