Generální sekretář FAČR Rudolf Řepka vysvětluje na webu asociace proč se FAČR odhodlala k tomu, že se nezveřejňují výsledky utkání odehraná fotbalovým potěrem ...
"Není to nové rozhodnutí. Tento model již běží několik let v kategorii mladší přípravky a vlastně i v kategoriích mladších žáků v systému sportovních tříd. Tenkrát byl iniciován po diskuzích jinými evropskými zeměmi, které to buď měly, nebo chtěly uskutečnit. Někde nemají v těchto kategoriích ani soutěže, ale jen turnaje, například ve Švýcarsku. V Anglii je zase zakázáno zveřejňovat v těchto ročnících tabulky, nebo se zúčastňovat turnajů o věcné ceny. Je to zkrátka hra o vnitřní motivaci dětí, nikoliv o soupeření dospělých, kteří si skrze děti mohou „honit“ svá ega. Chceme nahradit výkřiky typu “Uraž to a nevymýšlej!“ povzbuzováním a podporou. Jak byste chtěli podobnými výkřiky vychovat tvořivé hráče? Hráč se učí, že je důležité míč získat a něco s ním udělat. Pak se o to při zápase snaží a jsou z toho chyby, třeba z toho padají i góly do vlastní sítě. Jenže on se učí hrát fotbal, ne odkopávat míč, abychom v tabulce byli o stupínek výš. Celé to vlastně je vedeno i směrem, že v dětském věku nevychováváme týmy, ale jedince - individuality schopné hrát fotbal. Tabulky, funkcionáři, rozhodčí, ale i trenéři či koučové jsou jen podporující okolnosti rozvoje hráčů. Oni jsou tam kvůli dětem, nikoliv naopak, jak si někteří myslí."
Co si od tohoto kroku slibujete?
"Slibujeme si to, co se daří v posledních letech v té mladší přípravce. Kultivace prostředí, kde trenérům jde více o to, co se děti naučí a jak vypadá hra, než kdo vyhrál a prohrál na góly. Příklad je utkání přípravek, kdy se hraje souběžně na dvou hřištích na čtvrtiny, celkově je to tedy 8 malých utkání. Když je hra vyrovnaná a jeden tým vyhraje všechny čtvrtiny třeba 5:4, tak je to v celkovém součtu 40: 32. Leckdo by to mohl interpretovat jako jednoznačné vítězství, ale ono to tak není. V tabulce se pak ještě k tomu objeví, že někdo vyhrál a někdo prohrál. Trenéři pak sledují více právě to, zda vyhráli či prohráli, než jak jejich hráči hráli. Trenéři sice prochází školeními, ale ani průkaz trenéra ani informace na školení předávané nikomu jeho ego neohlídají. Pár špatně nastavených trenérů může takto kazit vnímání celého prostředí a zakázání tabulek je jen dalším krokem do skládačky toho, aby přípravkové kategorie opouštěly děti, které mají fotbal rády, jsou dovedné a chtějí vyhrát každý zápas kvůli tomu zápasu samotnému – tady a teď!"
Máte již na toto rozhodnutí nějaké ohlasy?
"Ohlasy jsou vždy. Od těch poučenějších, kteří vidí dál, jsou dobré, ale samozřejmě přicházejí i ty špatné. Před několika lety jsme také zaváděli hru na malých hřištích s menšími míči, v menším počtu atd. Tenkrát se ozývaly spousty protestů od tradicionalistů, že z fotbalu děláme futsal, kočkopsa a podobné duchaplnosti. Dnes už ti stejní lidé říkají, že je to vlastně dobré a sami to organizují. Zkrátka uviděli více souvislostí a pochopili podstatné."
Případně převažují kladné nebo ty záporné?
