Redakce portálu SportovniListy.cz pokračuje v sérii exkluzivních rozhovorů, které se týkají financování českého sportu, a které navazují na loňskou celostátní konferenci na téma financování sportu v ČR, kterou portál SportovniListy.cz uspořádal ve spolupráci s Českou unií sportu (ČUS) a se Sdružením sportovních svazů ČR (SSS ČR). Tentokrát odpověděl redakci na otázky Michal Kraus, bývalý sportovec a politik. Přestože většina lidí zná Krause coby vrcholného politka, máloko ví, že Michal Kraus je m.j. také držitelem 18ti medailí z mistrovství republiky v rychlostní kanoistice, lehké atletice a branných vícebojích (letní biatlon), dále je jedenáctinásobným Mistrem republiky a náleží mu i titul Mistra sportu.
Michal Kraus se věnuje sportu celý život, je spoluautorem Zákona o sportu a autorem či spoluautrem řady legislativních norem. V současné době působí coby konzultant předsedy ČUS pro strategii a legislativu, letos se stal předsedou sportovní komise ČSSD.
SL: V čem je podle vašeho názoru největší nedostatek či problém současného systému financování sportu v ČR?
Zcela určitě v celkovém objemu finančních prostředků, které v současnosti do sportu jdou. Objem výdajů ze státního rozpočtu v roce 2015 je nejnižší od roku 1989. Současné 3 mld. Kč stačí s bídou pokrýt výdaje spojené se zajišťováním reprezentace, avšak v základních článcích sportu chybí. Přitom země EU dávají na sport v průměru až 5x více než český stát. V důsledku toho se výdaje na sport přesunují a domácnosti, které dnes hradí až 80% veškerých výdajů na sport, takže dnes už je evidováno 23% domácností (cca 430 tisíc dětí), které nesportují, protože na to rodiče finančně nemají.
SL: Jak hodnotíte aktivitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka (ČSSD), který nedávno vyzval největší sportovní organizace v ČR, jmenovitě Český olympijský výbor, Českou unii sportu, Sdružení sportovních svazů a Českou obec sokolskou, aby se podílely na vytvoření nové koncepce financování sportu?
Je velmi dobře, že se mohou sportovní organizace podílet na ministerské koncepci rozvoje sportu. Postup by však měl být opačný. Ministerstvo by mělo sportovnímu prostředí předložit k diskusi návrh koncepce, který zpracovali ministerští úředníci. Stávající stav je důkazem faktu, že státní správa v oblasti sportu je personálně poddimenzovaná. 10-15 pracovníků úseku náměstka ministra pro sport jen stěží zvládá obsluhu programového financování sportu, tedy vyhlašování programů, přijímání žádostí, rozdělování prostředků a vyhodnocování jejich využití. Úseku MŠMT pro oblast sportu zcela chybějí odborníci na tvorbu a vyhodnocování plnění koncepcí, na analytickou či metodickou činnost, zkrátka na všechny ty činnosti, které by měly vytvářet a utvářet systém podpory a rozvoje sportu ve všech jeho oblastech a sférách.
SL: V návaznosti na předchozí otázku, jak hodnotíte aktivitu poslance Jiřího Holečka (ANO), který inicioval založení České ligy sportu?
Zejména mediální výstupy pana poslance, které často nevycházejí z objektivních faktů a sportovnímu prostředí spíše a navíc zcela neoprávněně škodí. Dokazují ale, že hlavním záměrem pana poslance není pomoci českému sportu, ale prostřednictvím sportu pomoci sám sobě. Svým ambicím, svému egu, svému postavení, své známosti. Česká liga sportu je jenom berličkou, která má panu poslanci prostřednictvím tváří známých a úspěšných sportovců a sportovních legend dodat váhu, respekt a uznání sportovní veřejnosti. Pokud by však pan poslanec opravdu znal a rozuměl sportovnímu prostředí, věděl by, že respekt a uznání se tvoří ve sportu prostřednictvím vlastních výkonů na hřišti či sportovišti, nikoli tím, kdo všechno mi přijde palce a bude mi fandit.
