Šotolina, slepé horizonty a desítky metrů dlouhé skoky. To je charakteristika Finské rally. Ta platí za jednu za nejrychlejší soutěž celého šampionátu a také za podnik, kde málokdy vyhrává někdo jiný, než finští, respektive skandinávští jezdci.
Finská rally, nebo také Rally tisíce jezer, bývá občas pro hladké, rychlé šotolinové cesty označována jako Velkou cenou rally či Velkou cenou na šotolině. Od počátku patří k nejnavštěvovanějším sportovním událostem ve Finsku.
První ročník stálice Mistrovství světa rally se uskutečnil v roce 1951 a do světa rallyových závodů přinesl malou revoluci. Jyväskylän Suurajot, jak se rally v úvodních ročních jmenovala, se jako první závod v historii jel v modelu krátkých rychlostních zkoušek.
Původně v tomto závodě startovali výhradně severští jezdci, ovšem s přibývajícími ročníky se jeho věhlas jakožto mimořádně rychlé rally šířily do ostatních evropských států – od roku 1959 se Finská rally mohla pyšnit statusem podniku Mistrovství Evropy v rally. Se založením světového šampionátu v roce 1973 se Suomen ralli, jak se jí říká ve Finsku, stala nedílnou součástí tohoto celosvětového rallyového kolotoče. Účast světových jezdců jí vynesla ještě větší prestiž a návštěvnost.
Počátky rallye ve Finsku
Za zrodem Finské rally stojí touha skandinávských posádek zúčastnit se Rally Monte Carlo, která byla pro tehdejší jezdce to samé, co pro piloty F1 Velká cena Monaka – vrcholem všeho. Jenže FIA dovolovala pouze omezený počet 14 posádek z Finska a Švédska.
Posádky se původně rekrutovaly z umístění, kterého dosáhly v závodě Hanko. Ten se však profilem trasy i pravidly od Monte Carla značně lišil a tak závodníci začali volat po soutěži, která by byla Monte Carlu typově podobnější.
Navrhovaná soutěž v Jyväskylä dostala zelenou hned v roce 1951 a na start úvodního ročníku se postavilo 26 soutěžních vozů. Před nimi stál úkol zdolat 1 700 kilometrů dlouhý okruh z laponského Rovaniemi přes Kokkolu a Oulu zpět do Jyväskylä. Historicky prvním vítězem se stal Arvo Karlsson s vozem Austin Atlantic. Následující roky se zvyšoval nejen počet účastníků, ale také délka závodu. V první dekádě také vzniknul dobře známý název Rally Tisíce jezer.
Renomé soutěže, jakožto nejlépe organizovaného podniku po Rally Monte Carlo, rostlo geometrickou řadou a v 60. letech minulého století se Finské rally účastnily desítky posádek ze zahraničí. Stejně tak rostla popularita mezi diváky, což ale organizátorům dělalo také nepříjemné starosti. Například v polovině 60. let už muselo na bezpečnost diváků dohlížet na 1200 dobrovolníků, v roce 1968 už jich bylo na 3 000.
Sedmdesátá léta se nesla ve znamení ještě vyšší popularity mezi diváky, kterých se pravidelně sjíždělo několik set tisíc, nicméně pomalu opadal zájem zahraničních jezdců. A důvod byl poněkud kuriózní – neutuchající dominance skandinávských jezdců. V 70. letech byla také zrušena slavná kopcovitá erzeta Harju z důvodu toho, že Jyväskylä zakázalo vjezd do města soutěžní strojům.
Finská rally 70. let také musela bojovat o pozici mezi podniky Mistrovství světa. Rozšíření počtu závodů Finsku naštěstí účast garantoval, díky čemuž se začaly chtě nechtě vracet také zahraniční týmy. To už se závodu účastnilo přes 130 soutěžních posádek.
Pro rok 1980 Rally Tisíce jezer přišla o pohár konstruktérů, takže body se počítaly pouze jezdcům. To ale nemělo vliv na návštěvnost, která v polovině 80. let stabilně dosahovala půl milionu diváků, na které dohlíželo přes 5 tisíc traťových komisařů.
V tu samou dobu začala do závodu zasahovat FIA rychlostními omezeními a organizátoři byli nucení používat umělé šikany ke zpomalení jezdců. Mnohdy se totiž stávalo, že se do cíle dostala sotva polovina startovního pole a začaly se hromadit také smrtelné nehody nejen diváků, ale i traťových komisařů, o jezdcích nemluvě. Pro představivost, Hannu Mikkola zajel v roce 1983 erzetu Ouninpohja o téměř 12 minut rychleji, než o čtyři roky dříve!
V devadesátých letech začala Finskou rally sponzorovat olejářská společnost Neste a v roce 1993 organizátoři přišli se zajímavou myšlenkou super rychlostní zkoušky, která vznikla na svahu Himos lyžařského střediska Jämsä. Okamžitě si mezi diváky získala obrovskou popularitu kvůli přehlednosti. Nicméně ani takto převratné novinky nedokázaly zabránit odlivu diváků z důvodu snížení ranku soutěže. Kvůli rotaci podniků Mistrovství světa v rally Finsko bylo v letech 94-96 zařazeno do nižší kategorie.
Nové tisíciletí se neslo ve znamení změn místa konání soutěže a také rozvržení do dvou místo tří dní. Marcus Grönholm vyhrál do roku 2010 sedm ročníků a ještě víc zdůrazni dominanci finských jezdců, kteří od roku 1951 nevyhráli pouze 12x.
Nejúspěšnějšími jezdci jsou Hannu Mikkola a Marcus Grönholm se sedmi prvenstvími. Následuje Markku Alén se šesti a Tommi Mäkinen s pěti. Jediným zahraničním pilotem, který dokázal vyhrát více než jednou je Sébastien Loeb.
