Jak pravil Malý Bonaparte, tedy mafiánský boss ve filmu "Někdo to rád horké" na sjezdu Přátel italské opery: "Je tomu už mnoho let, co jsem se zvolil z Vašich řad a snad můžu říct sám, že jste volili dobře..."
No, je to jenom film a mohlo by to být k pousmání, ale je zvláštní, že se mi tato věta vybaví vždy při úvahách nad motoristickým sportem... Byť je to podobnost jistě jenom čistě náhodná, navíc naše reálná skutečnost může být i daleko horší, píše v komentáři Zdeněk Vrátníček z UAMK.
Ano, podle některých máme totiž i u nás podobnou organizaci, jak někdo kdesi trefně poznamenal, italského typu, která má řídit motoristický sport. Pro mne jako dlouholetého motoristického sportovce mi ale situace v AČR, řídící složce mého sportu, nemůže být naprosto jedno. Když totiž pominu podle všeho doživotní funkci prezidenta AČR, a to přes velký podíl na potopení nepotopitelného, tedy Sazky, přičemž je stále aktuální otázkou, kým byl do funkce zvolen, když podle posledních informací byl skutečný počet členů sotva pár tisíc a ne dlouhá léta všude halasně proklamovaných 200 tis. členů, tak mi vůbec není jedno, kam se motoristický sport za léta panování AČR dostal.
Vezmu konkrétní čísla z mého sportu, tedy automobilových soutěží.
Ještě před pár lety jsme měli dvě plnohodnotná mistrovství s počtem 18 podniků /9+9/. Protože neodbornými zásahy AČR byla zvyšována finanční i technická náročnost pro posádky na účast zejména v tzv. "velkém" mistrovství a pro pořadatele jednodenních soutěží zase organizační zátěž při nulové finanční pomoci, máme dnes mistrovství ČR pouze jedno a jednu sprintsérii, přičemž počet podniků nám v loňském roce klesl na pouhých jedenáct.
I tak to AČR prezentuje jako úspěch a požaduje na tzv. řízení sportu další peníze. V roce 2015 bylo z celkových peněz, určených na motoristické sportovce použito cca 35 mil. Kč právě na provoz řídící složky, což bylo skoro 40% z poskytnuté dotace na celý motoristický sport. Ono to vypadá, jak je to řízení sportu náročné a nákladné, jako bychom začínali každý rok od nuly, ale motoristický sport nezažívá nějaké revoluční změny, ono je to každoročně z 99% stejné, navíc se provádí hlavně spíše úpravy mezinárodních předpisů na naše podmínky.
Prostě, řízení motoristického sportu není stavba atomové elektrárny, v zahraničí jsou náklady na řízení sportu daleko reálnější.
Navíc všeobecně rozšířená představa, kterou mají možná neznalí situace bohužel zafixovánu, že snad každý víkend osazenstvo z Opletalky sebere tabule, stopky, vysílačky, signalizační praporky, vesty, pásky z "mlíka" a jedou někam něco organizovat, nemůže být více vzdálená realitě.
AČR jako takový nepořádá ani jeden motoristický sportovní podnik, naopak! Každý závod má svého externího pořadatele, který často ani nemá s AČR nic společného. Tento pořadatel motoristického podniku taky má za krkem všechny organizační i finanční záležitosti a naopak ještě AČR za možnost pořádat podnik zaplatí, přitom je velmi častý princip, že pokud je podnik úspěšný, je to sláva pro AČR, pokud dojde k průšvihu či nešťastné události, tak si to pořadatel ve všech i trestně právních důsledcích vyžere úplně sám a ani nemusí dojít k něčemu smutnému, úplně stačí finanční prodělek pořadatele.
Jezdci jsou na tom úplně stejně, 99% z nich nedostane ani jednu jedinou korunu, naopak si zaplatí svou závodní techniku, své mechaniky a ostatní náklady a pořadateli závodu ve formě startovného přispějí na každý podnik minimálně částkou cca 10 tis. Kč, přitom i při absolutním vítězství je často jedinou odměnou pro posádku maximálně pohár a potřesení rukou...
Zato AČR ale funguje jako nějaká notářská kancelář, za každé bouchnutí razítkem inkasuje tučný obolus, tu pár tisíc za licenci, tu pár tisíc za testování techniky, tu něco za školení apod. Při počtu cca 15 tisíc motoristických sportovců si tak AČR "vyrazítkuje" částky v řádech desítek milionů. Přitom si ale nárokuje zároveň zvýšení dotace od státu na to tzv. řízení sportu na částku 50 mil. Kč, tedy jde o zvýšení o 42% oproti loňskému roku. Porovnejme to s částkou na reprezentaci v rally ve výši cca 4 mil. Kč.
Vyděračství v motosportu dosáhlo vrcholu
Zároveň je pozoruhodné, jak se snaží AČR vzbudit zdání demokratických postupů při organizaci sportu, zejména pro nadřízené orgány, které poskytují životodárné dotace, a to zřízením svých pobočných spolků, které se ale nestydí dokonce nazývat Svazy. Žádný závodník a držitel licence ale není členem svého Svazu a není ani tak veden, je pouze nucen zaplacením licence stát se nedobrovolně členem AČR, přitom bez jakýchkoliv práv se na něčem podílet či snad dokonce mít možnost volit...
Přitom ani proslulý kouzelník David Copperfield by neuměl nechat zmizet najednou 190 tis. členů AČR, tak jak k tomu ze dne na den došlo po sečtení skutečných členů v AČR a zároveň vykouzlit Svazy, které raději už nemají vůbec žádné členy, tedy jsou to naprosto prázdné schránky bez členské základy pouze s nikoliv volenými, ale jmenovanými výbory. Jsou to takové naše Potěmkinovy vesničky, nikoliv střediskové, ale Autoklubové...