SL: Poslanec Holeček (ANO) zveřejnil před časem tezi, že by měla být zřízena nová vládní agentura, která by měla řešit problematiku financování sportu v ČR. Je nutné podle vašeho názoru vytvářet další státní instituci, když existuje Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, které by mělo tuto oblast řešit?
Kompetenční zákon jasně definuje, že státní správu v oblasti sportu zajišťuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda dobře či špatně, zda dostatečně či nikoli. A uvažovat případně o institucionální změně. Ale „nápad“, že ministerstvo školství bude řídit sport a vedle bude existovat jakási agentura, která bude mimo vliv ministerstva rozdělovat do sportu peníze je idiotský. Pokud by tato agentura měla existovat v rámci ministerstva, její jakýkoli význam ztrácí smysl a pokud by agentura měla nahradit roli současného MŠMT, byl by to krok zpátky, protože agenda sportu by se dostala mimo vládu. A pokud by v jejím čele měl stát ministr, byl by to nesmyslný hybrid, kočkopes, který by sportu spíše uškodil, než pomohl. Čistá, smysluplná a sportu prospěšná řešení existují jenom dvě. To první jsem už naznačil – personální posílení úseku sportu na MŠMT a zřídit plnohodnotný aparát, který bude schopen plně zajišťovat agendu podpory a rozvoje sportu. Tím druhým je zřízení samostatného ministerstva pro sport, nikoli však na zelené louce, ale delimitací všech agend, které se týkají sportu, mládeže, turistiky, cestovního ruchu, sociální, kriminální a zdravotní prevence, dopravní bezpečnosti apod., které se sportu týkají a které by mohly být koncentrovány do jednoho orgánu státní správy na úrovni ministerstva.
SL: Jak hodnotíte ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka v oblasti přínosu pro český sport?
Jeho činnost je rozhodně přínosná a pro sport prospěšnější, než činnost většiny jeho předchůdců. Výraznější posun v efektivitě a efektivnosti péče státu o rozvoj sportu prostřednictvím ministra školství, mládeže a tělovýchovy i celého jeho ministerstva však limitují dva faktory. Obrovský deficit finančních zdrojů na rozvoj sportu ze státního rozpočtu a personálně výrazně poddimenzovaný úsek rozvoje sportu na ministerstvu.
SL: Jakou úlohu by měl v rámci systému financování sportu v ČR hrát Český olympijský výbor?
Jsem jednoznačně přesvědčen, že stejnou, jako v okolních zemích. Slovenský i polský zákon o sportu ji definuje zcela pregnantně: „Olympijský výbor plní úkoly spojené se zabezpečením účasti sportovní reprezentace na olympijských hrách.“ Nic víc, nic míň. Žádné marketingové sportovní náborové akce pro mládež, kde samotná propagace je mnohokrát dražší než výdaje na sportování náborovaných dětí. Žádné přerozdělování finančních prostředků pro sportování dětí v klubech, kam prostředky až na výjimky stejně nedorazí. Mám ale za to, že současný výdobytek ČOV v podobě daňové asignace z výnosu loterií by mohl být v nějaké podobě ČOV zachován za podmínky, že bude jasně, srozumitelně, adresně a transparentně používán na přípravu české sportovní reprezentace na OH.
SL: Ministr financí Andrej Babiš (ANO) koncem loňského roku přislíbil navýšit finanční prostředky pro sport o 3 miliardy korun, pakliže bude systém koncepční a transparentní. V čem podle Vašeho názoru spočívá jeho kritika současného stavu financování českého sportu, zvláště když ministr Babiš hovoří o současném stavu, který je podle jeho názoru „nekoncepční a netransparentní“?