"Vždy protestují ti, kterým se něco bere. Jestliže někdo žije z publikování tabulek a výsledků, je tím zasažen a třeba se i ozve. Většinou se takto ozývají Ti zmínění tradicionalisté a lidé bez pedagogického či trenérského vzdělání. Když zmíníme současné mladé reprezentanty jako třeba Skaláka, Krejčího nebo mladého Václava Černého, tak ti již prošli výchovou právě takto uvažujících trenérů. Naším záměrem rozhodně není odstranit z utkání soutěživost, ale nechceme, aby to byla soutěživost trenérů a rodičů, což je bohužel na utkáních dětí stále často k vidění. Právě na trenérech poté je, aby s dětmi správně pracovali, motivovali je na každé utkání, aby chtěly vyhrát, udělaly kličku, dály gól, radovaly se, a to po celé utkání a celou sezónu bez pocitu, že jsou v tabulce předposlední, že je chvilka do konce utkání a je potřeba udržet výsledek a podobných zbytečných „omezovačů"."
Nemyslíte si, že malé kluky zajímá, jak hráli jejich kamarádi a teď to budou muset složitě zjišťovat, a výsledek se stejně dozví?
"Nejde o to, že se někdo nemá dozvědět výsledek. Ten si můžou i říct, v dnešní době komunikačních technologií, kdy je každý neustále na příjmu, si děti o utkáních a svých úspěších mohou bez problémů popovídat, pochlubit se, u nich je ale hlavní ten samotný prožitek ze zápasu a toho, co se jim povedlo, ne jestli jsou někde na webu v tabulce první nebo poslední. Jde o to jít do každého zápasu s čistým štítem a sebevědomím, že jdu hrát. Ne se od půlky sezóny trápit tím postavením v tabulce. Je to pro spoustu dětí podobně zhoubné, jako když se hraje turnaj, kde je deset vyrovnaných hráčů, všichni hrají naplno a snaží se, co jim síly stačí a pak jim dospělí řeknou, že jen jeden byl nejlepší, výsledkem toho je jeden spokojený a 9 nešťastných. Je to model dospělého světa, který je více orientován na úspěch, než kvalitu výkonu. Proto třeba nemohou být lékaři či učitelé zaplaceni stejně jako právníci či ekonomové."
Jak se povedlo tuhle věc realizovat - ve smyslu, kontroluje někdo, jak to kluby dodržují?
"Kluby s osvíceným vedením pravidla dodrží. Možná proto, že pochopily význam, možná proto, že zkrátka ctí pravidla. U nás se často cituje, jak se v Německu ctí pravidla, ale pokud najdeme cestičku jak je obejít, tak hurá na to. Základem je, abychom všichni ze světa dospělých, trenéři, funkcionáři i rodiče, potlačili své touhy a dělali jsme svoji práci ve prospěch vývoje dětí a do budoucna i ve prospěch českého fotbalu. I toto je důvod, proč jsme v některých činnostech stále ti horší, než hráči v zemích, kde toto už pochopili a podle toho s mládeží pracují. Příkladem za všechny budiž Belgie a její vzestup za poslední roky, který nepřišel z ničeho nic, ale právě z velkých změn filosofie a samotné práce s mládeží."
A co když to některý klub dodržovat nebude?
"Nechceme možná hned nastavovat represivní prostředí, byli bychom rádi, aby všichni chápali a měnili prostředí sami. I tyto kroky mohou nakonec přinést profit z vychovaných individualit především samotným klubům a podle toho by k nim měly přistupovat. Když byste se ale ptali dál, tak určité páky například na kluby v systému dotací tady určitě jsou."
Může podobný krok přijít i v dalších soutěžích mládeže?
"Budeme rádi, když to bude fungovat u těchto dětí. Kraje a okresy by určitě měly na tento systém přistoupit i v mladších žácích, ale výše už to tlačit nejspíš nebudeme. Kluci se zkrátka s věkem přizpůsobí dospělému světu. Kdyby nám všichni dospělí fungovali tak, že se nebudou dětí ptát „Vyhráli jste?“, ale „Jak jsi hrál a co se ti dneska povedlo…“?, tak nemusíme tabulky řešit vůbec. Jde zkrátka o nastavování prostředí vhodného pro rozvoj kvality, abychom byli schopni každý rok vychovat 2 - 3 hráče pro reprezentaci nebo po kterých se budou ptát TOP kluby. V dnešní době už je dost takových hráčů i v Ázerbájdžánu nebo Gruzii a my chceme být v budoucnu konkurenční s Německem či Anglií. Lepší prostředek než výchovu zatím nemáme, proto bychom se měli všichni snažit pracovat s ní co nejlépe a efektivně."
