Herec Petr Nárožný, který v roce 2023 oslavil pětaosmdesátiny, během svého představení vzpomenul také na to, jak začal hrát ragby.
Jak říkám...
"Od dětství jsem se znal s Adou Poslušným, který bydlel ve stejné ulici jako já a ten sám hrál ragby a později i trénoval především mládež několik desítek let. Když jsem sám ragby už nehrál, tak to byl on, kdo mne vždy informoval, co je v ragby nového. Já jsem ragby hrál krátce v době, kdy jsem dálkově studoval na Stavební fakultě ČVUT. Hrál jsem tehdy za béčko Pragy, ale trénovali jsme společně s hráči áčka, kteří tehdy hráli prim v domácí soutěži a řada z nich, byli uspěšnými reprezentanty. Připomínám, že, když jsem já hrál ragby, tak bylo pro béčko Pragy velkou události i takové utkání s nejvzdálenějším soupeřem a to se cestovalo jen do Říčan. Ovšem, to tehdy byla celodenní záležitost spojená s cestováním vlakem do Říčan, se samotným utkáním a s cestou zpět. Na mé první mimopražské utkání v Říčanech si pamatuji, protože jsem hrál mlýnovou spojku a kolem mne pobíhali samí hromotluci. Asi jsem byl ze všech spoluhráčů a protihráčů nejhubenější, tak jsem se snažil co nejrychleji míč odehrát od roje. I tak jsem si při utkání nějak příšerně hnul s krkem, ale i to přešlo. Víte, nenašel jsem v žádném jiném sportu než v ragby báječnější lidi. Při utkání ragbisté soupeři nic neodpustí, bojují o každý míč, je to tvrdý sport, ale když utkání skončí, podají si ruce. Ragbisté jsou zvláštním způsobem rovní. Znám to však z doby před pětapadesáti lety, ale je možné, pokud i do tohoto sportu vstoupily větší měrou peníze, že už to ani v ragby nemusí platit."
Petr Nárožný ve svém vystoupení vzpomenul i na mimořádně nejmenovaného ustrašeného režiséra a jeho počínání při natáčení, které probíhalo v roce, kdy se Olympijské hry konaly v roce 1980 v Moskvě.
Jak říkám...
"Při tom natáčení šlo o to, že několik herců v rolích příbuzných a známých rodičů, kterým se narodilo novorozeně, přineslo a předalo dárky. Já jsem byl roli asi strýčka, který měl předat plyšového medvídka a přede mnou stál herec, který měl předat nočník. Toho herce po chvilce čekání napadlo, že bych mu mohl toho svýho medvíka půjčit, on by jej natlačil do toho nočníku a oba dva společně tento dárek předali. Nezdálo se mi to zrovna nejvtipnější, ale souhlasil jsem s tím a tak medvídek v nočníku byl rodičum předaný. Zaběr byl natočený, ale za chvilku se ozval režisér, který ty natočené obrázky sledoval na malé obrazovce. Křičel a domáhal se vysvětlení, kdo a proč toho medvídka nacpal do toho nočníku. Režisér to totiž považoval za provokaci, protože v době, kdy se bude pořádat v Moskvě olympiáda a symbolem těch her je medvěd, tak se v českém filmu přinese jako dárek novorozeněti medvěd v nočníku. To mne a možná všechny ostatní na place v této souvislosti vůbec nenapadlo. Napadlo to jen vystrašeného režiséra. Takových opatření a rozhodnutí byla před rokem 1990 celá řada. Začátkem ledna po několik let ředitelé divadel také dostávali úřední nařízení, aby v žádné inscenaci na jevišti nehořely svíčky nebo, aby zajistili, že na scéně nebude žádný jiný živý oheň, protože by si to lidé vysvětlovali jako připomenutí úmrtí Jana Palacha."
Další obrázky z popisovaného setkání naleznete zde!
Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu?
Více na facebookovém profilu webu zde.
(Petr Skála pro SportovníListy.cz, Zdroj: ceskeragby.cz, foto a koláž Petr Skála)
