Auta jsou nyní běžnou součástí našeho života, ale dříve tomu tak nebylo. Těžko si představíme, že v první polovině dvacátého století "byly výstředností, kdy široká veřejnost viděla v automobilu přepychovou hračku k rozptýlení nejvyšších vrstev," jak se píše v publikaci Zámek s vůní benzínu.

Navíc o té přepychové hračce se tvrdilo, že  "běžnému člověku přináší materiální škodu, dopravní nepříjemnosti a ohrožení na zdraví.“

Citace je z výpravné publikace Zámek s vůní benzínu, s podtextem Automobily a šlechta v českých zemích do roku 1945, kterou napsali a mnoha fotografiemi doplnili historici Miloš Hořejš a Jiří Křížek.

Na své si přijdou odborníci zajímající se o technické parametry prvních vozidel, ale i historici studující šlechtické rody a v neposlední řadě zájemci o kuriozity a zajímavosti z dění tehdejšího života. Jsou tu rovněž informace od pamětníků, jak je zaznamenali ve svých vzpomínkách. Třeba z dopisu Jaroslava Thuna bratrovi Františkovi ze 4. listopadu 1909 se dozvíme o propojení automobilů se společenským životem ...

„31. října velká expedice celé společnosti v automobilech a vlakem do Pardubic na šeredně nepodařený dostih, večer diner v kasinu a ples, včera ráno opět autem do Pardubic na meet, půvabný Hubertův hon, diner a ples v kasinu.“

V současné době si v podstatě nelámeme hlavu, v čem usedneme za volant. Pro šlechtu na počátku 20. století hrálo velkou roli i oblečení.

V časopise Gentleman z roku 1924 se píše ...

„V době otevřených vozů byl to kdysi jen těžký kožený oblek, jenž poskytoval ochrany proti přírodním nepohodám. Nyní jsou již specielně auta tak zařízena, že i ve frakovém obleku můžete bez nebezpečí vykonati dalekou cestu.“

Dále se v Gentlemanu upozorňuje ...

„Mějme s sebou montovní oblek, předpokládaje, že řídíme sami vůz, bez šoféra. Takový hrubě lněný šat přehodíme v okamžiku přes sebe a vyžaduje-li toho porucha, vlezeme bez nesnází pod vůz a uchráníme se nečistoty.“

O dopravních přestupcích se dočteme zase tyto informace ...

„Podle policejních záznamů pražského policejního ředitelství se přestupku dopustil řidič hraběte Leopolda Kolowrata Albert Bureš, který jel v červenci roku 1906 s neosvětleným automobilem registrační značky A 619 Myslíkovou ulicí v Praze….Vůz patřící hraběti Jiřímu Thun-Hohensteinovi spáchal v Praze 23. února 1910 v jednu hodinu odpoledne přestupek tím, že nadměrně zakouřil ulici, což obtěžovalo kolem stojící osoby.“

Na mnoha fotografiích jsou zobrazeny nejen tehdejší automobily, ale i majitelé a společenské události. Třeba na jednom snímku je Marie (Marizza) Lichtenštejnová se svým Austro-Daimlerem ADR 6 při soutěži elegance, kterou z počátku třicátých let  pořádal vídeňský Polo Club.

Publikaci Zámek s vůní benzínu vydalo nakladatelství Mladá fronta. Pokřtěna byla patřičně v polovině února 2016 v Národním technickém muzeu v Praze. Kmotři zastupovali organizace, které se na vydání podílely: generální ředitel NTM Karel Ksandr, generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková, ředitel Územní památkové správy Národního památkového ústavu na Sychrově Miloš Kadlec a šlechtu zastupoval emeritní ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg, který zavzpomínal mimo jiné na obtíže při výměnách kol, protože píchnutí pneumatiky bylo na tehdejších silnicích častým jevem.