Českému bikrosu svítá naděje, že se na rozdíl od loňska v Riu dalších olympijských her v roce 2020 v Tokiu zúčastní. Příslibem jsou talent i výsledky teprve patnáctileté Elišky Bartuňkové z ÚAMK Bikros klubu Jeseník. Dvojnásobná bronzová medailistka z mistrovství Evropy v dívčích kategoriích v letech 2014 a 2016 slibuje díky svým schopnostem a píli v nastoupeném trendu pokračovat.
A vy jste kdo?
Jméno: Eliška Bartuňková
Klub: ÚAMK Bikros klub Jeseník
Věk: 15 let
Studium: Gymnázium se sportovní přípravou Jeseník
Prospěch: do průměru 2
Záliby: sport – plně bikros, na jiné sporty teď nemá čas. Základní školu reprezentovala ve všech disciplínách.
Oblíbená hudba a film: není vyhraněná, poslouchá muziku podle nálady. Ráda sleduje odpočinkové seriály.
Nejlepší výsledky: 2014 – 3. ME 13letých, 2015 – 8. MS 14letých, 2016: 3. ME 15letých
Ocenění: šestkrát nejúspěšnější sportovec okresu Jeseník v žákovské kategorii
Začátky
Bartuňkovi mají bikrosovou dráhu v Jeseníku na dohled od svého domova. Dva starší bratři s Eliškou na ní sportovali s hordou místních kluků odmalička.
"Jezdili jsme na ní skoro denně od rána do večera. Bikros se mi líbí a zatím jsem ještě nikdy nelitovala, že mu vlastně věnuju celý svůj volný čas," je si jistá Eliška.
Její maminka Iveta upřesňuje: "Eliška začala závodně s bikrosem v osmi letech. Poprvé se svezla na dráze v Jeseníku jako neregistrovaná, když jí bylo šest. Hned si jí všimla Romana Labounková a doporučila nám, ať se dcera bikrosu věnuje. Přihlásili jsme Elišku do bikrosového kroužku, kde ji a ostatní děti trénoval pan učitel Hanefl, který dal všem základy. Eliška je takový samorost, který se vším musel dlouho prokousávat sám. V době, kdy se nedá jezdit na dráze, trénuje v tělocvičně, posiluje, chodí plavat. Teď už ale jede individuálně podle návodu od Romany.“
Rodina
Ve sportu to z rodiny Bartuňkových dotáhl nejdál její nejmladší člen. Maminka hrála soutěžně basketbal, táta Pavel závodil v alpských lyžařských disciplínách. Oba brali sport vážně, ale jen do dorosteneckého věku. Stejně se zachovali oba synové. „Podmínky v Jeseníku nikdy nebyly špičkové jako třeba v Praze nebo v Pardubicích. Je trochu s podivem, že u nás vyrostli reprezentanti formátu Romany Labounkové nebo Honzy Švuba. Na druhou stranu je cenné, že měla Eliška svůj vzor přímo na očích a snažila se Romanu kopírovat. Jsme rádi, že Elišku bikros opravdu bere,“ těší rodiče.
Romana Labounková se věnuje intenzivně Elišce necelý rok. Předtím připravovali svoji dceru převážně její rodiče a první evropská medaile nese výhradně jejich rukopis. K té druhé z poloviny července minulého roku v Itálii Romana skromně poznamenala: "Výsledkem Elišky se zatím nechlubím, největší zásluhu na něm má její maminka Iveta. Já Elišce pomáhám zatím jen šest týdnů."
Zajímavostí je, že coby učitelka místní základní školy vzdělávala paní Bartuňková na prvním stupni nynější trenérku své dcery: „Romana byla skvělá žačka a už tenkrát velkou osobností. Brzy ale přešla na gymnázium. Jako by nám teď chtěla moji péči vrátit,“ lehce zažertovala Iveta. A podle přístupu historicky jedné z nejúspěšnějších bikosařek české historie, si Romana cenní kantorky Bartuňkové i teď. Eliška má od své současné trenérky doma zapůjčený silniční bicykl, na kterém připevněném na válci točí kilometry podle tréninkového rozpisu. „Zadání plní zodpovědně bezezbytku. Snad jí zapálení do bikrosu vydrží,“ věří rodiče.
