Také jste si všimli, kolik lidé má dnes pejska? Na venkově je pes snad u každého domku, většinou tam má dobré podmínky, zahradu, která mu slouží k jako výběh, takže není nutno jej chodit pravidelně věnčit. Lidé na venkově však mají obecně pohybu více, než ti, co žijí ve městech a psa si pořizují spíše k hlídání nebo alespoň k vizuálnímu odstrašení případných vetřelců, než jako domácího mazlíčka. Ale také ve městech narůstá počet psů ve vilových čtvrtích i na sídlištích geometrickou řadou.

Nebudeme ale dnes řešit problémy, které ve městech způsobují neukáznění majitelé psů, nýbrž spíše to, čím je pro nás pes prospěšný. Rozhodně tím, že nás nutí k pohybu, kterému bychom se bez něj určitě vyhnuli. Pejska prostě vyvenčit musíme, ať je venku počasí jakékoliv. Pokud si pořídíme větší rasu nebo plemeno, které má pohyb přímo v popisu práce, je to ještě složitější. Nestačí jej jen tak třikrát denně proběhnout kolem domovního bloku. Takovému psovi musíme zajistit dostatek pohybu aby nestrádal,  je nutné s ním chodit na cvičiště, abychom s ním mohli bezpečně mezi lidi a on se naučil reagovat na naše povely. Při tom učení dostane pořádně zabrat i naše tělo. Psa také nezajímá, zda máme nebo nemáme dostatek času.
Pes je důležitý také pro seniory, které nutí k zachování a rozvíjení sociálních  kontaktů s okolím, k pohybu na čerstvém vzduchu a v neposlední řadě i k tomu, aby o sebe dbali a po ukončení aktivní pracovní kariéry nebo ztrátě partnera „nepustli.

Není málo případů, kdy ztráta pejska, který s člověkem žil celá léta odstartuje u starých lidí  nebezpečné choroby. Ztratí-li takového přítele starý člověk, většinou už si nového nepořizuje v obavě, že už by se o něho nemohl dostatečně postarat a tím i sám ztrácí motivaci k životu. Nemějme tedy staré sousedce za zlé, že její pes občas zaštěká. On je vlastně důvodem, proč paní stále žije   a hýbe  se  a to je mnohem důležitější, než blátivé otisky ťapek na schodech.

 Foto © Depositphotos.com/mvaligursky