I z vystoupení pana ministra ve sněmovně nebo v médiích o systému financování sportu je zřejmé, že mu skutečně chybí objektivní a správné informace. Programové financování rozvoje sportu není úplně ideální a mělo by doznat řady změn, ale rozhodně není nekoncepční a netransparentní. Chybí mu však dostatek zdrojů. Co se týče slibovaného navýšení výdajů do sportu o 3 mld. Kč, stejný příslib na svém sjezdu učinila i ČSSD. Bude proto velmi důležité, aby politici tentokrát už své sliby splnili, a to tím spíše, že ony 3 mld. Kč pro sport z výnosu loterií nejsou navýšením zdrojů, ale jakousi sportovní restitucí, kdy stát vrací sportu to, co mu prostřednictvím předchozí novely loterijního zákona v roce 2011 sebral. Sport do roku 2011 totiž z loterií čerpal téměř 2,5 mld. Kč ročně, a to v tehdejších cenách.
SL: Je podle vašeho názoru v pořádku, aby čeští profesionální sportovci měli zároveň pracovní (zaměstnanecké) smlouvy, jako např. tenistka Petra Kvitová, která má zaměstnaneckou smlouvu (na plný úvazek) s Ministerstvem vnitra ČR?
Legislativa EU zakazuje financování profesionálního sportu a profesionálních sportovců ze státního rozpočtu. Většina profesionálních sportovců je ale i reprezentanty státu, a stát má samozřejmě právo jejich přípravu na reprezentování hradit. Jde ale o to, co je a co není příprava na reprezentaci, a také co daný sportovec pro dané resortní Centrum sportu, jehož je zaměstnancem za svůj plat odvádí. Mám za to, že v tomto případě jsou sportovci armádního Centra sportu ke svému zaměstnavateli daleko vstřícnější, než tomu je v Centru sportu MV. Zatímco armádní sportovci mají na vrcholných sportovních soutěžích, kde reprezentují ČR téměř vždy logo svého mateřského Centra sportu (Dukly) na viditelném místě, ať už na dresu či na sportovní výbavě, a na společenské akce chodí zpravidla ve vojenské uniformě, u sportovců Centra sportu MV jsem si toho zatím ještě nevšimnul.
Podle statutu Centra sportu MV jsou sportovci Centra zařazeni v kategoriích instruktor sportu nebo smluvní sportovec a jejich příprava probíhá na profesionální úrovni pod odborným trenérským vedením, dále je zajišťováno lékařsko-pedagogické sledování i materiální zabezpečení.
Petra Kvitová (a podotýkám, že si jí za její sportovní výsledky velice vážím a velmi ji obdivuji) je zaměstnaná jako jediná česká tenisová reprezentantka v Centru sportu MV coby instruktor sportu. Její mzda se bude pohybovat někde kolem 500 USD za měsíc, tedy v českých korunách. Proti jejím výdělkům na tenisovém okruhu, které si za své sportovní výkony plně zaslouží směšná almužna. Možná by se ale našlo hned několik desítek mladých nadějných sportovců, pro které by byl tento zaměstnanecký poměr obrovskou pomocí v jejich sportovním růstu. Jakou pracovní dobu a jaké povinnosti jí ukládá pracovní smlouva, sice netuším, ale dosud jsem si nikdy a nikde nevšimnul, že by se jakkoli jako zaměstnankyně Centra sportu MV prezentovala, že by se ke svému zaměstnavateli hlásila alespoň logem na sportovním oblečení.
V české nejvyšší soutěži hraje za TJ Agrofert Prostějov, soutěží policejních sportovních center se nezúčastňuje, sportovní, trenérské ani lékařské zázemí Centra sportu nijak nevyužívá. Bydliště má v Monaku, kde musí pobývat alespoň 180 dní v roce a platí tam i daně. Její zaměstnanecký poměr v Centru sportu MV tak má dle mého jeden jediný důvod. Ze mzdy, kterou dostává, si platí v Česku sociální a zdravotní pojištění. Jinými slovy stát jí platí mzdu, aby ona mohla státu platit své sociální a zdravotní pojištění. Nejsem si zcela jist, zda finanční prostředky státu na zajištění reprezentace by měly sloužit k těmto účelům. A nejsem si ani jist, jestli je tato situace pro sportovní ikonu a hvězdu parametrů Petry Kvitové důstojná.