Labounková je stále současnou nejlepší českou bikrosařkou i fourcrossařkou. Kromě sportu absolvovala v roce 2015 vysokou školu s fyzioterapeutickým zaměřením a v ordinaci Priessnitzových lázní Jeseník novopečená magistra od léta loňského roku napravuje svaly a klouby nejen lázeňských pacientů. K tomu všemu se stala osobní trenérkou Elišky.
Názor trenérky
Jak vidí Romana svoji svěřenkyni: "Elišku znám odmala. Už když začínala, líbil se mi její nebojácný styl a přirozenost na kole. Základy, které děti učíme, ona automaticky dělala už od začátku. Proto jsem jí ten sport doporučila. Mezi Eliščiny přednosti určitě patří dravost, bojovnost a tvrdost, které zhodnocuje pravidelně v soubojích i s kluky. Je taky velmi důležité, že se nebojí skákat, a hlavně skáče dobře. To je u holek hrozně důležité, protože na tom to pak všechno stojí. Určitě má ale Eliška ještě co zlepšovat, techniku si bude tříbit s věkem, důležité je naučit ji lépe startovat. Start je nejdůležitější součást závodu a techniku Eliška jistě dopiluje, je mladá a tvárná. Moje rady Eliška zatím přijímá a celkem je i poslouchá. Jako každá ženská má samozřejmě taky svoji hlavu, “ uvádí s úsměvem koučka a doplňuje: „Věřím, že Eliška u toho sportu vydrží. Když se jí dostanou dobré tréninkové podmínky, bude nadějí našeho ženského BMX. Cesta z šestnáctileté kategorie k elite je hrozně dlouhá a velmi jí držím palce. Bylo by parádní vidět v popředí novou mladou krev."
Mimo dráhu trenérce Eliška připadá spíš tichá a klidná, ale… „Mezi svými kamarády to tak určitě nebude… (smích)“
Brzda
Konec roku 2015 byl v dosavadní Eliščině sportovní kariéře zásadní: „Na tréninku jsem jela po zadním kole, přepadla jsem přes řídítka a zlomila jsem si klíční kost. Bylo to moje první vážné zranění a naštěstí také zatím poslední. Odřeniny po ostatních pádech jsou jen maličkosti, které k bikrosu patří.“
Zimní tréninkový výpadek řešila zodpovědně a s nasazením, aby rok 2016 nemusela odepsat. A povedlo se. „Pořád jsem s rukou chtěla něco dělat, ale nesměla jsem. Proto jsem prováděla kondiční cvičení na posílení nohou a břišních svalů. Když jsem už byla bez ortézy, začala jsem jezdit i na kole, ale ne v náročném terénu. Nechtělo se mně čekat na svolení lékařů. Kromě silnice mám také ráda sjezdy v terénu. Na to jsem ale musela pár měsíců kvůli zranění zapomenout,“ vrací se Eliška o rok zpátky.
Eliška
V tu dobu byla možnost trénovat pod vedením Romany ještě ve hvězdách. „Romanu i Honzu Švuba jsem občas na naší dráze při tréninku potkala. Pozorně jsem sledovala jejich trénink a využívala jsem možnosti se jich na cokoliv zeptat. Bylo nám jasné, že jenom trénování toho, co máme odkoukané, bez vysvětlování, vytýkání a opravování chyb, už dál nešlo. Proto jsme požádali Romanu ospolupráci.“
S doplňkovými sporty k bikrosu si Eliška hlavu moc neláme. Základní školu reprezentovala ve všech možných odvětvích, lehkou atletikou počínaje a florbalem konče. To jí dalo slušný všeobecný pohybový základ. Bikros je dravý, někdy až dech beroucí kontaktní sport. Romana drsné lokty do svých závodů nezařazuje, co Eliška? „Adrenalin k bikrosu patří a dělá mi dobře. Ráda soutěžím i vyhrávám. Na dráze občas lokty použiju jako ostatní,“ tvrdí jednoznačně nejvýraznější talent českého bikrosu v dámském podání.
