Jedním z nejvyhledávanějších koňských sportů je parkurové skákání. Jeho podstatou je, že jezdec má za úkol dovést koně, který je vycvičen ve skoku, do cíle přes překážky v co nejkratším čase a s co nejméně chybami. Každá překážka se musí přeskočit ve stanoveném směru a téměř každá má část, která se dá shodit. Pokud se tak stane, následují trestné body. Překážky jsou výškové, šířkové nebo kombinované.
Původ má tento jezdecký sport v zemi, která má v těchto sportech dlouhou tradici, ve Velké Britanii. Britští důstojnící považovali trénink skoků za velmi důležitý jak pro koně, tak i pro jezdce a proto patřil k nejčastějším tréninkovým metodám. Odtud se pak parkur šířil dál do Evropy a světa a nakonec se z něj stala samostatná sportovní disciplína s množstvím soutěží a turnajů.
Až do konce 2. světové války bylo ovšem parkurové skákání ryze armádním sportem a proto i soutěže byly ryze armádní, civilista se jich nesměl účastnit. V roce 1900 mohli diváci tento sport poprvé spatřit na olympiádě v Paříži, ženy začaly závodit až o 74 let později, přestože jezdecký sport byl zejména šlechtičnám vlastní odmalička a nebyl problém se v něm mužům vyrovnat.
Parkur se ovšem využívá také při drezuře koní, má s ní velice úzkou souvislost a je to jedna z dovedností, kterým se koně v rámci drezúry učí.
Partkurové skákání má samo o sobě několik disciplín, ve kterých jezdci a koně soutěží a asi tou nejefektnější je tzv. zrcadlové skákání, při kterém dva koně se dvěma jezdci skáčou naráz stejné překážky.
Foto © Depositphotos.com/natursports