Finská rally, nebo také Rally tisíce jezer, bývá občas pro hladké, rychlé šotolinové cesty označována jako Velkou cenou rally či Velkou cenou na šotolině. Od počátku patří k nejnavštěvovanějším sportovním událostem ve Finsku.
První ročník stálice Mistrovství světa rally se uskutečnil v roce 1951 a do světa rallyových závodů přinesl malou revoluci. Jyväskylän Suurajot, jak se rally v úvodních ročních jmenovala, se jako první závod v historii jel v modelu krátkých rychlostních zkoušek.
Původně v tomto závodě startovali výhradně severští jezdci, ovšem s přibývajícími ročníky se jeho věhlas jakožto mimořádně rychlé rally šířily do ostatních evropských států – od roku 1959 se Finská rally mohla pyšnit statusem podniku Mistrovství Evropy v rally. Se založením světového šampionátu v roce 1973 se Suomen ralli, jak se jí říká ve Finsku, stala nedílnou součástí tohoto celosvětového rallyového kolotoče. Účast světových jezdců jí vynesla ještě větší prestiž a návštěvnost.
Počátky rallye ve Finsku
Za zrodem Finské rally stojí touha skandinávských posádek zúčastnit se Rally Monte Carlo, která byla pro tehdejší jezdce to samé, co pro piloty F1 Velká cena Monaka – vrcholem všeho. Jenže FIA dovolovala pouze omezený počet 14 posádek z Finska a Švédska.
Posádky se původně rekrutovaly z umístění, kterého dosáhly v závodě Hanko. Ten se však profilem trasy i pravidly od Monte Carla značně lišil a tak závodníci začali volat po soutěži, která by byla Monte Carlu typově podobnější.
Navrhovaná soutěž v Jyväskylä dostala zelenou hned v roce 1951 a na start úvodního ročníku se postavilo 26 soutěžních vozů. Před nimi stál úkol zdolat 1 700 kilometrů dlouhý okruh z laponského Rovaniemi přes Kokkolu a Oulu zpět do Jyväskylä. Historicky prvním vítězem se stal Arvo Karlsson s vozem Austin Atlantic. Následující roky se zvyšoval nejen počet účastníků, ale také délka závodu. V první dekádě také vzniknul dobře známý název Rally Tisíce jezer.
Renomé soutěže, jakožto nejlépe organizovaného podniku po Rally Monte Carlo, rostlo geometrickou řadou a v 60. letech minulého století se Finské rally účastnily desítky posádek ze zahraničí. Stejně tak rostla popularita mezi diváky, což ale organizátorům dělalo také nepříjemné starosti. Například v polovině 60. let už muselo na bezpečnost diváků dohlížet na 1200 dobrovolníků, v roce 1968 už jich bylo na 3 000.
Sedmdesátá léta se nesla ve znamení ještě vyšší popularity mezi diváky, kterých se pravidelně sjíždělo několik set tisíc, nicméně pomalu opadal zájem zahraničních jezdců. A důvod byl poněkud kuriózní – neutuchající dominance skandinávských jezdců. V 70. letech byla také zrušena slavná kopcovitá erzeta Harju z důvodu toho, že Jyväskylä zakázalo vjezd do města soutěžní strojům.
Finská rally 70. let také musela bojovat o pozici mezi podniky Mistrovství světa. Rozšíření počtu závodů Finsku naštěstí účast garantoval, díky čemuž se začaly chtě nechtě vracet také zahraniční týmy. To už se závodu účastnilo přes 130 soutěžních posádek.
Pro rok 1980 Rally Tisíce jezer přišla o pohár konstruktérů, takže body se počítaly pouze jezdcům. To ale nemělo vliv na návštěvnost, která v polovině 80. let stabilně dosahovala půl milionu diváků, na které dohlíželo přes 5 tisíc traťových komisařů.
V tu samou dobu začala do závodu zasahovat FIA rychlostními omezeními a organizátoři byli nucení používat umělé šikany ke zpomalení jezdců. Mnohdy se totiž stávalo, že se do cíle dostala sotva polovina startovního pole a začaly se hromadit také smrtelné nehody nejen diváků, ale i traťových komisařů, o jezdcích nemluvě. Pro představivost, Hannu Mikkola zajel v roce 1983 erzetu Ouninpohja o téměř 12 minut rychleji, než o čtyři roky dříve!
V devadesátých letech začala Finskou rally sponzorovat olejářská společnost Neste a v roce 1993 organizátoři přišli se zajímavou myšlenkou super rychlostní zkoušky, která vznikla na svahu Himos lyžařského střediska Jämsä. Okamžitě si mezi diváky získala obrovskou popularitu kvůli přehlednosti. Nicméně ani takto převratné novinky nedokázaly zabránit odlivu diváků z důvodu snížení ranku soutěže. Kvůli rotaci podniků Mistrovství světa v rally Finsko bylo v letech 94-96 zařazeno do nižší kategorie.
Nové tisíciletí se neslo ve znamení změn místa konání soutěže a také rozvržení do dvou místo tří dní. Marcus Grönholm vyhrál do roku 2010 sedm ročníků a ještě víc zdůrazni dominanci finských jezdců, kteří od roku 1951 nevyhráli pouze 12x.
Nejúspěšnějšími jezdci jsou Hannu Mikkola a Marcus Grönholm se sedmi prvenstvími. Následuje Markku Alén se šesti a Tommi Mäkinen s pěti. Jediným zahraničním pilotem, který dokázal vyhrát více než jednou je Sébastien Loeb.
(ps, skoda-auto.cz, SportovníListy.cz, foto: skoda-auto.cz)