Kluci
Dynamický bikros trpí nedostatkem závodnic celosvětově. V českých podmínkách je situace přímo zoufalá, a proto dívky soupeří s o rok mladšími chlapci. Ty starší, juniorky a ženy nastupují s patnáctiletými a šestnáctiletými kluky, protože jinak by nenaplnily startovní rošt. V Evropském poháru závodí děvčata a chlapci zvlášť, ale kategorie jsou věkově spojené. Při MS a ME si to holky stejné věkem rozdávají mezi sebou a měřítkem skutečné kvality jsou výsledky z těchto šampionátů.
Jak berou kluci, když je poráží v přímém souboji dívka?
"Čím jsou starší, tím víc jim to vadí. Už se několikrát stalo, že se na mně domluvili. Uvítala bych, kdyby jezdilo víc holek. Závody s děvčaty si užiji jen v zahraničí a je to opravdu o něčem jiném,“ řekla Eliška Bartuňková.
Double?
Už nová sezona 2017 svede k přímému měření sil na BMX dráze Elišku s trenérkou Romanou, Anetou Hladíkovou i Karolínou Vránovou. "Doufáme, že se ani tram neztratí," věří rodiče. Dva roky je jesenický talent zařazen do Sportovního centra mládeže SCM při Českém svazu cyklistiky. Necelý rok využívá vedení zkušené a obětavé reprezentantky Labounkové. Tento projekt může dokonce znamenat, že by se mohly na OH 2020 v Tokiu kvalifikovat Romana i Eliška spolu. To by byla paráda a injekce nyní trápícímu se českému bikrosu.
Olympijský sen
"Snad nejsme moc troufalí, ale všichni si přejeme, aby se na příští olympiádu Eliška kvalifikovala. Dělá pro to, co může, tak by to celou naši rodinu potěšilo,“ svěřují se s odvážnými plány rodiče.
Rozhodně se za ně stydět nemusí. Před startem loňské úspěšné sezony Eliška toužila, aby někdy zopakovala finále při mistrovství světa a uspěla v šampionátu starého kontinentu. Výjezd k MS do kolumbijského Medellinu znemožnila finanční náročnost zaoceánské akce, rodinné finanční prostředky naštěstí stačily na ME ve Veroně. A dílo zazářilo bronzovým odleskem…
A vy jste kdo?
Jméno: Eliška Bartuňková
Klub: ÚAMK Bikros klub Jeseník
Věk: 15 let
Studium: Gymnázium se sportovní přípravou Jeseník
Prospěch: do průměru 2
Záliby: sport – plně bikros, na jiné sporty teď nemá čas. Základní školu reprezentovala ve všech disciplínách.
Oblíbená hudba a film: není vyhraněná, poslouchá muziku podle nálady. Ráda sleduje odpočinkové seriály.
Nejlepší výsledky: 2014 – 3. ME 13letých, 2015 – 8. MS 14letých, 2016: 3. ME 15letých
Ocenění: šestkrát nejúspěšnější sportovec okresu Jeseník v žákovské kategorii
Začátky
Bartuňkovi mají bikrosovou dráhu v Jeseníku na dohled od svého domova. Dva starší bratři s Eliškou na ní sportovali s hordou místních kluků odmalička.
"Jezdili jsme na ní skoro denně od rána do večera. Bikros se mi líbí a zatím jsem ještě nikdy nelitovala, že mu vlastně věnuju celý svůj volný čas," je si jistá Eliška.
Její maminka Iveta upřesňuje: "Eliška začala závodně s bikrosem v osmi letech. Poprvé se svezla na dráze v Jeseníku jako neregistrovaná, když jí bylo šest. Hned si jí všimla Romana Labounková a doporučila nám, ať se dcera bikrosu věnuje. Přihlásili jsme Elišku do bikrosového kroužku, kde ji a ostatní děti trénoval pan učitel Hanefl, který dal všem základy. Eliška je takový samorost, který se vším musel dlouho prokousávat sám. V době, kdy se nedá jezdit na dráze, trénuje v tělocvičně, posiluje, chodí plavat. Teď už ale jede individuálně podle návodu od Romany.“
Rodina
Ve sportu to z rodiny Bartuňkových dotáhl nejdál její nejmladší člen. Maminka hrála soutěžně basketbal, táta Pavel závodil v alpských lyžařských disciplínách. Oba brali sport vážně, ale jen do dorosteneckého věku. Stejně se zachovali oba synové. „Podmínky v Jeseníku nikdy nebyly špičkové jako třeba v Praze nebo v Pardubicích. Je trochu s podivem, že u nás vyrostli reprezentanti formátu Romany Labounkové nebo Honzy Švuba. Na druhou stranu je cenné, že měla Eliška svůj vzor přímo na očích a snažila se Romanu kopírovat. Jsme rádi, že Elišku bikros opravdu bere,“ těší rodiče.