Michal Kraus se věnuje sportu celý život, je spoluautorem Zákona o sportu a autorem či spoluautrem řady legislativních norem. V současné době působí coby konzultant předsedy ČUS pro strategii a legislativu, letos se stal předsedou sportovní komise ČSSD.
SL: V čem je podle vašeho názoru největší nedostatek či problém současného systému financování sportu v ČR?
Zcela určitě v celkovém objemu finančních prostředků, které v současnosti do sportu jdou. Objem výdajů ze státního rozpočtu v roce 2015 je nejnižší od roku 1989. Současné 3 mld. Kč stačí s bídou pokrýt výdaje spojené se zajišťováním reprezentace, avšak v základních článcích sportu chybí. Přitom země EU dávají na sport v průměru až 5x více než český stát. V důsledku toho se výdaje na sport přesunují a domácnosti, které dnes hradí až 80% veškerých výdajů na sport, takže dnes už je evidováno 23% domácností (cca 430 tisíc dětí), které nesportují, protože na to rodiče finančně nemají.
SL: Jak hodnotíte aktivitu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka (ČSSD), který nedávno vyzval největší sportovní organizace v ČR, jmenovitě Český olympijský výbor, Českou unii sportu, Sdružení sportovních svazů a Českou obec sokolskou, aby se podílely na vytvoření nové koncepce financování sportu?
Je velmi dobře, že se mohou sportovní organizace podílet na ministerské koncepci rozvoje sportu. Postup by však měl být opačný. Ministerstvo by mělo sportovnímu prostředí předložit k diskusi návrh koncepce, který zpracovali ministerští úředníci. Stávající stav je důkazem faktu, že státní správa v oblasti sportu je personálně poddimenzovaná. 10-15 pracovníků úseku náměstka ministra pro sport jen stěží zvládá obsluhu programového financování sportu, tedy vyhlašování programů, přijímání žádostí, rozdělování prostředků a vyhodnocování jejich využití. Úseku MŠMT pro oblast sportu zcela chybějí odborníci na tvorbu a vyhodnocování plnění koncepcí, na analytickou či metodickou činnost, zkrátka na všechny ty činnosti, které by měly vytvářet a utvářet systém podpory a rozvoje sportu ve všech jeho oblastech a sférách.
SL: V návaznosti na předchozí otázku, jak hodnotíte aktivitu poslance Jiřího Holečka (ANO), který inicioval založení České ligy sportu?
Zejména mediální výstupy pana poslance, které často nevycházejí z objektivních faktů a sportovnímu prostředí spíše a navíc zcela neoprávněně škodí. Dokazují ale, že hlavním záměrem pana poslance není pomoci českému sportu, ale prostřednictvím sportu pomoci sám sobě. Svým ambicím, svému egu, svému postavení, své známosti. Česká liga sportu je jenom berličkou, která má panu poslanci prostřednictvím tváří známých a úspěšných sportovců a sportovních legend dodat váhu, respekt a uznání sportovní veřejnosti. Pokud by však pan poslanec opravdu znal a rozuměl sportovnímu prostředí, věděl by, že respekt a uznání se tvoří ve sportu prostřednictvím vlastních výkonů na hřišti či sportovišti, nikoli tím, kdo všechno mi přijde palce a bude mi fandit.
SL: Poslanec Holeček (ANO) zveřejnil před časem tezi, že by měla být zřízena nová vládní agentura, která by měla řešit problematiku financování sportu v ČR. Je nutné podle vašeho názoru vytvářet další státní instituci, když existuje Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, které by mělo tuto oblast řešit?