A o tom to je...
No, je to jenom film a mohlo by to být k pousmání, ale je zvláštní, že se mi tato věta vybaví vždy při úvahách nad motoristickým sportem... Byť je to podobnost jistě jenom čistě náhodná, navíc naše reálná skutečnost může být i daleko horší, píše v komentáři Zdeněk Vrátníček z UAMK.
Ano, podle některých máme totiž i u nás podobnou organizaci, jak někdo kdesi trefně poznamenal, italského typu, která má řídit motoristický sport. Pro mne jako dlouholetého motoristického sportovce mi ale situace v AČR, řídící složce mého sportu, nemůže být naprosto jedno. Když totiž pominu podle všeho doživotní funkci prezidenta AČR, a to přes velký podíl na potopení nepotopitelného, tedy Sazky, přičemž je stále aktuální otázkou, kým byl do funkce zvolen, když podle posledních informací byl skutečný počet členů sotva pár tisíc a ne dlouhá léta všude halasně proklamovaných 200 tis. členů, tak mi vůbec není jedno, kam se motoristický sport za léta panování AČR dostal.
Vezmu konkrétní čísla z mého sportu, tedy automobilových soutěží.
Ještě před pár lety jsme měli dvě plnohodnotná mistrovství s počtem 18 podniků /9+9/. Protože neodbornými zásahy AČR byla zvyšována finanční i technická náročnost pro posádky na účast zejména v tzv. "velkém" mistrovství a pro pořadatele jednodenních soutěží zase organizační zátěž při nulové finanční pomoci, máme dnes mistrovství ČR pouze jedno a jednu sprintsérii, přičemž počet podniků nám v loňském roce klesl na pouhých jedenáct.
I tak to AČR prezentuje jako úspěch a požaduje na tzv. řízení sportu další peníze. V roce 2015 bylo z celkových peněz, určených na motoristické sportovce použito cca 35 mil. Kč právě na provoz řídící složky, což bylo skoro 40% z poskytnuté dotace na celý motoristický sport. Ono to vypadá, jak je to řízení sportu náročné a nákladné, jako bychom začínali každý rok od nuly, ale motoristický sport nezažívá nějaké revoluční změny, ono je to každoročně z 99% stejné, navíc se provádí hlavně spíše úpravy mezinárodních předpisů na naše podmínky.
Prostě, řízení motoristického sportu není stavba atomové elektrárny, v zahraničí jsou náklady na řízení sportu daleko reálnější.
Navíc všeobecně rozšířená představa, kterou mají možná neznalí situace bohužel zafixovánu, že snad každý víkend osazenstvo z Opletalky sebere tabule, stopky, vysílačky, signalizační praporky, vesty, pásky z "mlíka" a jedou někam něco organizovat, nemůže být více vzdálená realitě.
AČR jako takový nepořádá ani jeden motoristický sportovní podnik, naopak! Každý závod má svého externího pořadatele, který často ani nemá s AČR nic společného. Tento pořadatel motoristického podniku taky má za krkem všechny organizační i finanční záležitosti a naopak ještě AČR za možnost pořádat podnik zaplatí, přitom je velmi častý princip, že pokud je podnik úspěšný, je to sláva pro AČR, pokud dojde k průšvihu či nešťastné události, tak si to pořadatel ve všech i trestně právních důsledcích vyžere úplně sám a ani nemusí dojít k něčemu smutnému, úplně stačí finanční prodělek pořadatele.
Jezdci jsou na tom úplně stejně, 99% z nich nedostane ani jednu jedinou korunu, naopak si zaplatí svou závodní techniku, své mechaniky a ostatní náklady a pořadateli závodu ve formě startovného přispějí na každý podnik minimálně částkou cca 10 tis. Kč, přitom i při absolutním vítězství je často jedinou odměnou pro posádku maximálně pohár a potřesení rukou...
Zato AČR ale funguje jako nějaká notářská kancelář, za každé bouchnutí razítkem inkasuje tučný obolus, tu pár tisíc za licenci, tu pár tisíc za testování techniky, tu něco za školení apod. Při počtu cca 15 tisíc motoristických sportovců si tak AČR "vyrazítkuje" částky v řádech desítek milionů. Přitom si ale nárokuje zároveň zvýšení dotace od státu na to tzv. řízení sportu na částku 50 mil. Kč, tedy jde o zvýšení o 42% oproti loňskému roku. Porovnejme to s částkou na reprezentaci v rally ve výši cca 4 mil. Kč.
Vyděračství v motosportu dosáhlo vrcholu
Zároveň je pozoruhodné, jak se snaží AČR vzbudit zdání demokratických postupů při organizaci sportu, zejména pro nadřízené orgány, které poskytují životodárné dotace, a to zřízením svých pobočných spolků, které se ale nestydí dokonce nazývat Svazy. Žádný závodník a držitel licence ale není členem svého Svazu a není ani tak veden, je pouze nucen zaplacením licence stát se nedobrovolně členem AČR, přitom bez jakýchkoliv práv se na něčem podílet či snad dokonce mít možnost volit...
Přitom ani proslulý kouzelník David Copperfield by neuměl nechat zmizet najednou 190 tis. členů AČR, tak jak k tomu ze dne na den došlo po sečtení skutečných členů v AČR a zároveň vykouzlit Svazy, které raději už nemají vůbec žádné členy, tedy jsou to naprosto prázdné schránky bez členské základy pouze s nikoliv volenými, ale jmenovanými výbory. Jsou to takové naše Potěmkinovy vesničky, nikoliv střediskové, ale Autoklubové...
A o tom to je...
(kp,zv,sportovnilisty.cz,foto:uamk)