Romana Labounková se věnuje intenzivně Elišce necelý rok. Předtím připravovali svoji dceru převážně její rodiče a první evropská medaile nese výhradně jejich rukopis. K té druhé z poloviny července minulého roku v Itálii Romana skromně poznamenala: "Výsledkem Elišky se zatím nechlubím, největší zásluhu na něm má její maminka Iveta. Já Elišce pomáhám zatím jen šest týdnů."
Zajímavostí je, že coby učitelka místní základní školy vzdělávala paní Bartuňková na prvním stupni nynější trenérku své dcery: „Romana byla skvělá žačka a už tenkrát velkou osobností. Brzy ale přešla na gymnázium. Jako by nám teď chtěla moji péči vrátit,“ lehce zažertovala Iveta. A podle přístupu historicky jedné z nejúspěšnějších bikosařek české historie, si Romana cenní kantorky Bartuňkové i teď. Eliška má od své současné trenérky doma zapůjčený silniční bicykl, na kterém připevněném na válci točí kilometry podle tréninkového rozpisu. „Zadání plní zodpovědně bezezbytku. Snad jí zapálení do bikrosu vydrží,“ věří rodiče.
Labounková je stále současnou nejlepší českou bikrosařkou i fourcrossařkou. Kromě sportu absolvovala v roce 2015 vysokou školu s fyzioterapeutickým zaměřením a v ordinaci Priessnitzových lázní Jeseník novopečená magistra od léta loňského roku napravuje svaly a klouby nejen lázeňských pacientů. K tomu všemu se stala osobní trenérkou Elišky.
Názor trenérky
Jak vidí Romana svoji svěřenkyni: "Elišku znám odmala. Už když začínala, líbil se mi její nebojácný styl a přirozenost na kole. Základy, které děti učíme, ona automaticky dělala už od začátku. Proto jsem jí ten sport doporučila. Mezi Eliščiny přednosti určitě patří dravost, bojovnost a tvrdost, které zhodnocuje pravidelně v soubojích i s kluky. Je taky velmi důležité, že se nebojí skákat, a hlavně skáče dobře. To je u holek hrozně důležité, protože na tom to pak všechno stojí. Určitě má ale Eliška ještě co zlepšovat, techniku si bude tříbit s věkem, důležité je naučit ji lépe startovat. Start je nejdůležitější součást závodu a techniku Eliška jistě dopiluje, je mladá a tvárná. Moje rady Eliška zatím přijímá a celkem je i poslouchá. Jako každá ženská má samozřejmě taky svoji hlavu, “ uvádí s úsměvem koučka a doplňuje: „Věřím, že Eliška u toho sportu vydrží. Když se jí dostanou dobré tréninkové podmínky, bude nadějí našeho ženského BMX. Cesta z šestnáctileté kategorie k elite je hrozně dlouhá a velmi jí držím palce. Bylo by parádní vidět v popředí novou mladou krev."
