Drtivá většina českých vrcholových sportovců zažívá kvůli koronaviru neobvyklé léto. Výjimkou není ani moderní pětibojař Martin Vlach. Vrcholy sezóny včetně olympijských her musel vyměnit za nekonečné vyčkávání, co bude dál. A tak vložil úsilí i do jiných, nesportovních oblastí.

Martine, když vyšlo oficiální stanovisko o přesunu olympiády, nesl jsi to špatně. Jak se cítíš teď, když ruší či přesouvají i další sezónní vrcholy?

„Oni to dávkovali postupně. Nejdřív přesunuli olympiádu, pak i všechno ostatní. Bylo to po menších dávkách, tak jsem to nakonec nějak strávil. Vím, že je spousta lidí, které situace kolem koronaviru zasáhla mnohem víc než nás, takže tady nebudu nijak naříkat. Jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř."

Začátkem srpna mělo padnout definitivní rozhodnutí o letošním mistrovství světa. Nakonec se rozhodne až koncem měsíce. Jaký je tvůj pohled na pořádání šampionátu?

„S ohledem na současnou epidemiologickou situaci spíš tak trochu počítám, že mistrovství světa nebude vůbec. Otázek je hodně. Kdy by se konalo? Kde? V jaké formě? Myslím, že pokud by se konalo v listopadu nebo třeba začátkem prosince, už by to zase zasahovalo do přípravy na další sezónu. Když bych měl mluvit sám za sebe, nevidím v tom pro letošek už žádný smysl."

Prožíváš tedy, podobně jako většina sportovců, úplně jiné léto, než na jaké jsi zvyklý.

„Rozhodně ano, i když aspoň v nějaké míře jsem vlastně trénoval pořád. Jakmile se otevřela sportoviště, přibyly i společné tréninky. Byli jsme na Slovensku v Šamoríně, s trenérkou jsem byl teď týden v Krkonoších a jinak trénujeme, jak jsme zvyklí. Ale je to samozřejmě stále limitované. Třeba tím, že šermíři zatím trénovat nezačali, tak šermujeme jen mezi sebou."    

Jak jsi volnější léto využil?

„Docela jsem zapracoval na škole a dodělal všechny zkoušky, co jsem potřeboval. Měl jsem trochu víc času i na jiné věci. Třeba na pomoc s pěti štěňaty, která se začátkem července narodila u přítelkyně."

Co to obnášelo?

„Původně jsem si myslel, že to nic není, že na ně budeme jenom dávat pozor. Ale bylo to víc práce, než jsem čekal. Je to Francouzský buldoček, což je docela těžké plemeno na odchov. Tím, jak nemají pořádně čumák, je dost složité, aby se štěňata narodila přirozenou cestou. Tak to začalo císařským řezem. Jak je uspaná fena, jsou i ta štěňata taková polomrtvá a je to prostě jiné, než kdyby se narodila normálně. Každý pejsek měl kolem dvou set gramů. A jak nemají ten čumák, tak když pijí mléko, teče jim to nosem a musí se pořád odsávat, aby se neudusili. Ty dva týdny byly docela krušné. A jeden kluk u nás zůstane."

Jak by měl podle tebe vypadat zbytek téhle podivné sezóny?

„Asi bych se na to už nedíval z pohledu té letošní sezóny jako té příští. Přál bych si, abychom se mohli normálně, smysluplně připravovat a jezdit na nějaké tréninkové kempy. Abychom zase nebyli limitovaní zavřenými sportovišti a podobně. A když už by letos ještě nějaké závody byly, rád bych si aspoň jeden někde v Polsku odešel, nezávodím od února. A aby už se všechno neměnilo ze dne na den tak, jak je to posledního půl roku."