Je s podivem, jak i peciválové, kteří sledují sport nejlépe u televize ožijí, když se sejde parta  a napříč hřištěm se  natáhne nízko položená síť nebo třeba jen provázek. Nohejbal se u nás prostě stal jedním z nejoblíbenějších rekreačních sportů. A zatímco třeba volejbal je záležitostí obou pohlaví, nohejbalu holdují převážně muži. Ženy zde najdete poskrovnu.
První oficiální pravidla tohoto kolektivního sportu se datují od roku 1936 a už v roce 1940 se hrál první nohejbalový pohár. Největší obliby tento sport dosáhl v šedesátých letech, kdy jsme snad u každé chatové kolonie  a rekreačního střediska našli hřiště.

 
Čím to, že si nohejbal získal takovou oblibu? Možná tím, že je to forma pohybu přijatelná pro širokou věkovou skupinu, možná proto, že z oblíbených míčových her, jako je fotbal, tenis nebo volejbal  převzal ty nejjednodušší prvky, takže nabízí i pohyb, který není jen  jednostranně zaměřený.

 
Své určitě vykonává i to, že  počet hráčů je nízký, na každé straně sítě jen tři, takže ho mají rádi i ti, kteří se necítí dobře ve větší skupině lidí a kteří hrají rádi tak trochu sami za sebe. Přitom si udržují fyzičku, pěstují zdravý pohyb a mají kolem sebe kamarády, se kterými jsou stejně naladěni.
Nohejbal získal mezi lidmi ne příliš lichotivý přídomek "pivní sport",což vlastně vystihuje  plně jeho oblibu  a v podstatě zlidovění mezi širokou vrstvou mužské populace.

 
Dnes už se nohejbal nehraje jen na venkovních hřištích, kde jej bylo možno provozovat právě jen v letních měsících, o dovolených a za pěkného počasí. Pro sálový nohejbal je sice zapotřebí lepšího vybavení než jsou jen tepláky a tenisky, ale zase hráči mezi sebou neztrácejí dlouhodobě kontakt a mohou si udržovat fyzickou kondici po celý rok.

Foto © Depositphotos.com/ malino