Mimo dráhu trenérce Eliška připadá spíš tichá a klidná, ale… „Mezi svými kamarády to tak určitě nebude… (smích)“
Brzda
Konec roku 2015 byl v dosavadní Eliščině sportovní kariéře zásadní: „Na tréninku jsem jela po zadním kole, přepadla jsem přes řídítka a zlomila jsem si klíční kost. Bylo to moje první vážné zranění a naštěstí také zatím poslední. Odřeniny po ostatních pádech jsou jen maličkosti, které k bikrosu patří.“
Zimní tréninkový výpadek řešila zodpovědně a s nasazením, aby rok 2016 nemusela odepsat. A povedlo se. „Pořád jsem s rukou chtěla něco dělat, ale nesměla jsem. Proto jsem prováděla kondiční cvičení na posílení nohou a břišních svalů. Když jsem už byla bez ortézy, začala jsem jezdit i na kole, ale ne v náročném terénu. Nechtělo se mně čekat na svolení lékařů. Kromě silnice mám také ráda sjezdy v terénu. Na to jsem ale musela pár měsíců kvůli zranění zapomenout,“ vrací se Eliška o rok zpátky.
Eliška
V tu dobu byla možnost trénovat pod vedením Romany ještě ve hvězdách. „Romanu i Honzu Švuba jsem občas na naší dráze při tréninku potkala. Pozorně jsem sledovala jejich trénink a využívala jsem možnosti se jich na cokoliv zeptat. Bylo nám jasné, že jenom trénování toho, co máme odkoukané, bez vysvětlování, vytýkání a opravování chyb, už dál nešlo. Proto jsme požádali Romanu ospolupráci.“
S doplňkovými sporty k bikrosu si Eliška hlavu moc neláme. Základní školu reprezentovala ve všech možných odvětvích, lehkou atletikou počínaje a florbalem konče. To jí dalo slušný všeobecný pohybový základ. Bikros je dravý, někdy až dech beroucí kontaktní sport. Romana drsné lokty do svých závodů nezařazuje, co Eliška? „Adrenalin k bikrosu patří a dělá mi dobře. Ráda soutěžím i vyhrávám. Na dráze občas lokty použiju jako ostatní,“ tvrdí jednoznačně nejvýraznější talent českého bikrosu v dámském podání.
Kluci
Dynamický bikros trpí nedostatkem závodnic celosvětově. V českých podmínkách je situace přímo zoufalá, a proto dívky soupeří s o rok mladšími chlapci. Ty starší, juniorky a ženy nastupují s patnáctiletými a šestnáctiletými kluky, protože jinak by nenaplnily startovní rošt. V Evropském poháru závodí děvčata a chlapci zvlášť, ale kategorie jsou věkově spojené. Při MS a ME si to holky stejné věkem rozdávají mezi sebou a měřítkem skutečné kvality jsou výsledky z těchto šampionátů.
Jak berou kluci, když je poráží v přímém souboji dívka?
"Čím jsou starší, tím víc jim to vadí. Už se několikrát stalo, že se na mně domluvili. Uvítala bych, kdyby jezdilo víc holek. Závody s děvčaty si užiji jen v zahraničí a je to opravdu o něčem jiném,“ řekla Eliška Bartuňková.
Double?
Už nová sezona 2017 svede k přímému měření sil na BMX dráze Elišku s trenérkou Romanou, Anetou Hladíkovou i Karolínou Vránovou. "Doufáme, že se ani tram neztratí," věří rodiče. Dva roky je jesenický talent zařazen do Sportovního centra mládeže SCM při Českém svazu cyklistiky. Necelý rok využívá vedení zkušené a obětavé reprezentantky Labounkové. Tento projekt může dokonce znamenat, že by se mohly na OH 2020 v Tokiu kvalifikovat Romana i Eliška spolu. To by byla paráda a injekce nyní trápícímu se českému bikrosu.
Olympijský sen
"Snad nejsme moc troufalí, ale všichni si přejeme, aby se na příští olympiádu Eliška kvalifikovala. Dělá pro to, co může, tak by to celou naši rodinu potěšilo,“ svěřují se s odvážnými plány rodiče.
Rozhodně se za ně stydět nemusí. Před startem loňské úspěšné sezony Eliška toužila, aby někdy zopakovala finále při mistrovství světa a uspěla v šampionátu starého kontinentu. Výjezd k MS do kolumbijského Medellinu znemožnila finanční náročnost zaoceánské akce, rodinné finanční prostředky naštěstí stačily na ME ve Veroně. A dílo zazářilo bronzovým odleskem…
(ps, ÚAMK, SportovníListy.cz, foto: archív Elišky Bartuňkové)
Email
Tisk