"Není to nové rozhodnutí. Tento model již běží několik let v kategorii mladší přípravky a vlastně i v kategoriích mladších žáků v systému sportovních tříd. Tenkrát byl iniciován po diskuzích jinými evropskými zeměmi, které to buď měly, nebo chtěly uskutečnit. Někde nemají v těchto kategoriích ani soutěže, ale jen turnaje, například ve Švýcarsku. V Anglii je zase zakázáno zveřejňovat v těchto ročnících tabulky, nebo se zúčastňovat turnajů o věcné ceny. Je to zkrátka hra o vnitřní motivaci dětí, nikoliv o soupeření dospělých, kteří si skrze děti mohou „honit“ svá ega. Chceme nahradit výkřiky typu “Uraž to a nevymýšlej!“ povzbuzováním a podporou. Jak byste chtěli podobnými výkřiky vychovat tvořivé hráče? Hráč se učí, že je důležité míč získat a něco s ním udělat. Pak se o to při zápase snaží a jsou z toho chyby, třeba z toho padají i góly do vlastní sítě. Jenže on se učí hrát fotbal, ne odkopávat míč, abychom v tabulce byli o stupínek výš. Celé to vlastně je vedeno i směrem, že v dětském věku nevychováváme týmy, ale jedince - individuality schopné hrát fotbal. Tabulky, funkcionáři, rozhodčí, ale i trenéři či koučové jsou jen podporující okolnosti rozvoje hráčů. Oni jsou tam kvůli dětem, nikoliv naopak, jak si někteří myslí."
Co si od tohoto kroku slibujete?
"Slibujeme si to, co se daří v posledních letech v té mladší přípravce. Kultivace prostředí, kde trenérům jde více o to, co se děti naučí a jak vypadá hra, než kdo vyhrál a prohrál na góly. Příklad je utkání přípravek, kdy se hraje souběžně na dvou hřištích na čtvrtiny, celkově je to tedy 8 malých utkání. Když je hra vyrovnaná a jeden tým vyhraje všechny čtvrtiny třeba 5:4, tak je to v celkovém součtu 40: 32. Leckdo by to mohl interpretovat jako jednoznačné vítězství, ale ono to tak není. V tabulce se pak ještě k tomu objeví, že někdo vyhrál a někdo prohrál. Trenéři pak sledují více právě to, zda vyhráli či prohráli, než jak jejich hráči hráli. Trenéři sice prochází školeními, ale ani průkaz trenéra ani informace na školení předávané nikomu jeho ego neohlídají. Pár špatně nastavených trenérů může takto kazit vnímání celého prostředí a zakázání tabulek je jen dalším krokem do skládačky toho, aby přípravkové kategorie opouštěly děti, které mají fotbal rády, jsou dovedné a chtějí vyhrát každý zápas kvůli tomu zápasu samotnému – tady a teď!"
Máte již na toto rozhodnutí nějaké ohlasy?
"Ohlasy jsou vždy. Od těch poučenějších, kteří vidí dál, jsou dobré, ale samozřejmě přicházejí i ty špatné. Před několika lety jsme také zaváděli hru na malých hřištích s menšími míči, v menším počtu atd. Tenkrát se ozývaly spousty protestů od tradicionalistů, že z fotbalu děláme futsal, kočkopsa a podobné duchaplnosti. Dnes už ti stejní lidé říkají, že je to vlastně dobré a sami to organizují. Zkrátka uviděli více souvislostí a pochopili podstatné."
Případně převažují kladné nebo ty záporné?
"Vždy protestují ti, kterým se něco bere. Jestliže někdo žije z publikování tabulek a výsledků, je tím zasažen a třeba se i ozve. Většinou se takto ozývají Ti zmínění tradicionalisté a lidé bez pedagogického či trenérského vzdělání. Když zmíníme současné mladé reprezentanty jako třeba Skaláka, Krejčího nebo mladého Václava Černého, tak ti již prošli výchovou právě takto uvažujících trenérů. Naším záměrem rozhodně není odstranit z utkání soutěživost, ale nechceme, aby to byla soutěživost trenérů a rodičů, což je bohužel na utkáních dětí stále často k vidění. Právě na trenérech poté je, aby s dětmi správně pracovali, motivovali je na každé utkání, aby chtěly vyhrát, udělaly kličku, dály gól, radovaly se, a to po celé utkání a celou sezónu bez pocitu, že jsou v tabulce předposlední, že je chvilka do konce utkání a je potřeba udržet výsledek a podobných zbytečných „omezovačů"."
