Plavání bylo starým Čechům dobře známé a lidé žijící podél řek a rybníků se v něm dobře vyznali. Zejména pak lovci, rybáři, lodníci a převozníci. V našich dějinách máme také časté doklady o zdařilém zachránění tonoucích.

Jan Amos Komenský ve svém „Orbis Pictus“ výslovně uvádí plavání a skoky do vody jako hodnotný tělovýchovný prostředek.

Veřejné plovárny na Vltavě s mistry plavčími se uvádějí již v roce 1800 a v roce 1810 existují již v Praze Vojenská plovárna u Židovské zahrady, plovárna Občanská pod Belvederem a plovárna Měšťanská u ostrova Barvířského. Plovárny ty vystavují již v roce 1848 vysvědčení o zkoušce z plavání. První plavecké závody u nás se konaly na Vltavě roce 1845 v rámci lidových slavností u příležitosti zahájení provozu Ferdinandovy dráhy a příjezdu prvního vlaku z Olomouce do Prahy. V roce 1852 se konají u Občanské plovárny závody v plavání, závody ve veslování na „sandolínách“ a lodní píchání dle vzoru italského.

Při plaveckých závodech visely ceny na provaze, nataženém v cíli nad vodou. Pražská tělocvičná jednota Sokol od svého založení plavání vyučovala a u ostrova sboru ostrostřeleckého prováděla praktická cvičení v plavání i ve veslování. Nejlepšími plavci byli tehdy Kappus, Šimek, Wiesner st., Link a zvláště Ing. A. Fiedler, který se úspěšně účastnil i závodů v cizině.

Plavecký sport nebyl v Čechách do roku 1893 vůbec znám. Závodní plavání se u nás začalo od tohoto roku rozvíjet, po vzoru zahraničí, až přičiněním člena Atletic Clubu Praha a Českého Yacht-klubu Arnošta Bürgermeistera. Z popudu Otokara Krajíčka a Františka Malého, rovněž členů A. C. Praha, byly uspořádány v neděli dne 25. srpna 1895 o 2. hodině odpolední I. veřejné velké zemské závody v plavání na Vltavě mezi ostrovy Střeleckým a Žofínským. Vrchním rozhodčím byl spisovatel Ignát Hermann.

Od tohoto roku pořádal jmenovaný klub pravidelně každým rokem národní a mezinárodní plavecké závody, ke kterým se později připojily i závody distanční, jako od roku 1906 velmi známý závod „Napříč Prahou“,na kterém startoval i olympijský vítěz Maďar Alfréd Hájos.Těchto prvních závodů zúčastňovala se řada domácích plavců, z nichž nejpopulárnějšími byli Alfréd Nikodém, Jaroslav Kopecký, později Doucha, Hulík, Vodník, Žagar atd. Také mezinárodní konkurence všech prvních plaveckých závodů byla značná. První mistrovství zemí Koruny české v plavání se konalo v r. 1896 a opakovalo se jako mezinárodní závody každoročně do roku 1900.

Jediným klubem, který v Čechách od roku 1893 až téměř do roku 1910 soustavně pěstoval plavecký sport s pravidelným tréninkem, byl Athletic Club Praha, založený podle spolkového zákona roku 1890. Teprve po roce 1910 byly založeny další plavecké kluby, resp. kluby, které měly také odbory plavecké, jako C. V. K. Brno, S. K. Podolí atd.

V roce 1911 z podnětu Dr. O. Vláčilíka, K. Klapače a J. Ryby bylo založeno v Praze volné sdružení plaveckých klubů v Čechách a na Moravě, které bylo základem k založení vlastního svazu, který byl pak zásluhou V. Makovičky, člena A. C. Praha založen několik dnů před vypuknutím války v roce 1914.  Po celou dobu války, až do roku 1918 ale žádnou činnost nevyvíjel.

V letech 1918 a 1919 po skončení války zaznamenává sportovní plavání veliký rozmach.Byly založeny první čistě plavecké kluby, Č. P. K a A. P. K., a zřízeny další sekce u klubů již stávajících, jako S. K. Slavia, A. C. Sparta a Z. S. K. Hagibor. Činnost A. C. Praha se omezovala výhradně na plavectví.

Vodní pólo dle pravidel německých, která se značně lišila od pravidel mezinárodních, se začalo v Čechách hrát teprve bezprostředně před vypuknutím války. Řádné vodní pólo se u nás začalo hrát teprve po roce 1920, kdy se naši plavci vrátili z Olympijských her v Antverpách a doma pak využili tam získaných zkušeností.


Oficiální založení ústředního svazu Československý Amatérský Plavecký svaz, jako svazu státního se stalo v roce 1918 a první valná hromada se konala 19. ledna 1919. Působnost se vztahovala na celou republiku. České kluby z Čech, hlavně z Prahy a Plzně, se staly členy svazu ihned, moravské později. Připojení maďarských klubů ze Slovenska a židovských klubů se dělo postupně až do roku 1922. Hlavním účelem Čs. A. P. S. byla propagace plaveckého sportu v nejširších vrstvách, zavedení povinného vyučování plavání a záchranného plavání na školách a ústavech, jakož i rozmnožení příležitostí k provozování plaveckého sportu (lázní a bazénů).

Čs. A. P. S. se v té době dělil na pět organizačně samosprávných dílů. Na župy: Pražskou se sídlem v Praze, Plzeňskou se sídlem v Plzni, Brněnskou se sídlem v Brně, Bratislavskou se sídlem v Bratislavě a Košickou se sídlem v Košicích. Zvláštní organizační složku tvořil Svaz německých klubů v ČSR, který přistoupil k státnímu svazu v roce 1925.

V roce 1925 bylo sdruženo ve Svazu celkem 42 klubů a německý svaz se 30 kluby. Celkový počet členů v klubech, sdružených v Čs. A. P. S., byl 3320 mužů, 830 žen, 1400 dorostenců, 320 hochů a dívek.

Vstup do mezinárodní plavecké federace Fédération Internationale de Natation Amateure se stal v roce 1920 při kongresu v Antverpách.