Kompetenční zákon jasně definuje, že státní správu v oblasti sportu zajišťuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda dobře či špatně, zda dostatečně či nikoli. A uvažovat případně o institucionální změně. Ale „nápad“, že ministerstvo školství bude řídit sport a vedle bude existovat jakási agentura, která bude mimo vliv ministerstva rozdělovat do sportu peníze je idiotský. Pokud by tato agentura měla existovat v rámci ministerstva, její jakýkoli význam ztrácí smysl a pokud by agentura měla nahradit roli současného MŠMT, byl by to krok zpátky, protože agenda sportu by se dostala mimo vládu. A pokud by v jejím čele měl stát ministr, byl by to nesmyslný hybrid, kočkopes, který by sportu spíše uškodil, než pomohl. Čistá, smysluplná a sportu prospěšná řešení existují jenom dvě. To první jsem už naznačil – personální posílení úseku sportu na MŠMT a zřídit plnohodnotný aparát, který bude schopen plně zajišťovat agendu podpory a rozvoje sportu. Tím druhým je zřízení samostatného ministerstva pro sport, nikoli však na zelené louce, ale delimitací všech agend, které se týkají sportu, mládeže, turistiky, cestovního ruchu, sociální, kriminální a zdravotní prevence, dopravní bezpečnosti apod., které se sportu týkají a které by mohly být koncentrovány do jednoho orgánu státní správy na úrovni ministerstva.
SL: Jak hodnotíte ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka v oblasti přínosu pro český sport?
Jeho činnost je rozhodně přínosná a pro sport prospěšnější, než činnost většiny jeho předchůdců. Výraznější posun v efektivitě a efektivnosti péče státu o rozvoj sportu prostřednictvím ministra školství, mládeže a tělovýchovy i celého jeho ministerstva však limitují dva faktory. Obrovský deficit finančních zdrojů na rozvoj sportu ze státního rozpočtu a personálně výrazně poddimenzovaný úsek rozvoje sportu na ministerstvu.
SL: Jakou úlohu by měl v rámci systému financování sportu v ČR hrát Český olympijský výbor?
Jsem jednoznačně přesvědčen, že stejnou, jako v okolních zemích. Slovenský i polský zákon o sportu ji definuje zcela pregnantně: „Olympijský výbor plní úkoly spojené se zabezpečením účasti sportovní reprezentace na olympijských hrách.“ Nic víc, nic míň. Žádné marketingové sportovní náborové akce pro mládež, kde samotná propagace je mnohokrát dražší než výdaje na sportování náborovaných dětí. Žádné přerozdělování finančních prostředků pro sportování dětí v klubech, kam prostředky až na výjimky stejně nedorazí. Mám ale za to, že současný výdobytek ČOV v podobě daňové asignace z výnosu loterií by mohl být v nějaké podobě ČOV zachován za podmínky, že bude jasně, srozumitelně, adresně a transparentně používán na přípravu české sportovní reprezentace na OH.
SL: Ministr financí Andrej Babiš (ANO) koncem loňského roku přislíbil navýšit finanční prostředky pro sport o 3 miliardy korun, pakliže bude systém koncepční a transparentní. V čem podle Vašeho názoru spočívá jeho kritika současného stavu financování českého sportu, zvláště když ministr Babiš hovoří o současném stavu, který je podle jeho názoru „nekoncepční a netransparentní“?
I z vystoupení pana ministra ve sněmovně nebo v médiích o systému financování sportu je zřejmé, že mu skutečně chybí objektivní a správné informace. Programové financování rozvoje sportu není úplně ideální a mělo by doznat řady změn, ale rozhodně není nekoncepční a netransparentní. Chybí mu však dostatek zdrojů. Co se týče slibovaného navýšení výdajů do sportu o 3 mld. Kč, stejný příslib na svém sjezdu učinila i ČSSD. Bude proto velmi důležité, aby politici tentokrát už své sliby splnili, a to tím spíše, že ony 3 mld. Kč pro sport z výnosu loterií nejsou navýšením zdrojů, ale jakousi sportovní restitucí, kdy stát vrací sportu to, co mu prostřednictvím předchozí novely loterijního zákona v roce 2011 sebral. Sport do roku 2011 totiž z loterií čerpal téměř 2,5 mld. Kč ročně, a to v tehdejších cenách.