Nemyslíte si, že malé kluky zajímá, jak hráli jejich kamarádi a teď to budou muset složitě zjišťovat, a výsledek se stejně dozví?
"Nejde o to, že se někdo nemá dozvědět výsledek. Ten si můžou i říct, v dnešní době komunikačních technologií, kdy je každý neustále na příjmu, si děti o utkáních a svých úspěších mohou bez problémů popovídat, pochlubit se, u nich je ale hlavní ten samotný prožitek ze zápasu a toho, co se jim povedlo, ne jestli jsou někde na webu v tabulce první nebo poslední. Jde o to jít do každého zápasu s čistým štítem a sebevědomím, že jdu hrát. Ne se od půlky sezóny trápit tím postavením v tabulce. Je to pro spoustu dětí podobně zhoubné, jako když se hraje turnaj, kde je deset vyrovnaných hráčů, všichni hrají naplno a snaží se, co jim síly stačí a pak jim dospělí řeknou, že jen jeden byl nejlepší, výsledkem toho je jeden spokojený a 9 nešťastných. Je to model dospělého světa, který je více orientován na úspěch, než kvalitu výkonu. Proto třeba nemohou být lékaři či učitelé zaplaceni stejně jako právníci či ekonomové."
Jak se povedlo tuhle věc realizovat - ve smyslu, kontroluje někdo, jak to kluby dodržují?
"Kluby s osvíceným vedením pravidla dodrží. Možná proto, že pochopily význam, možná proto, že zkrátka ctí pravidla. U nás se často cituje, jak se v Německu ctí pravidla, ale pokud najdeme cestičku jak je obejít, tak hurá na to. Základem je, abychom všichni ze světa dospělých, trenéři, funkcionáři i rodiče, potlačili své touhy a dělali jsme svoji práci ve prospěch vývoje dětí a do budoucna i ve prospěch českého fotbalu. I toto je důvod, proč jsme v některých činnostech stále ti horší, než hráči v zemích, kde toto už pochopili a podle toho s mládeží pracují. Příkladem za všechny budiž Belgie a její vzestup za poslední roky, který nepřišel z ničeho nic, ale právě z velkých změn filosofie a samotné práce s mládeží."
A co když to některý klub dodržovat nebude?
"Nechceme možná hned nastavovat represivní prostředí, byli bychom rádi, aby všichni chápali a měnili prostředí sami. I tyto kroky mohou nakonec přinést profit z vychovaných individualit především samotným klubům a podle toho by k nim měly přistupovat. Když byste se ale ptali dál, tak určité páky například na kluby v systému dotací tady určitě jsou."
Může podobný krok přijít i v dalších soutěžích mládeže?
"Budeme rádi, když to bude fungovat u těchto dětí. Kraje a okresy by určitě měly na tento systém přistoupit i v mladších žácích, ale výše už to tlačit nejspíš nebudeme. Kluci se zkrátka s věkem přizpůsobí dospělému světu. Kdyby nám všichni dospělí fungovali tak, že se nebudou dětí ptát „Vyhráli jste?“, ale „Jak jsi hrál a co se ti dneska povedlo…“?, tak nemusíme tabulky řešit vůbec. Jde zkrátka o nastavování prostředí vhodného pro rozvoj kvality, abychom byli schopni každý rok vychovat 2 - 3 hráče pro reprezentaci nebo po kterých se budou ptát TOP kluby. V dnešní době už je dost takových hráčů i v Ázerbájdžánu nebo Gruzii a my chceme být v budoucnu konkurenční s Německem či Anglií. Lepší prostředek než výchovu zatím nemáme, proto bychom se měli všichni snažit pracovat s ní co nejlépe a efektivně."
(ps s využitím zprávy na webu FAČR, SportovniListy.cz, foto: Petr Skála)
Email
Tisk