SL: Je podle vašeho názoru v pořádku, aby čeští profesionální sportovci měli zároveň pracovní (zaměstnanecké) smlouvy, jako např. tenistka Petra Kvitová, která má zaměstnaneckou smlouvu (na plný úvazek) s Ministerstvem vnitra ČR?
Legislativa EU zakazuje financování profesionálního sportu a profesionálních sportovců ze státního rozpočtu. Většina profesionálních sportovců je ale i reprezentanty státu, a stát má samozřejmě právo jejich přípravu na reprezentování hradit. Jde ale o to, co je a co není příprava na reprezentaci, a také co daný sportovec pro dané resortní Centrum sportu, jehož je zaměstnancem za svůj plat odvádí. Mám za to, že v tomto případě jsou sportovci armádního Centra sportu ke svému zaměstnavateli daleko vstřícnější, než tomu je v Centru sportu MV. Zatímco armádní sportovci mají na vrcholných sportovních soutěžích, kde reprezentují ČR téměř vždy logo svého mateřského Centra sportu (Dukly) na viditelném místě, ať už na dresu či na sportovní výbavě, a na společenské akce chodí zpravidla ve vojenské uniformě, u sportovců Centra sportu MV jsem si toho zatím ještě nevšimnul.
Podle statutu Centra sportu MV jsou sportovci Centra zařazeni v kategoriích instruktor sportu nebo smluvní sportovec a jejich příprava probíhá na profesionální úrovni pod odborným trenérským vedením, dále je zajišťováno lékařsko-pedagogické sledování i materiální zabezpečení.
Petra Kvitová (a podotýkám, že si jí za její sportovní výsledky velice vážím a velmi ji obdivuji) je zaměstnaná jako jediná česká tenisová reprezentantka v Centru sportu MV coby instruktor sportu. Její mzda se bude pohybovat někde kolem 500 USD za měsíc, tedy v českých korunách. Proti jejím výdělkům na tenisovém okruhu, které si za své sportovní výkony plně zaslouží směšná almužna. Možná by se ale našlo hned několik desítek mladých nadějných sportovců, pro které by byl tento zaměstnanecký poměr obrovskou pomocí v jejich sportovním růstu. Jakou pracovní dobu a jaké povinnosti jí ukládá pracovní smlouva, sice netuším, ale dosud jsem si nikdy a nikde nevšimnul, že by se jakkoli jako zaměstnankyně Centra sportu MV prezentovala, že by se ke svému zaměstnavateli hlásila alespoň logem na sportovním oblečení.
V české nejvyšší soutěži hraje za TJ Agrofert Prostějov, soutěží policejních sportovních center se nezúčastňuje, sportovní, trenérské ani lékařské zázemí Centra sportu nijak nevyužívá. Bydliště má v Monaku, kde musí pobývat alespoň 180 dní v roce a platí tam i daně. Její zaměstnanecký poměr v Centru sportu MV tak má dle mého jeden jediný důvod. Ze mzdy, kterou dostává, si platí v Česku sociální a zdravotní pojištění. Jinými slovy stát jí platí mzdu, aby ona mohla státu platit své sociální a zdravotní pojištění. Nejsem si zcela jist, zda finanční prostředky státu na zajištění reprezentace by měly sloužit k těmto účelům. A nejsem si ani jist, jestli je tato situace pro sportovní ikonu a hvězdu parametrů Petry Kvitové důstojná.
(kuc, kraus, Sportovnilisty.cz, foto: Petr Skála)
